Začalo to spálením Koránu …

A vyvrcholilo potvrzením pokračujícího tureckého veta pro vstup Švédska do NATO. Kde se stala chyba? Ve Stockholmu, kde byla minulou sobotu povolena protiturecká a protimuslimská demonstrace?  Řeč je o demonstraci před tureckou ambasádou na ulici Daga Hammarskjölda, během níž byl spálen výtisk Koránu.

Ne, takto zjednodušeně na věc nahlížet nelze.

Úplně na začátku musím zdůraznit, že jsem zásadně proti pálení knih, které jsou jinými považovány za posvátné. Je to prosté: je-li pro mě projevem vrcholné urážky, když někdo veřejně spálí Bibli, pak musím rozumět tomu – a já tomu vskutku rozumím -, že muslimové pociťují jako nepopsatelnou urážku, když někdo spálí Korán.

Přesně to se ve Stockholmu stalo. Na protestní akci muž, který u nás není zase tak znám, ale v severských zemích ano, Rasmus Paludan, spálil Korán. Paludan je dánsko-švédský právník a politik, šéf dánské krajně pravicové, antiislámské, euroskeptické a nacionalistické strany Stram Kurs.

Jako člověk, který si nepřeje, aby kdokoli pálil Bibli, říkám jednoznačně: pálení Koránu, Paludanem nebo kýmkoli jiným, odsuzuji. Je to špatný čin.

Podle serveru Euronews.com („’Quran burning‘ protest scuppers Turkey-Sweden NATO talks“/21. 1. 2023) byla akce u tureckého zastupitelského úřadu stockholmskou policií povolena, a to přesto, že bylo známo, co Paludan chystá.

A přesně to se stalo předmětem konfliktu mezi Švédskem a Tureckem. Do věci se vložil prezident Erdogan a jak je u muslimů obvyklé, pojal celou věc hystericky, dal jí větší význam, než ve „velké“ politice má mít – a vlastně ji zneužil ve svůj prospěch. Jeho mluvčí Ibrahim Kalin na Twitteru označil dění na demonstraci jako „zločin z nenávisti“ a dodal:

Povolit tuto akci navzdory všem našim varováním znamená podporovat zločiny z nenávisti a islamofobii. Útok na posvátné hodnoty není svoboda, ale moderní barbarství.

Chápu, že to Turci jako moderní barbarství vnímají. Jiná věc ale je, jak na chybu jednoho bezvýznamného politika zareagují. A oni zareagovali tvrdě, nekompromisně, přehnaně. Turecký ministr obrany Akar zrušil plánované jednání se svým švédským kolegou Jonsonem. Hlavním tématem měl být vstup Švédska do Severoatlantické aliance. Podle turecké strany jednání „ztratila smysl a význam“.

Netřeba chodit kolem horké kaše. Turecku vadilo, že Švédové demonstraci nezakázali a nejspíš by jeho elity byly ještě spokojenější, kdyby byl Paludan rovnou uvězněn. Edogan a spol. ovšem zapomněli, případně nepochopili, že politický systém ve Švédsku se od tureckého zásadně liší. Je založen na úctě ke svobodě, nikoli pouze na papíru, ale v každodenním životě.

Srozumitelně se k tomu vyjádřil švédský ministr zahraničí Billström, který samozřejmě projevy protimuslimské nenávisti odsoudil, jedním dechem ale dodal, že v zemi existují jisté svobody, které jsou respektovány. „Islamofobní provokace jsou děsivé. Švédsko má ale dalekosáhlou svobodu projevu, což neznamená, že švédská vláda nebo já vyjádřené (protiislámské) názory podporujeme.“

V tom je podstata problému. Paludanův čin byl ojedinělým excesem jednoho extremisty, nikoli něčím, co by bylo možné vydávat za oficiální podporu islamofobie ze strany švédské vlády, jak si to Turci mylně a nesmyslně vykládají.

Jak tedy mělo Turecko reagovat? Spálení Koránu důrazně odsoudit, v prohlášení vysvětlit proč považuje takové akce za nepřijatelné – a akceptovat vyjádření švédské vlády, že nejde o oficiální součást její politiky. Proč celou záležitost pojalo docela jinak? Protože se jí Paludanův pošetilý čin náramně „hodil do krámu“. Švédsko totiž Erdogana „zlobí“. Nechce deportovat do Turecka ty své obyvatele, zhusta imigranty, které on považuje za teroristy či lidi teroristy podporující. Netřeba dodávat, že označí-li Erdogan někoho za teroristu, neznamená to ještě, že takový člověk teroristou skutečně je. Že má v této věci poněkud svérázný metr dokládá nejlépe skutečnost, že k palestinskému hnutí Hamas, Západem považovanému za teroristické, chová neskrývané sympatie a říká o něm, že nejde o teroristickou organizaci.

15. května 2018 Erdogan na svém Twitteru napsal:

Hamas není teroristická organizace a Palestinci nejsou teroristé. Je to hnutí odporu, které brání palestinskou vlast před okupační mocností.

Dlužno dodat, že Hamas vládne v Pásmu Gazy, kde od druhé poloviny září 2005 není ani jeden izraelský voják, zato od té doby Hamas terorizoval izraelské civilisty nejen v pohraničním regionu odpálením několika tisíc raket a minometných střel. Ale teroristé to nejsou, jak by mohli být.

Vraťme se ale k pálení Koránu (Bible a jiných posvátných textů). Odsoudit? Ano. Zakázat? Ačkoli s těmito excesy mám osobní problém, jsem si plně vědom toho, že jde o daň za svobodu. Na otázku, zda zakázat, odpovídám: Nikoli!

Až tento princip pochopí i vládci Turecka, bude si s nimi Západ lépe rozumět. Kontroverze se Švédskem ovšem dává tušit, že taková naděje je menší než malá.

Subscribe
Upozornit na
guest

4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Filip Vracovský
9 dní před

Dobrý den pane Stejskale. Turecko je příkladem toho jak je dnešní svět zamotaný. Nechová se nijak zásadně jinak než třeba Rusko, včetně genocidního chování. Jen je náš spojenec… Jen ta Rojava není tak na očích jako Ukrajina… Je to Impérium. Říše zla. To je hlavní důvod proč si nikdy nebude moc rozumět s kulturou západu. Dokud se něco nezmění ani nemůže. Je taky krásným příkladem toho na jak chatrných nohou naše kolektivní bezpečnost stojí. O tom, že při své velikosti je turecká armáda mnohem kvalitnější než ta ruská jsem rovněž přesvědčen….

Filip Vracovský
9 dní před

Čas ukáže zda je tahle nezdravá tendence v jeho vývoji spjatá čistě s Erdoganem… ale pokud i v despocii typu Iránu je znát touha nadechnout se po svobodě máme určitě naději i v případě Turecka….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial