Pozdě, pane Babiši. Příliš pozdě

Bylo to předem jasné. Skandální výrok Andreje Babiše, že v případě napadení Polska nebo Pobaltí by české vojáky na pomoc oběti agrese „rozhodně neposlal“, nemohl zůstat pouze uvnitř zdí Národního muzea.

Ale že to bude přesně naopak: rychlostí světla překoná hranice republiky a vyvolá reakce v zahraničí, zejména v zemích, o nichž byla v prezidentské debatě řeč.

Babišova slova byla od okamžiku jejich vyřčení hojně komentována, také autorem tohoto článku; na tomto místě k nim víc přidávat nebudu. Místo toho nabízím přepis fragmentu dialogu mezi moderátorem Řezníčkem a Andrejem Babišem, který by měl sloužit jako odstrašující příklad toho, jak politik na jasně formulovanou otázku odpovídat nemá. (Zdroj přepisu: Web „ct24.ceskatelevize.cz“.)

Moderátor (M): Já bych se rád vrátil k Ukrajině, pánové, jestli dovolíte. Pane Babiši, má Česko poslat vojáky do otevřeného konfliktu v případě útoku na Polsko nebo pobaltské státy?

Babiš: Kam myslíte? Do války? Určitě ne.

M: Do otevřeného konfliktu v případě napadení.

Babiš: A proč bychom měli mít otevřený konflikt?

M: Pokud by nastal, byl byste vrchním velitelem ozbrojených sil.

Babiš: Já chci mír.

M: Moje otázka zní, pokud by bylo napadeno Polsko nebo pobaltské státy, zda bychom měli splnit svoje spojenecké závazky a poslat tam vojáky.

Babiš: Já jsem nebyl vrchním velitelem ozbrojených sil. Jo pokud bych byl…

M: Ano, pokud byste byl, a ne že jste byl.

Babiš: Určitě ne, určitě ne a já si myslím, že je potřeba mluvit o míru. Pan generál mluví o válce. Vláda mluví o válce.

M: Počkejte, zpátky, to jsou ale spojenecké závazky.

Babiš: Ano, ale já nechci válku.

M: Dobře, nikdo asi nechce válku. Nikdo rozumný nechce válku…

Babiš: Tak něco pro to udělejme.

M: Počkejte, moje otázka zní, zda pokud by bylo napadeno Polsko nebo pobaltské státy…

Babiš: Proč by bylo napadeno?

M: Ne…pokud…pokud…zda by Česko mělo poslat vojáky na obranu těchto spojenců?

Babiš: Já říkám, že to je čistě teorie. Já říkám, že světoví lídři, a kdybych byl já prezident a už jsem to vysvětloval xkrát… Já jsem mimochodem navštívil…

M: Pane Babiši, odpověď na otázku…

Babiš: Já vám to vysvětlím. Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války.

M: Ale víte, na čem je založená kolektivní obrana NATO. Jeden pomáhá druhému v případě, že je napaden.

Babiš: Já vím, ale my máme zabránit válce. Vy chcete válku? To vypadá, že vy dva chcete válku. Já nechci válku. Já chci mír.

Pokud by až do této chvíle někdo netušil, proč zvolit A. Babiše na Hrad rovná se fatální chyba, tak tady má jasný důkaz.

O DVĚ HODINY POZDĚJI …

A. Babiš usedá ke klávesnici a dává na Twitter tento post:

V duelu v České TV jsem vůbec nechtěl odpovídat na hypotetickou otázku o napadení Polska nebo Pobaltí. Jsem přesvědčený, že se to nestane, a nechci to vůbec připouštět. Je zodpovědností světových politiků, aby válce zabránili. Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata.

Otázka zní: Co bránilo A. Babišovi, aby předposlední citovanou větu řekl v televizní debatě? Jak mu máme věřit, že by pomohl Polákům či Litevcům, Lotyšům nebo Estoncům při skutečném napadení, když na otázku o hypotetickém útoku odpovídá opakovaně: Ne, ne, ne, určitě ne, já chci mír, nechci válku.

Pozdě si A. Babiš vzpomněl na článek 5 Severoatlantické smlouvy. Příliš pozdě. Džin už byl z lahve venku.

Subscribe
Upozornit na
guest

3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
10 dní před

On svůj program, nazvaný „já jsem mír, pan generál válka“, měl nastaven tak silně, že nejspíše neporozuměl otázce moderátora diskuse a pan Prchal nebyl blízko, aby jej kopl pod stolem.
Stále více se ukazuje, že pan Babiš je tupý jedinec, bez špetky empatie a logiky.

Pavel Dvořák
Pavel Dvořák
8 dní před

Ale je tam k disposici i Daliborka!

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial