Není komunista jako komunista

Z několika stran slyšíme, že nejlepší Babišovou taktikou nyní bude znechutit části Pavlova potenciálního elektorátu jeho volbu. Babiš totiž už nejspíš o mnoho více voličů nezmobilizuje; záleží tedy na tom, kolik voličů se druhého kola nezúčastní.

Přiznám se, že požadavek na to, aby byli ve vedení státu lidé bez komunistické minulosti, sice chápu, ale nekompromisně ho vyžadovat mi přijde politicky kontraproduktivní. Vstup do KSČ před rokem 1989 lze sice odmítnout jako lidské selhání, ale asi zapomínáme, že od té doby uplynulo třicet let, díky kterým můžeme lidský život zasadit do dalšího kontextu. A mě zajímá, jak kandidáti naložili právě s předešlými svobodnými třiceti lety.

Danuše Nerudová, kterou jsem původně chtěla volit, a která by mi jako prezidentka i přes některé výhrady přišla velmi přijatelná, často hrála na tuhle notu – je čas, aby na Hradě zasedl někdo, kdo nemá komunistickou minulost. Ale paní Nerudová ji nemá hlavně z toho důvodu, že to historicky ani nebylo možné. Nikdo z nás neví, v jaké pozici by dnes byla, kdyby se narodila v roce 1961 jako Petr Pavel. Odhadovat to by bylo vůči ní nečestné, protože prostě nevíme.

Stejně jako za totality byli lidé různě morálně silní (a slabí), je tomu tak i dnes. I já mám za sebou několik období, na které zpětně nejsem hrdá. Nemyslím si, že existuje člověk, který se z konformity, společenského tlaku nebo pro osobní prospěch alespoň několikrát v životě nerezignoval na vyšší ideály. Ale máme pochybení malá a velká, odpustitelná a neodpustitelná. Pro každého je nepřijatelné něco jiného.

Shodneme se asi na tom, že ideální by byl kandidát, který naopak v minulosti prokázal ryzí charakter a mimořádnou morální integritu a nepropadl komunistickým sítem na občany – poslušné budovatele. Ale takového jsme přece měli! Byl jím Jaroslav Bašta, signatář Charty 77, politický vězeň v letech 1971-1972. Proč jste ho nevolili? No protože během těch třiceti let stačil změnit názor a nyní kandidoval za SPD, Svobodnou Putinovu Domobranu. (Jestli někdo máte teorii, jak k takovému vývoji v názorech může dojít, aniž byste naznačovali duševní chorobu, budu ráda, když mi to zkusíte vysvětlit – to mi hlava nebere.)

Zde však vidíme, že ani signatáři Charty 77 a perzekuovaní kritici tehdejšího režimu nejsou lidé, u kterých by se bez dalšího dalo říci, že jsou ideálními kandidáty na politické funkce. Ostatně i mezi lidmi stojícími za ohavnou iniciativou Mír a spravedlnost je další signatářka Charty.

Panu Dostálovi bych odpověděla následující: dceru bych z těchto dvou variant raději dala lampasákovi od vojenské rozvědky, kdybych věděla, že následujících 30 let bude pracovat pro NATO, než straníkovi a spolupracovníku StB, který po příštích 30 let bude brutálními metodami nepřátelsky přebírat vynášející podniky, posílat své děti na Krym, čerpat dotace určené pro malé zemědělce a ječet do kamer, že všechno je kampaň.

Pokud je pro vás kterýkoliv z obou kandidátů natolik nepřijatelný, že se rozhodnete v druhém kole vůbec nevolit, samozřejmě to respektuji. Ostatně po deseti letech se Zemanem už jsme zvyklí na všechno, já to beru sportovně.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články