Má křesťan právo být věrný svému přesvědčení?

Všem je jasné, na co reaguji, tak pojďme dál. 

Kromě toho případu irského evangelikálního křesťana a učitele, ke kterému se ještě vrátíme, si vybavuji už jen ten slavný případ s cukrářem, který odmítl upéct dort na svatbu dvou gayů. Než jsem si vyhledala, jak to dopadlo, přemýšlela jsem, jak by to mělo být. Na jednu stranu: homofobie = velký špatný, na druhou stranu – ten člověk má právo odmítnout zakázku. Jak by bylo mně, kdybych poskytovala podobné služby, a přišel by jich využít například nějaký veřejně známý neonacista, nebo klidně jen člen KSČM, dejme tomu taková europoslankyně Konečná, čili člověk, který se sice ničím neprovinil před zákonem, ale pro mě osobně představuje to nejhorší, co lidstvo v současnosti nabízí?

Není to úplně srovnatelné, protože na rozdíl od vrozené orientace si člověk svou stranickou legitimaci může vybrat. Přesto se přikláním ke svobodě nevydělat si: pokud jsem soukromý podnikatel, vyhrazuji si právo kohokoliv neobsloužit, i když to třeba ze mě dělá homofoba. Každý má právo být homofobem, dokud neporušuje zákony. Proto jsem měla radost, když jsem zjistila, že americké soudy se vyslovily ve prospěch coloradského homofob- pardon, křesťanského cukráře. Ten případ se pak znovu opakoval v Kalifornii a také tam soudy rozhodly ve prospěch cukrářky.

Opět v Irsku

Shrnutí případu přebírám z Echo24.cz: Ředitel a správní rada požadovali (jistě na žádost rodičů), aby učitel oslovoval žáka novým jménem a používal neutrální zájmena they/them. Ta do jisté míry používáme v angličtině, když neznáme pohlaví toho, s kým komunikujeme, a z jejich jména na to nelze usuzovat, což se v digitální globalizované společnosti děje dost často.

Správní rada a ředitel učitele suspendovali s plnou mzdou, a do konce disciplinárního řízení mu zakázali do školy chodit. On to nerespektoval, takže se škola obrátila na soud. Ten zákaz potvrdil, a když ho Burke nerespektoval ani potom, šel do vězení za nerespektování soudu. Burke pak řekl, že „je ve vězení, protože nenazval chlapce dívkou,“ což by vypadalo velmi mučednicky, kdyby to byla pravda, ale bohužel to pravda není.

Nabídnu srovnání: Bible a (některé křesťanské odnože) připouštějí mnohoženství, v evropské společnosti je však nezákonné. Kdyby se Burkemu přesto nějakým podvodem podařilo oženit se s vícero ženami, porušil by zákon. Pak by mohl dostat další štempl do své mučednické kartičky a po smrti by šel jistě ihned do nebe, pokud tedy milosrdný Bůh odhlédne od toho, jak nesmyslně trápil svého žáka misgenderingem a deadnamingem.

Je to vůbec hřích?

Zatímco při bedlivém pročítání Bible na několika místech nalezneme pasáže, které skutečně vypovídají proti homosexualitě, o transsexualitě tam není doslova vůbec nic. „Bůh stvořil člověka jako muže a ženu“ neobstojí, protože zároveň stvořil „živou vodní havěť“ a „létavce pod nebeskou klenbou“, do čehož nám moc nezapadá například ptakopysk, napůl savec a napůl plaz, fantastické zvíře, které stojí tak nějak mezi ptáky a savci, protože rodí sice vejce, z nichž vylíhnutá mláďata pak však vyživuje mlékem, a ještě do toho skvěle plave.

Zkrátka, dualismus stvoření (muž – žena, den – noc, ano – ne), který nalezneme v Písmu tolikrát, je paradoxně v realitě zastoupen mnohoznačnými, úchvatnými jevy, které nabízí pestrou paletu ukázek toho, jak bohaté je spektrum Božího stvoření. Je možné se jen dívat a žasnout. Jedním z projevů je pak taky každý z nás. Nejnádhernější křesťanská myšlenka je podle mě ujištění, že Boží láska je natolik mimořádná a lidským vědomím neuchopitelná, že ji dostává každý z nás, bez ohledu na věk, vyznání či sociální postavení, a je absolutní a bezpodmínečná.

Ačkoliv je mi v případech jako je tento trochu proti mysli hledat argumenty „pro“ a „proti“ a stavět je proti sobě, protože když jde o lidská práva, je těžce nevkusné vést diskusi ve stylu „pět minut Žid, pět minut Hitler,“ vzhledem k tomu, že tady máme ultras, nezbývá mi nic jiného. Například v kázání Martina Putny (už z roku 2018!) zaznívá:

Konec citace. Skvěle řečeno.

Zastánce druhé strany názorového spektra máme přímo tady na Blogosféře. Pan Stejskal se nezajímá o to, jestli není transsexualita náhodou podobnou poruchou, jako když se narodí siamská dvojčata, tedy člověk v ne dobře funkčním těle, které vyžaduje lékovou (zde hormonální) terapii a zásah zvenčí, aby dobře fungovalo. Odmítá na trans ženy nahlížet jako na ženy v mužském těle a na trans muže jako na muže v ženském těle. Z dualismu mysl / tělo si vybírá to druhé. Bůh by přece ve svém stvoření neudělal tu chybu, že by muže dal do ženského těla! Zároveň by jistě nedal nevinné dítě do těla, které sužuje rakovina. Akorát že se tyhle případy prostě stávají. Jak s tím naložit?

Podle pana Stejskala soud pošlapal právo učitele Burkeho na jeho přesvědčení, že člověk, který se narodí biologicky jako muž, musí být mužem po celý život. Přestože tito lidé zažívají obrovské utrpení a řešení často nalézají v sebevraždě. Pak k tomu přidává, že je to od učitele vlastně výchovné, protože žáci si musejí zvykat, že ne vždy budou lidé respektovat to, za co se oni sami označí. A přidává srdceryvný příběh z vlastního mládí, ve kterém i on čelil posměchu za své křesťanské přesvědčení, protože byl komunismus a součást vědeckého konsensu bylo, že Bůh není.

Uf, je toho hodně, ale je to dost zajímavé, pojďme to rozebrat.

Zaprvé je to klasická ukázka konzervativního smýšlení lidí ve středním a starším věku, že „my jsme trpěli, proč byste neměli i vy.“ Jak jsem psala pod článkem pana Vracovského, tento typ přesvědčení se nutně objevuje u každé debaty, ve které jedna strana navrhuje zlepšení života mladých lidí – například reformy školství nebo změny rodinné politiky. Vždycky se objeví někdo, kdo řekne: „Já jsem chodil na denní studium, pak jsem každý den hákoval ve fabrice od tří do desíti večer, abych měl na nájem a na jídlo! Mladí jsou dneska změkčilí a neumí makat.“ Debata se pak zapouzdří na tom, jak to měl kdo těžké, a už se dál nepokračuje v myšlence, jak to udělat, aby lidé dnes žili trochu lepší život.

Pan Stejskal byl předmětem posměchu ve škole a je bohužel předmětem posměchu i teď, jak jsem zaznamenala z několika komentářů ohledně nějakého pana Trčálka – opravte mě, pokud se mýlím, do toho fakt nevidím. Proti tomu dnešnímu posměchu se tedy pan Stejskal staví docela tvrdě, ale zároveň zastává názor, že lidem, jako je irský žák, vlastně misgendering prospěje, protože je to otrká. Co zraňuje city křesťanů, to je hanebné, co zraňuje city transsexuálů, to je alespoň otuží. „Tři kauzy, dvojí metr“, jak je neznáme.

Potom celkem otevřeně zavrhuje mé argumenty ohledně současného vědeckého konsensu na téma transsexualita, protože když byl on malý, tak vědecký konsensus se shodl na tom, že Bůh není. Ten samý vědecký pokrok však pan Stejskal neváhá adorovat, vyjde-li najevo, že pomocí moderních paleontologických metod lze dokázat historickou pravdivost některých částí Bible. Argument, že komunistická věda popřela něco, co nelze ani popřít, ani vyvrátit, komentovat ani nebudu. Srovnává-li pan Stejskal vědecký konsensus za jeho mládí v totalitě s dnešním vědeckým konsensem svobodného světa, tak snad ani nemá smysl debatovat. Prostě buď dnešním vědcům věříme, nebo ne. Pan Stejskal věří paleontologům, ale nevěří lékařům. Protože jsou to zfanatizovaní levicoví progresivisté, pane Stejskale?

Je to fakt dlouhé, ale musela jsem to napsat

Tenhle článek se jmenuje „Má křesťan právo být věrný svému přesvědčení?“ A tu zdánlivě nesmyslnou otázku pokládám právě proto, abych vysvětlila, že zas tak nesmyslná není. Lidé často ve jménu svého přesvědčení páchají strašlivé zločiny. Jsou sekty, které si přečtou Bibli, nějak ji pochopí a pak jdou a vraždí lidi. Mají přesvědčení, že půjdou do nebe. Svědkové Jehovovi nechají raději dítě vykrvácet, než by mu poskytli krevní transfuzi. Také oni mají pocit, že dělají dobře, protože nějak pochopili Písmo. Z podhoubí pravicových nacionalistů, kteří cítí, že je ohrožena samotná podstata jejich civilizace, která je na křesťansko-židovských základech postavena, se často rekrutují teroristé, kteří třeba v Americe každou chvíli rozstřílí své spolužáky.

Ani křesťané nejsou bez viny. Například říct vnoučkovi do očí, že jeho sexualita nám připadá odporná a je nám z ní na zvracení, to lze lidsky obhájit jen velmi těžko. Přesto jsem si jistá, že spousta křesťanů by při tomto výroku měla pocit, že koná dílo Boží. Právě proto, že lidské svědomí je v tomto ohledu nespolehlivé, máme zákony. Jedním ze zákonů je, že nediskriminujeme lidi na základě vzhledu, sexuality, náboženství a podobně. (Než se pan Stejskal nadechne – to, že neumožníme bigotnímu učiteli šikanovat žáka s genderovou dysforií, to skutečně není diskriminace na základě náboženství.)

Tenhle text už je tak extrémně dlouhý, že si myslím, že je skoro jedno, když sem přidám úryvek ze skvělé knihy Jacka Dukaje LED. Jak příznačné, že jsem na tuhle pasáž narazila zrovna předevčírem.

„Ale on se nestydí, on se za nic nestydí – v tom je ta potíž s lidmi víry, s poddanými absolutna, božského či lidského, že dokud plní jeho příkazy, nedělají nic špatného, ať jsou ty příkazy jakékoli. Zadusí ti děti a potom srdečně pozvou na svačinu a budou se divit, když nepřijdeš. Toto je člověk žijící v pravdě.“

_ Jacek Dukaj: Led

Nedokážu si moc představit, že by to fakt někdo celé přečetl, – jestli jo, tak klobouček! – spíš jste možná skočili na konec a chtěli získat nějaké shrnutí. A já vám ho nabídnu v oddíle TL;DR (too long; didn’t read), který sama ráda nacházím na konci dlouhých a složitých textů. Ale nejdřív ještě jednu osobní doušku.

Proč to neumím „nechat bejt“

Já samozřejmě vím, že diskutovat s člověkem, který své přesvědčení staví na náboženství, je nesmysl. Ani pan Stejskal na věcné argumenty příliš nereaguje (nechává bez povšimnutí odkazy pana Ludvíka na stránky statistického úřadu, nereaguje na tu část mých komentářů, kde odkazuji na objektivní realitu v podobě vědeckého přístupu k transsexualitě a podobně), raději chytá za slovíčka a je rád, když se dopustím argumentačního faulu ad hominem (to se stalo a za to se omlouvám), protože pak mi za to může vyčinit a nemusí se věnovat tomu věcnému. Není to radost, diskutovat s takovým člověkem.

Proč to tedy dělám? Protože Blogosféra je prostor, který je spojený s mým jménem. Mám ho ráda, občas sem píšu, mám ráda i to, že sem píší autoři, se kterými nesouhlasím (byť tedy preferuji, když používají věcné argumenty, spíše než obhajobu nějaké ideologie). Ale jestliže přispívám svými články sem, kde otevřeně dáváme prostor transfobním a homofobním názorům, musím se vůči nim jednoznačně vymezit, abych s nimi nebyla nikdy v budoucnu spojována. Myslím, že téhle povinnosti jsem tímto extrémně dlouhým článkem učinila zadost, ale delší dobu jsem cítila, že to chci takhle vysvětlit.

Ať už jste to četli, nebo ne, každopádně díky za zájem.

TL;DR:

  • Svědomí a přesvědčení jsou dost nespolehlivé zdroje pro rozhodování, co je špatné a co je dobré. Nejvíc zla v historii napáchali lidé, kteří to mysleli dobře. Abychom spolu jako společnost mohli žít, nespoléháme se na přesvědčení jednotlivých lidí, ale na zákony, které by měly reagovat na vědecké poznání.
  • Zatímco homosexuální styk je při doslovném chápání Bible skutečně hříchem, o transsexualitě se tam vůbec nemluví. Je přijatelné, aby člověk měnil své pohlaví během svého života? Ani církevní představitelé se na tom neshodnou. Kdo si Písmo vykládá v neprospěch transsexuálů, staví docela vratké konstrukce spíše na základě svých dojmů.
  • Trans ženy jsou ženy, trans muži jsou muži. Jsou to lidé, kteří se narodili do špatného těla. Útrapy, které s sebou nese život s genderovou dysforií, bych nechtěla nikdy zažít. Pokud jim nechceme v téhle cestě pomoct, alespoň bychom jim neměli házet klacky pod nohy. Transsexuálové jsou naši přátelé, jsou to skuteční lidé, žádný abstraktní koncept, který je tu k dispozici jako zbraň v kulturních válkách.
  • Misgendering a deadnaming je chování, které může být pro člověka v tranzici mimořádně dehonestující a traumatizující a žádný učitel by se ho na žácích neměl dopouštět. Burke měl i jiné možnosti, jak se zachovat, například požádat o přeložení do jiné třídy. Vybral si nerespektování soudního zákazu s nutnou medializací svého případu, i když mu jeho náboženství v ničem nebrání oslovovat žákyni novým jménem a zájmeny. Není to v žádném přikázání, nejspíš jen slepě přebral stanovisko své církve, aniž by se nad ním zamyslel, či se pozastavil nad tím, co je v zájmu jeho žáků.

Díky za náhledový obrázek dalšího příkladu úchvatného Božího stvoření

Subscribe
Upozornit na
guest

11 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Melišová
19 dní před

Veľmi zaujívavé, pani Adelka. Som rada, že som si to prečítala. Obohatilo ma to. Tak som sa zamyslela: Máme slobodnú vôľu. Takže rozčuľovať sa niekedy ako ľudia, že boh nekoná mi príde kontraproduktívne, pretože my konáme a pozberáme, čo si zasejeme.Náboženstvá sú učenia, cirkve sú organizácie, ktoré majú ekonomické príjmy i výdavky. Môj Boh je dobrý a netrestá ma, ja len žnem dôsledky svojich rozhodnutí, strachov či radostí…možno tiež úplne Bohu neverím, ale paradoxne skrze to, že ma tak ako sa to v živote stáva, sem tam nejaký ten človiečik sklame, ale to len preto, že do neho vkladám svoje… Číst vice »

Martin Přibyl
Martin Přibyl
19 dní před

Podle mě tito učitelé byli naopak nevěrni křesťanské víře. Protože křesťan dodržuje zlaté biblické pravidlo vzájemnosti v jednání mezi lidmi.

Například: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Tob 4,15).

Pro každého člověka se jistě najde jednání, které by od jiných lidí nechtěl zažít. Přitom ani nemusí jít zrovna o oslovení.

Ivana Vodvářková
19 dní před

Ahoj Ájo! nejdříve jsem nechtěla reagovat, protože už jinde jsem napsala, co si myslím..,ale pak mi přišla na mysl přece jen ještě jedna věc: od kterého bodu budeme zarytě a do roztrhání těla hájit názory toho bezbranného Boha? (jako kdyby to potřeboval, či co, ale to nechme) Bude to od onoho koncilu, který rozhodl, které texty jsou od Boha a které ne? Nebo se budu pídit po poselstvích svatých, které církev nejdříve za kacířství upálila(mluvit s Bohem je zakázáno), aby je později vyhlásila za svaté a rozebrala do poslední kostičky, ale zároveň bezpečně uložila do Vatikánské knihovny všechny jejich texty,… Číst vice »

Vladimír Ludvík
Vladimír Ludvík
20 dní před

Velmi dobře napsáno. Pouze technická poznámka: Samozřejmě, že u každého měření, zkoušení nebo stanovení existují určité nejistoty spojené s danými výsledky a stanoveními, tak to prostě je. Lidé, kteří se zabývali vědou, nikdy nevěřili řečem jako že věda vyvrátila Boha atd. Věda ho ale ani nemůže potvrdit. Bůh není vědeckou kategorií. Pro věřící lidi platí, že je pro ně zdrojem pravdivého obrazu světa jednak víra a dále rozum (obojí jsou pro ně dary Boží). Dostane-li se víra do rozporu s rozumem, pak by mělo dojít k nové interpretaci víry, ovšem za předpokladu dostatečné validace/verifikace rozumových poznatků, protože jinak by se… Číst vice »

Radka Kielbergerová
20 dní před

Zdravím a vmísím se…víte, já to skutečně neumím tak brilantně jako vy napsat, pane Ludvíku, ani ne jako paní Adéla, ale jen sem kopíruji vzkaz pro pana Stejskala, protože jeho tvrzení v té diskuzi mi skutečně mlčet už nedá… pane Stejskale – opusťte svět, kdy první plazi chvíli vypadali, jak vypadali. Existují jen dvě pohlaví… je zapsáno. V Bibli. No já to nechci těm spisovatelům opravovat…Takže když nebudu unavovat situacemi narychlo sestavených komisí v posunutých brýlích na intimní partie, jestli je olympijská vítězka holka nebo kluk, půjdeme někam před Bibli. K době helénského baroka – době helénismu a době Alexandra… Číst vice »

Radka Kielbergerová
20 dní před

…chci si s Vámi dát kafe:)), a když ne obejmout, určitě velice moc poděkovat. Jste prostě chytrá, vzdělaná a v labyrintu světa i v ráji srdce brilantně vyvážená bytost. Moc děkuji za argumentaci, Adélo. V článku je řečeno všechno. Koneckonců, nedávno jsem do diskuze dávala odkaz na evangelíky, časopis, jehož šéfredaktorka sama klade otázky, proč to není právě církev na místě prvním, kdo lidi s údělem jiného nastavení neumí chytnout za ruku a v tíži nitra je podržet. Vyslovená pointa – církev se ve svých některých pohledech musí proměnit. Když to maličko uvolněněji napíšu – mnohdy mě napadají prosté dvě… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial