Tři králové nejen v kostýmech

,,Šiješ pro lední medvědy?“ sebrala jsem na ulici svému kamarádovi z kabátu chuchvaleček bílého vatelínu. Zasmál se, objal mě a popřáli jsme si za řehotu nový rok. ,,Ne, šiju Tři krále! Nevim, kde mi hlava stojí,“ protočil očima. ,,Takže turban?“ ,,Přesně!“ a začali jsme se smát znovu. Máme rádi, když se potkáme. On většinou v ruce pytlík z masny s rychlou večeří a chvatné kroky směr dílna.

,,A taky kaťata nasrávačky, viď?“ (to jsem tak označila prvně v životě, nemám to slovo ráda, ale je to prostě krejčovská hantýrka). Nový smích: ,,Ne, ty nechtěj. Potřebujou mít ty radní kvádra a kalhoty, ty neradi sundavaj.“

Pochopila jsem situaci – politici alébrž radní našeho města v roli těch, co přinášejí dary či pochodují s pokladničkou – v jistém „divadelním představení“. A kamarád nasnadě tohle kostýmní podívání vyrobit. Kamarád je totiž krejčí. Někdejší dlouhodobý vrchní šéf divadelních dílen, navíc se svou živností a s obdivuhodnou prací za svůj život – na zakázkách a pro divadlo. Krásná práce k závisti, nutno říct – slunce skoro nevídá. Známe se dlouho, kdysi v pravěku jsme spolu oblékli všechna kasína v západočeském kraji, některé firmy. Pracuje pro filmaře z celé Evropy, koneckonců spojila nás láska k uniformám. Jeho prací jsou kostýmy pro válečné filmy třeba, naposled pro jakousi dánskou televizní ságu. Tentokrát tedy práce pro místní městskou generalitu.

Myslím si – vlastně je ta tříkrálová akce akcí hezkou. Spojená s Charitou, kdy se věc zaměřuje na potřebné. Na současnou potravinovou krizi pro rodiny s těžší situací, maminky v nouzi, lidi jinak postižené a v nouzi a je možné přispívat na účet. Člověka tu možná napadnou věci jako: šaškování v kostýmech pro lid poddaný, a tohleto si platíme z našich daní!? ať hlavně předvedou práci! atd. Netrpím na tyhle výkřiky, dokonce mi začasto spíš vadí. A není to spojeno s tím, že tu zaplacenou práci na kostýmech, co je z balíku peněz na obec a ne z vlastní kapsy Kašpara či Melichara – že ji kamarádovi přeju.

Jenže problém přece jen mám. Jsem trochu rozmazlený megaloman v darech, které očekávám. Takže ano, přeci jen nad hlavní cíl téhle akce chci předvést skutečně ještě něco navrch. A abych prokázala smírnost, a nikoliv štěkání hned takhle zčerstva nového roku, budu říkat, že v tyhle bonusdárky hezky a trpělivě doufám. Ale doufám. Protože jsem nejen rozmazlený megaloman, ale i závistivec non plus ultra.

Závidím některým městům jejich podobu. A chcete-li, sofistikovvaný a citlivý přístup k provoznosti města ve smyslu: město krásné, jehož procházením – nikoli projížděním, nestačím žasnout a baví mě jít dál a dál. A všude je to pro mě něčím lákavé. Pro odpočinek, vodu, zeleň i obchody, kavárny, co jsou na té trase příjemně zasazené a mně to stojí za zastavení.

Máme jako některá města jistou nešťastnou územní determinovanost, ale jako města jiná i úžasné dědictví historického centra. Ale už jen příjezd k němu je pro turistu bolavou antilákající vstupenkou. Příjezd k mnohapatrovému squatu v pejru, v zóně odpadkového megaprostoru území Nikoho, další zóna prázdna čili díry po socialistickém brutart granátu, co by kamenem dohodil,  nedaleko historického centra. Též boční ulice, v které jste pouhých třicet metrů od hlavní tepny jako prodejce na periférii, a proto tu za tři měsíce skončíte. Jako by se život středu města odehrával jen v nevelkém prstenci kolem náměstí a v okolí dvou známých a auty přetížených silnic. Čtyři řeky s všelijakým minimálním využitím nebo spíš nevyužitím, město rozříznuté překynutou dopravou a u řeky jen malé pidiostrovy odpočinku. Škoda.

Závidím městům jako je Olomouc. Ten popis chůze městem, parky s přechody do zón a zákoutí by byl dlouhý a barvitý, Olomouc je krásná stará i v dostavbách nových a v svých propojeních. Jako jsou to i České Budějovice, které dokážou Malši i Vltavu využít jako fenomén města v co největší délce. Závidím městům, Hradci Králové, jak naloží s architektonickým bohatstvím modernismu počátku 20. století, jak naloží s parky i náplavkou, sice malou, leč k nesrovnání s tou naší. Za velkého třaskání svého ántré se tato dodnes nezbavila studeného espritu s betonovým bezzeleným všechnem. Líbí se tu venčeným psům; lidi na ní v procházkách skutečně nevidíte. Promeškaná příležitost jako Brno. Věci pociťuju čím dál víc i v momentě, kdy vím, že díra po otřesném socialistickém brutartu dozná snad přijatelných změn se slibovanou zelení. Do dvou let. Snad bude město zaplesknuto dalším hyperprojektem bytových jednotek a nákupních míst tak, že se zas úplně neztratí pohled na starobylé muzeum. A věci spolu budou mile korespondovat, nikoli se přebíjet. Jednu historickou část města jsme si kdysi definitivně pohřbili barevnou megastavebnicí Kauflandu, který se coby dětské obří kostky šňoří v boxovačce s katedrální věží. Tristnějšího pohledu věru neznám, byť jsem se kdysi převlékala za své tety a příbuzné ze zámoří, abych násobila petiční podpisy že NECHCI a CHCI centrum rozdělené řekou ponechat starému výzoru. Málo tet mám…málo jich tehdy bylo, ach málo jen…

Když přestanu žertovat, přála bych – a určitě nejen našemu městu, přála bych městům u nás  vůbec, aby měla své radní s rozhledem. Radní s chutí budovat města, z něhož poloběsní lidé neutíkají do svých domků někam mimo, protože jsou ta města hlavně o provozu. Zkrátka radní trochu jiné. Protože se ve všech volbách napříč všemi stranami řeší především řev majitelů aut o nová a nová místa na parkování. A málo řev třeba můj – že pravé město je město, kde se rádi projdete i v neděli. A kdy milujete, když vaší návštěvě svítí oči a vy nevíte, co jí máte v té procházce městem dřív ukázat. A ty cesty jsou provázané a vizuálně a esteticky příjemné jako zážitek.

Ze starých časů se totiž kdesi, kde to chválím, evidentně dochoval jeden rychtářský zvyk. Host do města vstupuje tak, že se orientuje k věži kostela a těší se. A já rychtář sázím třeba alej, abych si ho šikovně povodil místy krásnými a jako hosta si ho už navždycky získal.

Hodně štěstí do nového roku na dárky, které dělají Česko hezčím a hezčím a začíná to našimi městy. Oponovat mi lze, doba řeší věci základní a mnohem závažnější. Ale důležité je i tak mít pár věcí v hlavě a tu vizi nenechat ladem úplně. Co hezké nás obklopuje, nás prostě formuje. Jako národ to formování potřebujeme pořád jako sůl.

 

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest

10 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Michaela Klímová
24 dní před

♥ Olomouc děkuje. I když trošku s rozpaky z těch na koních. 😉

Vladimír Ludvík
Vladimír Ludvík
24 dní před

Tak až si odpočinete, tak se nezapomeňte vrátit.

Filip Vracovský
25 dní před

Dobré odpoledne, krásnej blog Radko…. Malinko mimo téme…. Kamarád odvedl dobrou práci, co se týče kostýmů bylo vše ok 🙂

Filip Vracovský
25 dní před

Neřekl , byl jsem na přednáškách, ale viděl jsem řadu fotek z Kraj Město Biskupství….

Filip Vracovský
25 dní před

Letos jsem jen přispěl, ale neangažoval se konkrétně na Tříkrálové sbírce 🙂

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial