K aktuální diskusi o Izraeli a Chrámové hoře

Kdesi na internetu jsem se nedávno přiznal, že jsem ve vztahu k Izraeli, jehož jsem víc než půl století oddaným přítelem, prožil osobní krizi. Bylo to v 90. letech a důvodem byl příklon dua Rabin-Peres k Arafatovi.

Měl jsem s tím zásadní problém, byla to politika v naprostém protikladu k tomu, čemu jsem do té doby věřil. Hloupé narážky autorky Kielbergerové na to, zda si vůbec přeju mír, jsou opravdu hloupé a nemístné. Ta dáma ještě nejspíš nebyla na světě, když jsem choval ve svém nitru ideál – na jednom stožáru vlajky Izraele, Egypta, Jordánska, Sýrie a Libanonu jako symbol mírové koexistence. Když pak Sadat přijel do Jeruzaléma, promluvil v Knesetu a posléze byl uzavřen mír s Egyptem, prožíval jsem cosi jako vrcholný pocit štěstí. To je ono!!! Splnil se jeden z mých snů.

Stejně tak jsem byl šťasten, když Izrael uzavřel mír s Jordánskem; a totéž platí o Abrahamovských dohodách, jmenovitě o smlouvám s Emiráty, Bahrajnem a Marokem; Súdán je zatím tak trochu ve stínu. Čili, záležitost první: pokud jde o to, jestli mám zájem o mír v oblasti, tak odpověď zní ANO, TISÍCKRÁT ANO!!! Každý večer se za mír v Izraeli a pokoj pro Jeruzalém modlím, v souladu s tím, jak nás o to žádá starověký izraelský král David v Žalmu 122:

Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!

Položil jsem na internetu také zatím nezodpovězenou otázku, zda existuje nebezpečí, že prožiju krizi číslo 2 v souvislosti s tím, jaká vláda byla v Izraeli po volbách zformována a co všechno chystá. Zatím o tom moc nepíšu, o to pečlivěji dění vyhodnocuji. A ano, mám své obavy. Stejně tak ale naději, že ani tato „kaše“ se nebude jíst tak horká, jak se uvaří. Nepotřebuji analýzy Břetislava Turečka, o jehož objektivitě si myslím své, ba ani Karla Schwarzenberga, kterého si hluboce vážím, do jisté míry mu rozumím, ale ne se vším mohu souhlasit. Velice pozorně sleduji, každý den, názory skutečných odborníků na probíhající vývoj a chystané změny, a to kompetentních odborníků izraelských – nejvyšších důstojníků armády, i bývalých, pokud jde o vojenské záležitosti, špičkových právníků, včetně soudců Nejvyššího soudu, pokud jde o avizované právní reformy. Jsem si velice dobře vědom toho, co všechno je ve hře, ne že ne.

Ano, čekám s napětím, zda na mě dolehne ona krize č. 2, neboť celý život jsem přítelem Izraele jako národního státu židovského národa a současně státu demokratického, tedy respektujícího práva menšin, etnických i náboženských. Ovšem s tím, že menšiny budou respektovat to, co je respektu hodno: že Izrael je národním státem, historickou vlastí židovského lidu, který žádnou jinou vlast, žádný jiný stát nemá. Všude jinde jsou Židé, při veškerém respektu k jejich identitě zaručené demokratickými systémy, jako „ti druzí“ (snad budu správně pochopen).

Nebudu chodit kolem horké kaše. Pokud by Izrael přestal být tím Izraelem, který miluji, tedy pokud by byl stejně židovský, ale méně demokratický, měl bych problém. Stále doufám, že k tomu nedojde. Jsem například hrdý na to, že se v Izraeli nepopravuje, neuplatňuje trest smrti. Pokud by se to změnilo (jistěže pouze vůči těm nejhorším teroristickým bestiím), měl bych o důvod méně být hrdým přítelem zázraku moderních dějin – Státu Izraele.

Současně ale musím říci, se vzpomínkou na tragické události, které potkaly Československou republiku v souvislosti s politikou appeasementu, že jakákoliv soudobá varianta této politiky je pro mě nepřijatelná. Je velice obtížně stravitelné, že klíčová místa izraelských dějin, Betlém, rodiště krále Davida, Hebron spojený s působením Abrahama a jiná, jsou v arabských, muslimských rukou, ať už zčásti nebo zcela. Vnímám to jako bolestný kompromis, který ovšem absolutně, opakuji absolutně nepřichází do úvahy, jde-li o Jeruzalém a Chrámovou horu. Pokud by se měli Židé vzdát Chrámové hory, jak to Arabové a jejich podporovatelé požadují, byla by to stejná hrubá chyba jako odevzdání Sudet Hitlerovi. To nebyl krok k míru, ale k nejděsivější válce v lidských dějinách. Tady už nejde o Ben Gvira, Smotriče, Maoze a další; tady jde o nejposvátnější princip. Byli by Češi ochotni vzdát se Prahy ve prospěch Rakouska jenom proto, že jsme byli kdysi součástí habsburské říše? Souhlasili by s tím, že nesmí vstoupit do venkovního areálu Pražského hradu? Absurdní, nepředstavitelné, nemyslitelné. Toto ale tzv. dvoustátní řešení požaduje po Izraelcích, potažmo Židech alias Judejcích. Pokud by se vzdali Chrámové hory, už nikdy by na své nejposvátnější místo nesměli vstoupit – stejně jako v letech 1948 až 1967, kdy Chrámovou horu spolu se Starým městem okupovalo Jordánsko. To chceme? Návrat ke stavu, kdy se z židovských náhrobků stavěly cesty a latríny? Což jsme zapomněli na to, co se stalo v říjnu 2000 dvěma Izraelcům v Ramalláhu, městě pod arabskou správou, když se do něj nedopatřením dostali? Byli bestiálně zlynčováni a jejich těla zohavena. To chceme?

Dnes na Chrámové hoře, přestože jde o nedílnou součást izraelského hlavního města, přestože je pod izraelskou kontrolou, dochází dnes a denně k diskriminaci Židů, pokud jde o právo vstupu. Ten je časově omezen, přitom platí striktní zákaz modliteb. Co by se asi dělo, kdyby se Chrámová hora stala součástí hlavního města státu palestinských Arabů a byla pod plnou arabskou kontrolou?

Jakým právem chceme Židy připravit o jejich nejposvátnější místo? Židy, díky nimž známe Boha, máme Bibli, díky nimž můžeme my, křesťané, věřit v Ježíše a čerpat z učení apoštolů. Všichni apoštolové prvotní křesťanské církve byli Židé!

Ustupovat muslimům ve věci Chrámové hory tak, jak se to nyní děje – a podle některých by se mělo dít ještě víc – je hrubá, fatální chyba. Nebetyčný omyl. Přinesl snad jednostranný ústupek Izraele ve věci Pásma Gazy mír? Nepřinesl a přinést ani nemohl. Představa, že dodržování nynějšího hanebného statu quo na Chrámové hoře je záruka míru se rovná nebezpečné iluzi. Kdyby byl západní svět „co k čemu“, tlačil by na Araby za pomoci argumentu: to co vy požadujete a v čem je vám vyhověno je nemravná diskriminace. Jediné přijatelné řešení je svobodný přístup včetně práva na modlitbu pro všechny. Protože je ale svět zvrácený, nic takového bohužel není na pořadu dne. A tak podstatná část světa vnímá 13minutovou návštěvu izraelského ministra na Chrámové hoře jako provokaci. A zabývá se tím Rada bezpečnosti. Neuvěřitelné!

Ano, mohu mít a mám obavy o budoucí charakter izraelské demokracie. Bez ohledu na to se nikdy nesmířím s tím, že Židé jsou na Chrámové hoře diskriminováni. Nikdy.

Subscribe
Upozornit na
guest

5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
25 dní před

Děkuji za článek, Lubomíre. Můj vztah k Israeli je blízký Vašemu. A bylo to ještě předtím, než jsem ze své genealogie zjistil fakta o svém původu. Stejně jako Vy považuji jeho vznik a existenci za svým způsobem zázrak, neboť vznikl na nehostinném prostoru plném bažin a to jen díky píli, umu a obratnosti těch, kteří sem přicházeli z diaspory se svou zkušeností „méněcenných“ lidí. Tyto vlastnosti bohužel vždy narazí na odpor těch, kteří je nemají až tak v genech. (toto se dělo v Evropě ve středověku a novověku prakticky všude). K soužití s Araby: Byl jsem v Betlémě, kde na… Číst vice »

Filip Vracovský
25 dní před

Ahoj, váš co mě přijde nejhorší ? Že i přes značný rasismus vůči palestincům v arabském světě se je pak nebojí zneužívat právě k onomu vypláchnutí mozků….

Tomáš Vodvářka
Admin
25 dní před

Jo, jsou bráni jako cosi méněcenného, protože slouží jejich zájmům. Pro arabský svět by integrace pár miliónů Arabů z Palestiny nebyl problém, oni je však používají jako beranidlo.
Pořád si myslím, že běžný člověk nepořebuje dnes a denně orwellovskou pětiminutovku nenávisti, chce žít, mít rodinu, děti, práci a klid. Pokud se někdo takový ozve, je ihned umlčen, nehodí se do mainstreamu. Jak píšu, řešení je v nedohlednu.

Martin Přibyl
Martin Přibyl
25 dní před

Chrámová hora patří Židům.

Radomira Kielbergerova
25 dní před

Dobrý a ještě lepší večer. A. Můj článek nebyl určen Vám. Byl doplněním k Vaší referenci a dejme tomu pro ty, kteří nemají tendenci profil statečného ministra víc znát, jakož i okolnosti vzniku dohod a popis dohod, to je jistě ověřitelná a i dejme tomu veřejně známá věc. B. Vám to přijde neuvěřitelné řešit a řada dalších napříč světovou politickou scénou má za to, že tyhle furiantské akce z kapsy pravicového extrémisty …ovšem teď s titulem ministra, jsou kontraproduktivní k tomu, po čem toužíte jakož o to usilují mnozí. Mír. C. Nikdo neumenšuje složitost věci. Bolavá a citlivá místa a… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial