Tmavodivný svět

Mám ráda Rozhlas dvojku, dokumenty na dvojce. Strašně moc. Mám ráda moji kamarádku Moniku, to je taky fakt. Ví toho strašně moc a orientuje se neskutečně: Radko, fajn, ale určitě víš, Kolja a Tmavomodrý svět není až tak uměním… Mám ráda naše letce z RAF. Dlužíme jim strašně moc. Nemám strašně moc ráda řeči o dnešní totalitě a diktátu Bruselu. Mám ráda orientaci v pravdě a faktech a taky jistý vděk. Strašně moc.

Úterý večer. Doba únavy po zkoušce se sborem a já ukázkový večerně líný druh. Tak se bedna na zdi zas po čase dočkala milostného spojení. Ovladač ji ovládl. Tmavomodrý svět?…Nechám to běžet. Zopakuji si. A teď vlastně i moc ráda.

Filmu dílny rodiny Svěráků je už bratru jednadvacet. Zná se, dostal pár ocenění. V hlavní roli Ondřej Vetchý jako František Sláma, jeho podřízený Kryštof Hádek v roli Karla Vojtíška, po dlouhé době role – a jedna z jeho nejkrásnějších – pro Oldřicha Kaisera. V roli klavíristy, elitního pilota a ubitého vězně je tu Oldřich Kaiser jako Jan Machatý. Tolik jen velmi stručně.

Zkouším se ukrotit a nerozebírat moc, že v tom filmu miluju živelnost a opravdovost Kryštofa Hádka jako kluka, co se s ničím nepáře. Nadává, stěžuje si – doprdeluje, je vzteklý a bez poklonkování vůči autoritám, když ho něco bolí, k českým, k britským, svůj a nepoddajný. Bez pudu sebezáchovy, dobrý, předobrý, úžasně přímý – tuhle ženskou (na fotce) mi neber, tu potřebuju – je k zamilování. No nejsem bohužel Tara Fitzgerald.

Budu si z toho filmu (snad neobšírně) všímat několika scén. Ne těch leteckých, o nichž si myslím navzdory těm intelektuálnějším názorům na film – záběrům a scénám skvělým. Budu se věnovat jiným. Té, kdy František Sláma předává hangár německému důstojníkovi. Té, kdy se koná pohřeb Bedřicha Mrtvého, té, kdy František Sláma žádá vězeňského dozorce o lékařskou péči pro svého podřízeného Machatého, a té, jak Machatého vezou na prkně mezi rotujícími vězni.

Jakkoli by mohla prvořadě ta první zmíněná scéna obstát jako důkaz pro ty, co dodnes litují, jak jsme se proti Hitlerovi kdysi nebránili, všímám si něčeho, co má spojitost s jednou scénou z těch dalších. Všímám si – a bez jakékoli úsluhy vynášet tu do rehabilitací fašistické Německo té doby – všímám si onoho chování. Promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout, ty pevnosti jsou úžasné, tohle předávat bez boje – zastřelil bych se. Jakoby z historických dob Janů Lucemburků a zmetků Barry Lyndonů vystřižený okamžik, kdy velící důstojník má jistou čest a cosi se ctí i tak, kdy se bere válečná kořist. V skoro závěrečné scéně František Sláma z pozice nadřízeného žádá pro Jana Machatého velitele věznice, aby byla Machatému poskytnuta lepší zdravotní pomoc, protože se obává, že je dotyčný po krutém výslechu vážně ohrožen na životě. Následuje rána do obličeje, až se Sláma skácí – hajzle, v pondělí jdeš do práce. Vzácná scéna pohřbu českého pilota – v širém poli studánečka, salutují angličtí důstojníci – u nichž si české osazenstvo muselo vydobýt kredit, vydobylo. A scéna v české věznici. Kdy vezou na márách Jana Machatého, chlapa anglického střihu teď v zedrané košili skoro na andělíčka, chlapa s průpravou odvážného srovnaného muže, elitního pilota, který pod nebem jako rytíř bavil pro posílení energie všechny hudbou, který se musel dokázat v době – kdy jste ve vzduchu, srovnat s odchodem kamaráda, který s ním ještě před hodinou pil …skládáte hold v jeho smrti pidivteřinou a nemáte to jak pietně prožít – v zádech messerschmitt. Mužského pohledného, džentmana – máme se rádi velmi, vezou ho všem na očích, padá sníh, a ty se nezastavuj…Hrozná scéna chvil lidských posledních.

Sledujeme bitvy na sítích, kde každý blbec, když nechci urážet pojem chytrák – mluví o nových totalitách. Mluví se o vinách Ukrajiny a o Zelenském, který nechce připustit Putinovu pravdu, mluví se o covidových totalitních praktikách, mluví se tom, že tenhle totalitářský Brusel ať jde do brusele…Mluví se o Fialových hnusech a fašismu. O pronásledování za pravdu – totalitní praktiky, kam pohlédneš – tohle mě baví asi nejvíc.

Přivázat takové v kině a nenechat je jít vyčůrat. Pouštět ten film na smyčku, některé scény určitě…říkávám léta.

Vidíme a srovnáváme totiž, jak v ruské armádě, které jsme čtyřicet let v doktríně morálního správného vzoru podléhali, ani po dalších letech třiceti neexistuje nic jako důstojnická čest. Jen vraždy a mučení, zvířecí chování bez rozhledu, co kde i dobrý válečník starověku věděl, co uchovat a co nezničit a čeho si i u nepřítele považovat, Rusko na Ukrajině zničí a doničí. Rusko bez úcty s bombami a metodou nevzdělaných blbů. Bez úcty k vlastním, k cizím, jen primitivismus bez úrovně. Přesto by se část země k Rusku přimykala…Vidíme a srovnáváme…ve filmu i chování cizí země vůči klukovi z Moravy, projev úcty se všemi poctami. Máme srovnání s totalitou Československa, kdy je elitní důstojník a muž s nezměrnou odvahou mávnutím rudé hvězdy hajzlem, infikovaným přílišnou svobodou – tedy hajzl pro malý koncentrák – kterých na našem území v padesátých letech vznikalo dost. Jen se o nich neví dodnes skoro nic. Zkrátka Svěrákové – s jasným úkolem svého svědomí vzdát poctu našim letcům RAF – jistě nejen tady slavné třistajedenáctce – ukazují pravou podobu české totality, drsné a pravé, která jen léty nabrala cosi marginálního ve způsobech, nikoli závratného lepšího charakteru. Totalita  – jaká byla, jak vypadala. Neříkají Svěrákové tím filmem všechno, ale říkají přesto dost.

Nebudu suplovat historiky a badatele a muže zapálené a znalce, ani ne literaturu a dokumenty věnované odvaze našich 2430 letců… atd.

Pro posílení jen vyjevím, co předkládám často jako zajímavý a vskutku jímavý dokument. Je tu mapován nevděk, strašný nevděk, je tu mapované zacházení s lidmi, kteří i s popáleninami a obličejem k nepoznání ve věku dvaceti, pětadvaceti, vyléčení, znova sedli do kokpitu. Vztah obyčejných Angličanů k pěšákovi na ulici – když měl odznak morčat, neuvěřitelná bezprostřední úcta a proti tomu vztah komunistické strany a svobodného Československa k takovým, jejichž popálený obličej se pro lidi nehodí ukazovat. Příběh Josefa Koukala…

dovětek Zdeňka Svěráka… je k videu a je krásný, krásný…

Kdo cosi vykřikuje o nových totalitních prakatikách a dnešní nesvobodě, položit otázku – a šel bys bojovat tak, abys nevěděl, zda se vrátíš a že je to jenom a jenom na tobě? ve vzduchu…Aby ses i jako vítěz za chvíli setkal s rodinou, kterou vyhodili z práce, abys ty šel do uranových dolů, odešel do vězení a žil vězením, bitím a neměl nakonec k stáru žádné finanční prostředky? A chceš ještě dlouho jako ubožák něco povídat o současnosti a nějaké totalitě, nebo totalitních praktikách? Přivazuju tě v kině – je to první věcí, kterou mi vyčteš. A která by ti měla utkvět v hlavě- jak báječně se máš a v jaké neúctě, když o totalitě žvaníš – se pohybuješ a vůbec nic ti nedochází. Jak jsi pořád v systému, kdy můžeš relativně cokoli říct a nikomu nestojíš za zkoumání a plány, co s tebou dál, a přesto přetékáš stížnostmi na strašnou dobu. Pravou totalitu žili jiní.

Připomínat je důležité. Filmem Tmavomodrý svět nejen z pocty našim letcům… tady pro výrazné srovnání a systém, kdy bychom si měli rozmýšlet pouštět ústa v neadekvátních pojmech velmi lacině na špacír.

————————————

Mám ráda rozhlas dvojku, mám ráda dokumenty, mám ráda naše letce RAF, mám ráda odvahu a nesnáším neodvahu cintat o totalitě, která není.

A ještě něco…Říkám si ještě, dali ten film schválně? Nebo je tohle náhoda? Každopádně, jestli ten film budí mysl k současným problémům v paralelách a vy v něm objevujete něco jakoby ponovu – je prostě dobrý.

 

https://dvojka.rozhlas.cz/neuveritelny-pribeh-pilota-raf-josefa-koukala-dokudrama-tichy-hrdina-s-velkym-7456439

Zdeněk Svěrák komentuje sestřih filmu ve dvou minutách… o filmu a v úctě

https://youtu.be/gvDDky11zBc

Děkuji všem za čtení …a odkazy opravdu doporučuji

Subscribe
Upozornit na
guest

11 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír Ludvík
Vladimír Ludvík
1 měsíc před

Někdy se stane, že někdo napíše článek takříkajíc nadčasový, a je škoda, pokud je takový článek během jednoho až dvou dnů zasut pod hromadou článků, které jsou sice zajímavé a potřebné, ale nikoli nadčasové. Je to dle mého názoru případ i tohoto článku. Možná by stálo za to zřídit nějakou rubriku, kde by bylo možno takové nadčasové články nějaký delší čas lehce najít a znovu si je přečíst.

Michaela Klímová
1 měsíc před

Já to praktikuji už několik let: Vytisknu a schovám… 🙂

MUDr. Tomáš Vodvářka
Admin
1 měsíc před

Díky za článek Radko i za přílohy. Chtěl bych mít aspoň kousek moudrosti pana Svěráka.

Michaela Klímová
1 měsíc před

Díky za připomenutí :). Ty řeči o totalitě jsou rozežranost z pohodlí. Krátká pamětˇ a nevymáchaná ústa. Nechci si představovat, co by se dělo, kdybychom ty hrůzy měli zažít dnes…

Jara Rankova
Jara Rankova
1 měsíc před

Diky za krasne napsany clanek, film jsem videla kratce potom, kdy pristal v Kanade. Mel uspech a tesilo mne, ze nas „ex-Cechy“ v kine i slovy vitali. Pred kazdym filmem v tomto malem kine ma student kratky proslov o filmu, po skonceni filmu vetsina zustala a podle slz v ocich nas jeste dlouho sedicich a ctoucich, nam vyjadril uctu k ceske kinematografii. A to jsme mezi ostatnimi byli asi 3-4.

Jara Rankova
Jara Rankova
1 měsíc před

Velky uspech mel take krome Kolji film „Musime si pomahat“ byl s anglickymi titulky a hned bylo poznat, kolik Cechu v kine sedelo, bylo slyset smich tech, kteri srovnavali „nepresny, nebo slusnejsi“ preklad, co v titulcich nebylo.

Divided We Fall (2000) – IMDbhttps://www.imdb.com › title

Divided We Fall. Original title: Musíme si pomáhat. 20002000; PG-13PG-13; 1h 57m … Without doubt, one of the best films you’ll see in your lifetime.

Last edited 1 měsíc před by Jara Rankova
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial