Možná se u Andreje Babiše přestat točit na estébáctví

Nesleduju televizi, včera jsem učinila výjimku. A dala si rozbor na 24, bylo to ohledně incidentu. V hlavní roli expremiér.. a taky policie v ochraně práva. Konečně vím, kde jsem chování  Andreje Babiše viděla.
O Andreji Babišovi už vlastně všechno, co se vědět dá, víme. Známe jeho mládí, jeho superpost, kde se naučil, jak se správně točí svět, známe jeho surikatí údiv, kdy netušil, že obyčejný člověk bez rudé knížky nebo bez sportovního klubu nemohl svobodně za dob socialismu na Západ z devadesáti devíti procent  vycestovat, známe jeho životopis i jeho vztahy rodinné, kdy české mámy náhle zapomenou, že přísahat na životy svých dětí  je ultranehoráz morálky…víme prostě hodně. Má náš AB též vstupní data, díky nimž my jako země ostudu, že krademe, má AB minulost ve spolku, který bral statisícům budoucnost. Víme. Estébák stíhaný, který si poplatí, co chce, anebo ho tohle vědomí aspoň posiluje, kdyby si, co chce, podplatit chtěl.

Není to tak dávno, dávali můj oblíbený film, možná zvrhle má oblíbená tématika. Přiznávám. Je tam několik scén, jedna na schodech a já si nemůžu pomoct. Já si nemůžu pomoct, tam právě…a zdalwka nejen v ní,  je jako vystřižený náš pan expremiér.

Abych nenapínala, přiblížím to kondicionálem. Totiž je to něco ke stylu Andreje Babiše. Stylu, který méně či více zhlediska jekéhosi společenského úzu – byť ve vření pod kůží, musel být pevně držen řetězy v ještě přijatelné podobě časech preimérování. Teď se ale tento styl osvobodil a my tu máme čirou opravdovost. Jaká je?

Až zkrátka přijde chvíle a réžiséři typu Marin Scorsese či Brian de Palma dostanou chuť natočit film Andrej Babiš…první, co udělají, źe vytočí známé číslo. Robertovi de Niro řeknou: Vem to. Jsi bez práce. Stačí si sjet tvýho Al Caponea, jako’s ho vysmahnul ve filmu Neúplatní a je to přesně tenhleten chlap…stačí to jen zopakovat.

Kdo ten film zná, kdo si uvědomí i tu scénu na schodech, s ochrankou, s těmi nutnými kolem sebe, dá mi zapravdu.  Dokonce tu máme nejen film, máme i docela povedenou symbiózu v reáliích, když na to přijde. Každého si trochu zavázat, každému něco připomenout a pamatovat si na něj i maličkost, nahlas to vypálit jako argument a zasmát se tomu…hlavně ale to důležité.  V dny svátků a v dny veledůležité navařit polévku a  vyhlásit, že ji starý dobrý Al rozlévá. Že se rozhodl zasytit chudé. Zavázat si je zkrátka nějak, případně si z nich vybrat oddané, a být těch chudých jejich sic krátkodobým andělem. Který jim rozumí, který rozumí všem jejich nářkům. Ty nejchudší si prostě pro strýčka příhodu pevně získat a k tomu dav dostat do varu s pěstmi …to po vysvětlení, kdoŽe je ten pravý viník a za jejich reálné problémy a chudobu může. Odvést pozornost od svého nejmarkantnějšího problému plnění daní, cílit na to, že těm nuzným netřeba hledat, kde a i kvůli komu stát reálně chudne, a za rozlévání polévky a šíření dobré nálady si vybudovat přízeň…být miláčkem pro nemajetné v nouzi, miláčkem, co se mu odpoušťí  všechno.

Já za to nemůžu. Že mám mafiánskou tématiku ráda …jak v dokumentech, tak ve filmu. A že Robert de Niro je ve filmu Neúplatní tak podobný někomu, kdo se tu cpe do role prezidenta a podporu tu má. Pocit mi nikdo zakázat nemůže. I kdyby měl na mítincích reprobeden s dosahem propletených prstů mafie, na něž byla v časech Al Caponeho policie a městská i státní správa víceméně krátká.

Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Věra Siegmundová
Věra Siegmundová
8 dní před

Perfektně vystiženo!

Tomáš Vodvářka
Admin
10 dní před

„Surikatí údiv“ tohle mne dostalo….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial