Členství v KSČ jako parametr volby presidenta
Karneval, zvaný presidentské volby, se blíží s neúprosností tsunami a vedle tragikomických figurek se objevují i ti, kteří mají vážnou šanci. Někteří z nich si však za sebou vlečou na noze těžkou kouli.
Dračí sémě komunismu, jež bylo u nás zaseto před 100 lety, už naštěstí za sebou nenechává stovky či spíše tisíce mrtvých, zničené staleté rodinné grunty, koncentrační tábory pro nepohodlné jedince, kteří rubali uran pro CCCP, zdevastované sakrální stavby a likvidované řeholní řády. Není účelem tohoto blogu vypsat všechno, laskavý čtenář nebude mít problém seznam doplnit.
I přes posledních 10 let, kdy v čele státu stanul jedinec, pro něhož morálka a slušnost byly zcela neznámé pojmy, je pozice presidenta republiky brána většinou společnosti jako cosi prestižního, něco, co nás má důstojně representovat navenek a dovnitř společnosti vnášet klid při politických turbulencích a rozmíškách v parlamentu či senátu. I voliči Miloše Zemana dnes musí zákonitě tušit, že jejich volba nebyla šťastná, že ten, kterému dali svou důvěru, ji zneužil pro nízké cíle svých pochlebovačů.
Stojí před námi jisté repete, kdy po demokratickém odstranění komunistů z parlamentu budeme nejspíše řešit i to, jestli kandidát na hlavu státu byl v minulosti členem komunistické strany. Mladší spoluobčané to nejspíše už tak nevnímají, protože nezažili vládu jedné totalitní partaje, ale pamětníci vědí, že zejména v období od roku 1968 bylo členství v této straně výtahem do funkcí, kam by se jako nečlenové nikdy nedostali. Samozřejmě, že žádný z kandidátů a členů, kteří v této době dostávali onen červený „živnostenský“ list, už nevěřil na beztřídní společnost, třídní boj a třídní nenávist, což byly základní atributy komunistické filosofie. Každý, kdo tam vstupoval, si byl dobře vědom, proč tak činí. Snaha o lepší postavení v práci, přeskočení v kariérním postupu těch, kteří se sklonit nechtěli, někdy i zlepšení šancí potomků, kteří ve svém CV měli jednoho či oba rodiče patřičně zaknihované a na přihlášce na vysokou se tento fakt vyjímal jako trumfové eso.
Je třeba současně říci, že bylo mnoho těch, kteří se nesklonili. Kteří, stejně dobře odborně vybaveni, měli navíc i to, čemu se říká svědomí a morálka. A za svůj pevný postoj zaplatili tím, že byli upozaděni, že jejich děti nesměly studovat vybranou školu atd.
Dnes přinesla média informace o bývalém rektorovi UK prof. Tomáši Zimovi, který se stal členem KSČ ještě na střední škole ve svých 18 letech a který rovněž kandiduje. Opět jen pamětníci vědí, že to bylo zcela ojedinělé a že pan Zima musel být opravdu velmi kovaný, když jej – příslušníka tzv. pracující inteligence – povolala KSČ do svých řad. Podobné to bylo u prof. sociologie Kellera, který naštěstí nekandiduje, ten se dal ke komunistům ještě o rok dříve. Další vážní zájemci o presidentský post s tímto stigmatem jsou generál Pavel a momentálně cestující poslanec Babiš.
Lze očekávat, že jim jejich minulost bude otloukána a hlavu a že mnohé argumenty budou mít logické jádro. Že i po případném zvolení bude část obyvatel otrávena skutečností, že 34 let po událostech, kde byla komunistická klika zbavena totalitní moci, je v čele státu jedinec se stigmatem morálního kolapsu.
Aby bylo jasno. Nevolám po honu na čarodějnice, koneckonců každý člověk může v životě udělat hloupost. Nicméně si nemyslím, že by na tak prestižním místě byl měl být kdokoliv, kdo v minulosti takto selhal a sklonil se před komunistickou moci s vědomím, že se tak činí pro svůj osobní prospěch a ve jménu ideologie, za kterou se táhne krvavá stopa. V opačném případě se může stát, že se dočkáme jakéhosi pokračování současné etapy, kdy se jedinec byť jen s krátkou komunistickou minulostí stal bezskrupulosním elementem a s chováním, které si pamatujeme u generálních, krajských či jen okresních tajemníků, kterým bylo dovoleno vše a kteří byli de facto nepostižitelní.
Jen jedinému politikovi bych byl býval ochoten dát v prezidentských volbách svůj hlas, ač v šedesátkách byl rok členem KSČ. Ale ten předloni umřel.
A nyní už se ani tak neděsím toho, že některému kandidátovi vypadne z kredence vybledlý průkaz KSČ, jako že mu z kebule vypadnou více či méně vybledlé levičácké nápady…
Vidím, že máte z té levice fakt nahnáno, poslední dobou kdykoliv od Vás něco čtu, tak to zmiňujete:)
Nu, jak se to vezme, slečno Adélo. Když to, že je mi mi něco odporné a velmi mně to vadí, hodláte interpretovat, že z toho mám „nahnáno“, pak nejvíc je mi poslední dobou odporná a vadí mi ruská agrese a její tuzemští podporovatelé. Ale protože stávající putinismus v Rusku pokládám za režim nacionalisticky levicový, pak svým způsobem máte pravdu, ano, je to levice. A protože ostatně pokládám svobodu za základní hodnotu, pochopitelně mi taky vadí, když někdo jiným svobodu omezuje. I to, chcete-li, tudíž smíte klidně dezinterpretovat, že z toho mám nahnáno, i když ve skutečnosti se mně takové levičácké… Číst vice »
Tím „nahnáno“ jsem se Vás nechtěla dotknout, to jsem parafrázovala Vaše vlastní slova – že se děsíte toho, že budeme mít prezidenta s levičáckými nápady.
Podle mě se můžou stát i mnohem horší věci, než že bychom měli levicově smýšlejícího prezidenta. Jestli ale za každým levičákem vidíte Putina, tak chápu, že se k tomu často vracíte, jen jsem Vás chtěla uklidnit.
Vám také laskavé časy!
Netuším, jakým záhadným duševním pochodem jste dospěla k naprosto mylnému dojmu, že za každým levičákem vidím Putina. Věřte, že bych se nikdy nedopustil tvrzení, že každý strom je habr, každý pták je špaček, ergo ani, že každý levičák je Putin. 😀 A děsím-li se toho, že by se ještě víc začaly prosazovat levičácké nápady, sám už z toho fakt nahnáno nemám. Naštěstí už jsem dost starej a žiju nezdravě, takže snad zavčasu umřu dřív, než by se levicový režim rozvinul zas až do té fáze, že by nás málo levicové za nedostatek nadšení popravovali, vraždili a zavírali do lágrů. Vysokou… Číst vice »
Díky moc Tomáši, že jste nám připomněl, jak důležitá rozhodování máme před sebou. Tato volba bude jistě zase plná emocí ale také různých cirkusových představení. Rozvášnění občané, kterým přicházejí nové smlouvy od dodavatelů energií, si už věší na ploty plakáty, koho by na hradě rádi viděli. My máme na plotě věneček, ale víme už také, koho bychom na hradě vidět nechtěli. Asi nikdo netuší, koho vyšle do boje o hrad pětikoalice. Je důležité to sledovat, neb seznamy se mění každý den.😊
Asi by mezi kandidáty bývalí komunisté být neměli. U pana Zimy ale možný postup do druhého kola určitě nehrozí. Je však třeba postavit silného kandidáta tak, aby nám po prvním kole nezůstali k výběru ve druhém kole jen pánové Babiš a Středula. Názor na další možné kandidáty, kromě těch dvou výše zmíněných, je ovšem velmi roztříštěný. A to je špatně. Chce to fakt silnéhio vhodného kandidáta a hlavně se na něm sjednotit a poskytnout mu silnou předvolební podporu. Názor, že by to mohla být žena, je velmi dobrý.
Tak nějak spoléhám na to, že ona zaujme a že bude pro řadu voličů přijatelná. Pokud by se dostala do druhého kola proti panu Babišovi, byl by výsledek předem celkem jasný a pro národ dobrý.
Jsou komunisti, kteří si posypali hlavu a sekají latinu. Pak jsou nekomunisti, kteří ale vnitřně komunisty jsou stále. Takhle to prostě nelze brát.
To by zloděj aut, který si odpykal trest, zaplatil škody, omluvil se a vede řádný život musel být do smrti jen zloděj aut.
Nesouhlasím. Samozřejmě jsou kandidáti, kteří se o KSČ neomočili (nestihli to), a stojí za psí štěk. Tady jde o morální aspekt, že prostě jednou v životě provedli cosi, co bylo proti jejich přesvědčení (asi se shodneme na tom, že po 1968 tam nalezli jen kariéristi a hajzlové). Do funkce presidenta by měl nastoupit člověk bez škraloupu, morálně pevný a to za jakýchkoliv okolností. Tvoje srovnání se zlodějem v tomto případě neobstojí.
Tomáši, nesouhlasím. Generál Pavel ve své době MUSEL do KSČ vstoupit, jako každý důstojník. Jeho činnost po roce 1989 ho v mých očích naprosto očistila.
NEMUSEL zůstat důstojníkem.
Pro mě jako ten napravený zloděj aut.
General Pavel je zatim uznavany vsemi na Zapade, snad by to stalo za uvahu, ze by mohl byt skutecne dobrym diplomatem a presidentem….
Dobrý den pane Vodvářko, jsem pravidelným čtenářem Vašich příspěvků na Blogosféře, jež jsou pro mě často zdrojem pobavení, inspirací a hlavně potvrzením toho, že stále existují lidé pro něž slušnost a morálka nejsou jen prázdné pojmy. Většinou s Vašimi názory, co se politiky týče, souzním, a nejinak je to i v případě prezidentského kandidáta prof. Tomáše Zimy. Odhlédnu-li od nevalného „uměleckého“ dojmu, který na mě dotyčný udělal minulý týden v podcastu Veroniky Sedláčkové Ptám se já a který může být jen čistě subjektivní, po přečtení dnešního článku na Seznam Zprávy, kde je možné si přečíst i text jeho přihlásky do… Číst vice »
Vážený pane Navrátile, děkuji za přízeň. Zmíněný pořad jsem neviděl, ale stačilo mi si dnes přečíst ony písemnosti z jeho minulosti. Pro mne je jako kandidát nepřijatelný. Mluvíme-li o někom, koho považuji za přijatelného, tak je to pro mne Danuše Nerudová. Myslím, že by to úřadu přinesla to, co tam patří a byla by důstojnou presidentkou.