Přestali jsme se strašit covidem, začínáme se strašit bídou

„Strašák covidu“ a „strašák bídy“ mají společný reálný základ: pro jistou, relativně malou skupinu lidí se stal covid fatálním problémem a pro ne nepodobnou skupinu lidí může mít fatální důsledky snížení životní úrovně v důsledku zvyšování cen.

V případě covidu na takovouto situaci nepřipravený stát při ochraně rizikových skupin obyvatel selhal. Byla mnohdy zcela zbytečně poškozena ekonomika, vzdělávání a na téměř tři roky výrazně znekvalitněn život občanů, přičemž ty, kterým se mělo dostat absolutní ochrany, se ochránit nepodařilo. Důsledky pandemie covidu a války na Ukrajině mohou opět citelně zasáhnout určitou skupinu obyvatel, respektive zasáhnou nás všechny, ale jen pro malou část může být navyšování cen všeho, zvláště energií a potravin zásadním problémem.

Jsem však naprosto přesvědčen, že navýšení cen potravin, služeb a pohonných hmot může drtivá většina občanů vyřešit tím, že přestanou plýtvat, počnou nakupovat uvážlivě, přehodnotí způsoby cestování a obecně s rozmyslem budou zacházet se svými finančními prostředky. Stále totiž bohorovně vyhazujeme absurdní množství potravin, plýtváme vodou i elektrickou energií, dopřáváme si luxusu „jedno auto – jeden pasažér“ i tam, kde bez jakékoli újmy lze cestovat veřejnou dopravou.

Navykli jsme si žít v „přežranosti“, v přebytku a nadspotřebě všeho, a návrat do stavu pouhého dostatku a uváženého hospodaření se nám jeví jako hrůzný pokles životní úrovně. Stejně jako v případě covidu se nám o pocit frustrace postarají média. Každý den můžeme sledovat ve zpravodajských pořadech reportáže se zdrcenými občany bědujícími nad cenou kuřecích prsou a balené šunky, cen benzínu či plynu, aniž by bylo řečeno, že celé kuře v akci vyjde výrazně levněji, stejně jako krájená šunka, které si lze bezbolestně koupit o 5 dkg méně a je po problému. Stejně tak jsem neslyšel, že by místo nakupování levnějšího benzínu v Polsku někdo prezentoval jako řešení omezení mnohdy úplně zbytečných jízd nebo šetrnější přístup k energiím.

Jak jsem naznačil v úvodu, existuje skupina obyvatel, kteří se reálně dostávají do skutečných problémů. Jsou to ti, kteří v onom šetrném a uvážlivém módu již žijí a už nemají moc prostoru pro další uskromnění se, aniž by se dostali do stavu obecně nazývaného bídou. Je to nepochybně část ovdovělých důchodců, kteří nemají finanční rezervu ani blízké, kteří se o ně mohou a mají postarat. Dále se pak jedná o samoživitele s malými dětmi. Těm stát musí zabezpečit standardní životní úroveň. Systémové procedury na to existují, takže je třeba je jen kvalitně zabezpečovat a dozorovat, aby se nestalo, že budou jakýmsi pomyslným sítem propadávat lidé, kteří se ne vlastní vinou ocitnou v zoufalé situaci.

Důraz bych dal na to „ne vlastní vinou“. Stát (alespoň v mém chápání této instituce) není povinen se postarat o každého, kdo se vlastní vinou dostane do problémů, nebo se neumí či nechce přizpůsobit novým podmínkám, které vyžadují jeho aktivní přístup, uvážlivost a odpovědnost. Ač z úst populistických politiků slyšíme opak, tak stát se nemá starat o každého jednoho občana, ale pouze má vytvářet takové podmínky, a by ti, kteří jsou ochotni se o sebe postarat, plně tuto možnost měli, a prostřednictvím sociálního systému se stará jen o ty, kteří se o sebe patřičně postarat nemohou.

Neodpustím si na závěr i určité osobní zrelativizování toho, co jsem napsal. Sám si žiju „jako to prase v žitě“, nikdy jsem nepocítil chudobu, ba ani nedostatek a nebylo to jen mojí zásluhou. Měl jsem zkrátka i štěstí. Vnímám, že mnozí to štěstí nemají a pro ně není tak jednoduché naplňovat to, co bylo výše uvedeno. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že plné nákupní košíky, plné nádrže a bezstarostný přístup nejsou zásadním kritériem šťastného a spokojeného života. Naše fixování se na materiální statky a „plná břicha“ nás mnohdy odvedlo od vnímání zcela jiných hodnot, což nám můžou v docela drsné podobě připomenout třeba reportáže z válčící Ukrajiny. Máme se výrazně lépe než minimálně devadesát procent lidí na této planetě. Buďme za to rádi.

Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
25 dní před

Tak, Jiří! Ne, že by mne překvapovalo, že jsou (a budou) na světě i tací, jimž je blaze pod kuratelou, jedinci poslušně se řídící pokyny, co nedělat, nečíst, neříkat, ba nemyslet, pokud se za to někdo o ně postará… Ale ač mne to nepřekvapuje, stejně mne to furt sere. Leč doufám, že mne to bude srát ještě dlouho, protože to mne nepřestane srát do smrti.
😉
Laskavé dny Vám!

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
26 dní před

Do písmene souhlasím, pane Turnere. Jsme opravdu rozežraní a nevážíme si toho. Jak se máme jenom trochu omezit frfláme. Kdyby se většina národa měla tak špatně, jak říká Babiš, asi by nebyl rekordní počet cestujících na dovolené do zahraničí v době velikonočních svátků. Hotely a lázně pro samoplátce sice nemají cizince, ale tam, kde jezdí výhradně Češi je plno. Ano, je tu nemalá část lidí, kteří pomoc potřebují, ale dle mého názoru je dostatek možností, jak jim pomoci, nehledě na to, že právě tohle je ta skupina, která frflá a stěžuje si nejmíň. Oni totiž jsou na skromný život zvyklí.… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial