V botách Zelenského nechodíme nikdo

Vlastně tohle chci napsat už dlouho. Titulek je vypůjčením od J. Suchého, kdy se otáčel za životem Karla Gotta a chtěl být poctivý v soudu. Že má prezident Zelenský kredit Západu, je bez pochyb. Že prý ale Západ trochu mistruje a mohl by o něj přijít?

Válka nám přináší každý den překvapení a to, co platilo včera, nemusí platit dnes. V lajně jistých rozvah možná už tedy nebude platit všecko, co zaznívá z vzácně uskutečněného rozhovoru Volodymyra Zelenského pro Českou televizi, ačkoli je to v tu dobu pravda a něco, co je skutečnou, a dobře že zaznamenanou, obhajobou a důkazem postojů vyspělého politika.

Celý ten rozhovor stojí skutečně za pozornost.  Je v něm ix důkazů, jak jiné uvažování – a uvažování příkladné a nehysterické – má vrchní velitel obrany státu napadeného oproti katastrofální zrůdnosti v uvažování velitele státu agresivního.

První, co každé ráno prezident Zelenskyj dělá, ptá se, kolik lidí ztratili, co se kde stalo… Je nutné, aby ho lidi viděli, aby viděli, že je tam, kde má být. Mohl bych odjet na pozvání mnoha diplomatických osobností, říká – každých dvacet minut telefonát, neudělá to. Zůstává…Řeklo by se – nemusí nijak složitě jako rytíř a král Artuš hledat grál a dozvědět se složitými cestami – ty a tvoje země jedno jsi. On vskutku je. Volodymyr Zelensky říká – nikoho nemučíme, chceme, abyste odjeli, bez ohledu na to, co děláte, chováme se slušně. Víme, jak se zajatci zacházet. Nechceme válčit a vůbec nechceme vyhrát, protože tohle není hra. Nechceme vyhrát, chceme jen, abyste prostě odešli.

Od té doby, kdy rozhovor vznikl, uběhly zhruba dva týdny. Za tu dobu jsme svědky tragické novověké blokády Mariupolu s ostřelováním a bombami určenými právě narozeným dětem, jsme svědky kradení lidí, kteří končí dost možná bez mobilů a bez dokladů bůhvíkde v ruském zapadákově, nikdo o nich neví – asi bez možnosti se do svých životů ještě někdy vůbec vrátit. Jsme svědky cílených útoků na humanitární konvoje a střelby do lidí k evakuaci vyzvaných, čili jakéhosi dobrovolného vstupu na jatka. Jsme svědky neuvěřitelné tragédie – která poznamená nebezpečně nadlouho psychiku milionu Ukrajinců – musí-li pohřbívat lidi svého okolí jako na běžícím pásu, nehledě, že jim vojáci zabili rodinu, znásilnili děti a ženy, a k této robotě s černými pytli se navzájem vyzývat – pohřběme i tamta ruská těla, bez zájmu vlastních, těla našich vrahů, přece nejsme hyeny…

Jsme právě čtyři pět dnů svědky odkrývání stop takzvaného přemísťování a ústupu ruských jednotek, kdy jsme nikdo netušili, co se pod klidem zbraní -ty přece jinak znějí daleko, co se skrylo za masakrování v předměstských částech a vesnicích. Mejdany ve vyrabovaných domovech, znásilnit pár obětí, pak je zapálit a dopít zbytky chlastu v nějakém tom bytě a jít dál.

Volodymyr Zelenskyj má čím dál víc emotivní videa, a dokonce posílá představitele Němcka a Francie, aby se do Buči přijeli podívat, je to i jejich díl viny, říká. Někdo to nazve mistrováním Západu a na tohle by si měl dát Zelenskyj pozor.

Nebudu zastírat, jak se mi kolikrát jeví nějaké ty projevy v uhlazených kvádrech za pulty o nějakém tom tvrdém odsouzení čtyř oligarchů ze čtyřiceti a sankcích. Jeví se mi poněkud podivně …Zároveň tu přísahám, že vskutku nepatřím k těm, kterým se právě tahle rétorika momentálně hodí do krámu, kterým se Západ totiž vždycky jako špatný Západ jevil. Je mi z těch pseudožurnalistů v sešmajdaných botech s nenaplněnými sny o bezpracnosti a rovnosti a knížkou strany v šuplíku nevolno, teď se v rámci svých cílů postaví i za Ukrajinu. Nemám s nimi nic společného, nemám. Jen mám potřebu jít ještě za Miroslava Kalouska, který někde řekl, že má o Zelenského strach. Že ví, jak někteří politici tam od nás na západ mistrování těžce snášejí – no že on jeho sympatie rohodně neztratí.

Může být ale Volodymyr Zelenský vlastně vůbec jiný? Myslím, že svou roli hraje tak, že by dokonce měl být příkladem, který sílí, a ne že slábne. Je to prezident, který ukazuje svým lidem, že mu věci nejsou jedno. Že není čas na kličky a že si to vlastně se Západem i klidně rozhází, ale že své lidi neopustí, že je vnímá… Že je mu jasné, jak na pomoc zoufale čekají.

Volodymyr Zelensky nese tíhu role, kterou od druhé světové války nikdo nenesl. Nikdo nebyl v téhle pozici a minimálně padesát let nemusel nikdo ze státníků čelit svědomí, jak jsou jeho lidé jako zvířata středověkými a dávno zapomenutými způsoby mučení. Nikdo z novodobých dějin nečelil systému války vedené primitivitou, která odhaluje primitivitu národa nikoli jedné skupiny nadržených vojáků v jedné obci. Děje se tak v šíři celé okupované oblasti Ukrajiny notně rozlehlé. Zelenský čelí něčemu, kdy ten pravý křesťanský empatický Západ – který má vnímat Zelenského dokázané křesťanské principy  – má skoro povinnost jeho emoce snést a poctivě je snášet. Právě na tom Západ dokáže v retaurnu svou opravdovou velikost, v odpuštění slov zoufalých někomu, kdo se v daných omezených podmínkách  – pro Západ nepředstavitelných, se situací pere.

Nemám skutečně žádný vztah k ruskému reportážnímu spisovateli Erenburgovi. Ale kdysi jsem četla pár stránek z jeho reportáží Lidé a roky… tuším. Popisuje tam, jak uvažovali Rusové, když šacovali německé mrtvé, jak obdivovali vyspělost armády, jak měli debaty o tom tyhle kluky přesvědčit, že bojovat proti sobě navzájem je blbost, že se mají doma podívat na to zlo opravdové, a tím byl Hitler. A popisuje tam, jak se po pohledech na šibenice a vydrancované ruské vesnice měnil jejich vztah z bojové nálady k cílené nenávisti k Němcům.

Nevíme nikdo, co tahle válka ještě přinese. Někteří váleční experti varují, že Buča je jen začátek toho, co se dít ještě bude. Dnešní odhalení nového masového hrobu dává prognózam zapravdu.

Co tímhle chci říct? Budeme se dozvídat leccos a budeme se muset vyrovnat i s věcmi, které nemusejí ukrajinské obraně ve vztahu k nepříteli lichotit. Ty zprávičky pro některé, pro jejich radost, už semtam vybublají. Floskulí vyjádřeno – válka plodí zase válku, ale ten, kdo chtěl hned na samém začátku veškeré mašinérii nenávisti zamezit, je právě Volodymyr Zelenskyj. Tohle je třeba zdůraznit a vetknout si na štít.

Václav Havel kdysi řekl, že Ukrajina si sama má zvolit, jaká chce být. Jen ona sama. Henry Kissinger kdysi vyjádřil, že nejlepší by bylo, aby byla státem neutrálním, a měla ale jistotu, že její celistvost nebude nijak narušena a že by právě toto za její neutralitu mělo být Ukrajině garantováno. Vidíme, že porušeno je všechno… nic neplatí…

Nacházejme opravdu smysl toho, abychom podporovali co nejvíce Ukrajinu v EU. Naše vláda je k tomu pevně odhodlaná a je jí to ke cti. Je to nejen ke cti, ale je to i pro nás strategické. Pokud začas dokonce možná i začnou rozhovory o horizontu vstupu téhle země do Aliance, snad budou všichni uvažovat jinak. Pánbů ví, jak tohle celé dopadne, ale jak snadno lze nyní pochopit Zelenského smutek, nechtělo-li se Západu o tom uvažovat. Všichni vidíme, jak se dál budou stran Putina označovat státy jako určené k denacifikaci a jak nešikovné je procházet nyní jistou bezmocí, přidáme-li k tomu Maďarsko se svou rétorikou.

Budu já osobně ráda, když Západ v oblecích i dál překousne, co poctivě překousnout má, a když se pomoc prezidentu Zelenskému nezaství, radost mi dělá i to, že to tak stále je. Když totiž vidím, k jak primitivnímu národu, který na širokém území bravurně a neoddiskutovatelně dokazuje svou mentalitu, své nezměnitelné geny – jsme byli znova po revoluci a prezidentu Havlovi nejvrcholnější politikou od Klause až k Zemanovi nenápadně postrkováni, s posměšky, jak nic nechápeme…není mi v souvislostech se záběry s delikátními etickými mlžítky vůbec dobře. A emocím Zelenského budu vždycky rozumět.

Děkujme skutečně Bohu, že jsme se ve volbách na poslední chvíli vzpamatovali. Ukrajino…♥

 

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786055

 

 

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Filip Vracovský
Filip Vracovský(@filipvracovsky)
1 měsíc před

Zdravím Radko, také mu děkuji …

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial