Chybějící mobilní krematoria a zinkové rakve ve speciální operaci armády „Z“

Dlouho po skončení válek se mluví o bitvách, hrdinech, zrádcích, politických příčinách a důsledcích. Málokdy o pohřbívání mrtvých.

Pohřbívání padlých ve válkách má pro bojující armády dva základní důvody. První je hygienický, protože v závislosti na přírodních podmínkách po určité době dochází k rozkladu mrtvých. Mimo šířícího se zápachu hrozí z množících se bakterií přeživším vojákům různé nemoci, které mohou přerůst v epidemie a zdecimovat jednotky hůře než tanky nebo dělostřelectvo. Druhý důvod je psychologický. Nepřetržitý pohled na nafouklá nebo rozčtvrcená těla má zdrcující vliv na morálku mužstva.

Z těchto příčin v průběhu lidských dějin byly vytvářeny speciální útvary. K jejich úkolům patřilo řádné a rychlé pohřbívání. Například v USA existuje jednotka s dlouholetou tradicí nazvaná Graves Registration Service. Pracuje na základě zvláštního vojenského předpisu, který stanovuje podrobné postupy. Identifikace, registrace, rozměry hrobů, správa vojenských hřbitovů. To jsou jen některé parametry, které jednotka musí dodržovat a respektovat.

Ruská armáda v době sovětsko-afghánského konfliktu padlé zavírala do zinkových rakví a posílala z Afghánistánu zpět do své země. Zinkové rakve se používaly z praktických důvodů. Zpomalují rozklad těl a potlačují zápach.

Objevila se zpráva, že ruská armáda se v ukrajinském konfliktu zmodernizovala a vozí sebou polní krematoria, v kterých pálí své mrtvé. Z hlediska hygienického by to bylo jistě efektivní, přestože na morálku mužstva takové vozidlo v koloně zřejmě nemá příliš povzbuzující účinek. Informaci jako první přinesl list The Daily Telegraph s odvoláním na zdroj z ministerstva obrany. Dosud se ji nepodařilo spolehlivě ověřit a Rusové tvrdí, že jde o mobilní spalovny odpadů

V poslední době se objevují jiné zprávy. Podle mezinárodního Červeného kříže Rusové při  přeskupování vojsk za sebou zanechávají své padlé. Záběry ležících zkrvavených těl jejich vojáků jsou vidět i v řadě reportáží nebo videích z mobilních telefonů.

Z toho by se dalo vyvodit několik teorií. Například, že armáda „Z“ se nepřeskupuje, ale prchá. Nebo mají Rusové pravdu a vozí sebou mobilní spalovny, v kterých pálí špinavé prádlo, aby si ho vojáci nemuseli prát. Či jde o součást propagandy ukrajinské kontrarozvědky a zahraničních tajných služeb. Také není vyloučeno, že jedné z největších armád světa nechybí jaderné zbraně, zato postrádá dostatečný počet zinkových rakví a pojízdných krematorií.

Možná je všechno jinak.

Za druhé světové války si koncentračním táboru Buchenwald příbuzní mohli vyzvednout popel svého mrtvého člena rodiny. Museli si přinést vlastní nádobu, kterou u vchodu převzal určený vězeň. Šel s ní za nejbližší budovu, za kterou nebylo vidět. Ležela tam velká hromada lidského popela z místních spalovacích pecích. Vězeň do ní zajel polní lopatkou a obsah vsypal do nádoby. Potom ji vrátil čekajícímu příbuznému, který po návratu domů obřadně pohřbil směs zbytků řady lidských bytostí, považovanou za příbuzného.

Není překvapující, že dozorci táborů smrti neměli v úctě život jiného člověka. Je však odporné, že stát který v poslední světové válce přinesl ze všech zemí nejvíce obětí z řad vlastního vojska a civilního obyvatelstva, se v moderní době nezměnil. Ke svým mrtvým synům se chová stejně jako hnusní vrahové, se znakem smrtihlava, na čepici k vězňům.

Jůlius Fučík v roce 1932 po cestách v SSSR napsal knihu reportáží nazvanou „V zemi, kde zítra již znamená včera.“ Vlastně než o reportáže, šlo o neobratně podané agitky. Možná, měl svou knihu nazvat jinak.

V zemi, kde lidský život neznamenal nikdy vůbec nic.

Psáno pro blog iDNES.cz 

Ukrajinská lidová píseň „Hej, plyve kača“. YouTube.cz:

Zdroje:

Článek „Během světových válek byli muži speciálně povoláni k pohřbívání mrtvých“. Armádní zpravodaj.cz:

https://armadnizpravodaj.cz/historie/nekteri-vojaci-se-starali-o-mrtve/

Článek „Váleční hrobaři jako hrdinové bitvy o Normandii, o nichž se nemluvilo“ iDNES.cz:

https://www.idnes.cz/xman/styl/graves-registration-service-valka-pohrbivani-normandie-vylodeni-operace-tiger.A190611_160244_xman-styl_fro

Článek Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve. Blog iDNES,cz:

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777236

Článek „Rusové se na umírání svých blízkých připravili. Mají mobilní krematoria.“ Novinky.cz:

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/rusove-se-na-umirani-svych-vojaku-pripravili-maji-mobilni-krematoria-40389029

Kremace na Wikipedie.cz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kremace

Článek „Ukrajina: Rusové jsou i po smrti pohroma, ať se už rozkládají nebo hoří“. iDNES.cz:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/mrtvi-marnice-mezinarodni-vybor-cerveneho-krize-prevoz-valka-na-ukrajine-rusko-rodiny-umrti-gerardo.A220405_132410_zahranicni_hend 

Náhledový obrázek použitý z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/ukrajina-vlajka-chlape%c4%8dek-zni%c4%8den%c3%ad-7068221/

Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Radomira Kielbergerova
Radomira Kielbergerova(@radomirakielbergerova)
1 měsíc před

Zdravím, Jane. Díky za článek. Tohle je jedna z nepříliš ventilovaných věcí válek obecně. V téhle máme možnost sáhnout skoro naživo na tragédii toho koktejlu…pocitu ponížení a stresu a nevyslovitelné bolesti ze smrti milovaných v mixu se zodpovědností a všťípenou lidskou slušností. Jestli si vúbec kdo dokáźe představit, že Ukrajinci, kterým znásilnili źeny a děti a zabili blízké, a nedělají nic jiného než že hážou v černých pytlích do hromadných hrobú desítky lidí svého okolí, se ješté o tyhle mrtvé vrahy starají a jejich těla odklízejí a pohřbívají…jako by nenesli už tak kříž takové tíže. Rusové mohou mít ix vědcú… Číst vice »

jana melišová
jana melišová(@janamelisova)
1 měsíc před

Škoda, že stále existujú boje o moc a vojny. Smutné, že civilizácia nedospela do vyššieho levelu ako riešiť spory alebo svoje mocenské chúťky. Škoda, že nežijeme v celosvetovom mieri, asi je to utópia.

Jara Rank
Jara Rank
1 měsíc před

Mam obcas pocit, ze nektere civilizace se koncem 20. stoleti zmatorily lepe, nez ty „slovanske“. Zila jsem ve Svycarsku, Nemecku, Australi, N. Zealand, ted v Kanade a dosposud jsem se nemusela bat nasich ruskych Slovanu, ted je nechci uz nikdy potkat.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial