Múzy mlčte, je válka. Cenu má reakce na dění, faktická pomoc, apelování na správce sítí a jednota. Všechna naše ješitnost psát počká.

Zatímco se lze brodit mužnými články nebo je sepisovat, jak se co nezvládlo, co se mělo a co bude – všichni mi promiňte – a jak jsme to byli chabí v sankcích, lze udělat fakt mnohem víc.  A nebýt tedy chabí zcela stejně, o čem skuhráme.

Včera se během dne na vládách Evropy, a hlavně té naší, konečně dostalo na přetřes téma chapadel slov v mediálním internetovém prostoru a konečně se uzavřely všechny výrazné dezinformační weby. Je to též výrazný vrstevnatý signál! byť pozdní, byť se na upozorňování expertů kálelo mocně léta – kdo by si taky v době kamarádění Zemana s Putinem dělal násilí. Dojeli jsme na tuto nevšímavost v době covidu, jak tato expertní skupina na vyhodnocení dezinformací  důrazně připomíná, a tak tedy je to odstřižení kromě jiného právě jako jistý garant, že kdo jako majitel či správce webu narazí na pokusy v rétorice pokračovat, neměl by mít jakékoli skurpule brodit se něžnými úvažováními o pojmech jako svoboda slova a demokracie, či  v naprostém nesmyslu něžnit, že jde o pluralitu názorů. Tahle móda se právě přestala nosit.

Co můžu jako obyčejný člověk udělat? Pomoci nejen finančně, ale i tím, že kdekoli naleznu článek, který veškeré úsilí Ukrajiny či Euroaliance devalvuje a poupravuje – vyjádřím důrazný prostest a budu žádat pádné zdůvodnění správců, proč někde článek svobodomyslně právě visí.

Pokud se považuji za letitého kritika pozůstatků ruského vlivu na našem území a ukápne mi slza nad absencí morálky Václava Havla, je i mojí vizitkou se snažit způsoby, kterými  – a i třeba malými, můžu, tuto léty předkládanou osobní roli právě reálně v činech dotahovat.

Předkládám tu ještě jeden moment.

Nepodařilo se mi bohužel dohledat včerejší videohovor s Jaromírem Bosákem z včerejší čt24, kde se vyjadřuje k sankcím Ruska a sportovců za porušení příměří – protože rozmezí olympiády bylo narušeno.

Jaromír Bosák jako jedn z mála bez pardonu před OH v Pekingu říká, že konání her v Pekingu je obrovská morální tragédie. Včera jsem jeho slova nemohla minout. Navzdory naprostému despektu k MOV za přidělení her Číně uznává, že tyto odsouhlasené a zamýšlené a deklarované sankce jsou konečně po dlouhé době morálním postojem MOV. Sport je součástí dění a je mocným nástrojem. Nedovolit nic a ani starty ruských sportovců jako základ – naprosto nic proti nim jako lidem Jaromír Bosák nemá. Ale není jiné cesty. Je to postoj, který se nemělní, aby sankce cenu měla. A pozor, kdokoli bude věci měkčit a předhazovat mi uplatňování kolektivní viny, říká – je tu pádný dotaz – jak v kolektivní vině obstojí obhajoba bombardování objektu, v němž byly malé děti, které z podstaty svého věku vůbec za nic nemohou.

Jakákoli podpora a mělnění věcí, nevkusné rozbory, které čtenářsky gramotný vyhodnotí jako slizké manipulování ve prospěch hráčů druhé strany, nelze tolerovat. Jedině v hromadně vyjádřených bojkotech postojů vůči správcům sítí, admnistrací, je možné v neodbytných apelech zeštíhlit sílu a pozůstatky slov, která se léta bez povšimnutí a s berličkou demokracie podílela na situaci, kde právě jako v pasti jsme.

V závěru vyjádřím objektivitu a vyjádřím ji nesmírně ráda.

Děkuji Tomáši Vodvářkovi za prosotr Blogoséry, kde víme, že nic takového se tady díky jeho nastavení řešit nemusí.

Děkuji za Vaše občanské postoje a práci, kterou si země, kde se hraje právě nemálo i o nás, velice zaslouží.

Těším se, až si v opravdovém klidu vychutnám vaše články, teď bych právě a akutně napřímila své schopnosti jinam a múzy našich literárních talentů nechala oproti reálným snahám upozaděné. Válka je nad rámec očekávání bohužel velice rychlá.

Děkuji za Vaše čtení

Radka Kielbergerová

předchozí článek:

https://www.blogosfera.cz/wp-admin/post.php?post=9788&action=edit

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články