Kouřila jsem, i když to nedělám

Když je něco způsob jak na věc, uděláte to. Nejdřív odbočka o něčem jiném – klid, k tomu kouření se dostanu. S ústy, co je ke kouření potřebujete, to má dost společného: Nejde mi to přes ně a nejde mi to ani přes klávesnici. A vždycky vám nějak zneklidním, když to někomu jde a ještě si to užívá. Jakmile někdo své myšlenky přibije devótním vyprázdněním – to zas slavné evropské elity…elity nás vedou, říkám si, pojď. Posaď se a řekni mi, proč tohle používáš a říkáš? Proč tohle proboha děláš?

 

Irituje mě zkrátka, když se ze slova s nějakým daným významem vygeneruje něco, co si přivlastní kdejaký blb, kterému se při vyslovení slova „elity“ mocně nadmou prsa, jak je lingvisticky in. Ta paní, která tohle potřebovala nedávno zas použít jen proto, že je zkrátka někdo v kšeftu vykuk, mi odpustí, považuji ji za jinak chytrou.  Jenže tohle je obraz mnoha lidí, kteří si v tom znechucujícícm mezitónu – elita – přímo libují. Nemám zkrátka ráda nakyslou interpretaci původně lahodného významu jen proto, že jazyk slyší čím dál víc na naše mnohdy prdlé životní zrychlení. A taky na touhu pojmenovávat věci pojmenovatelné opisem hrc prc jednoduše a flákaně. Slovem, co se přiukradne, stokráte vyslovením uchytí a nakonec se ve výkladech na netu dočtete, že to je jeden z nových frý významů. Pro mne je pojem elita výrazem s významem, který vidím v celém obsahu – původním dobrém obsahu, a jako takový pro mě pořád velice znamená. A mám opravdu důvod právě svou historií na některé apelovat a dát některým zrcadélko, kdeže se to při mrskání vyprázdněnými pojmy ocitají. Jestli si tohle vůbec uvědomují.

Bylo to kdesi v oblasti za Karlovými Vary a bylo to pole. Pole bramborové, socialistické, pole těsně předrevoluční a na něm my, vysokoškoláci. Ubytovaní kdesi na polorozpadlém baráku obklopeném stájemi, jenže…Chtějte po studentech dějin umění, aby nepoznali valené a křížové klenby, kdysi štukové storpy se zrcadlem, to vše jezedáky zmrvené, a tudíž v pravdě boží odhaleno, že se jedná ne o stavení hnusné zpřirozena, ale že se jedná o zámeček. Venkovské sídlo šlechty toho času skutečně k morbidně zoufalému nepoznání. Cestu do příšerných futer zneuctěného portálu nelemovaly žádné pofrancouzsku střižené buxusy a vypiglované záhony, cestu lemovaly kravince a koňské koblihy a sláma; je vám to po příchodu na kovovou palandu s prosemeněnými slámovými matracemi po devítihodinové šichtě skoro jedno. Padnete na spacák, vysypete si do něj zpoza límce košil a záhybů vaťáku dvě kila pole a jste rádi, že ležíte. Inu socialistická brigáda, jako jich bylo. Chmel, rajčata, brambory.

Jako student už člověk zažil leccos, chmel byl teda fajn. Rajčata se nesla ve vzpomínkách padesáti metrů od těch drátů, co na nich z dokumentů znáte visící těla těch zastřelených, co chtěli vzít dráhu; tady do Rakouska. Nad našimi valníky byly pozorovatelny a v nich péesáci s kvérem. Strach naší vlasti o moravské rajče v boji s nenasytnými rakušáckými zloději z destinace nad Vídní jsme pokorně chápali. Drželi jsme hubu a krok, k svačině nám řekli – vemte si rajče, ale jinak, co se týče zacházení – nějak to tu bylo v pohodě. A tohle se přesně nedá říct o bramborách, kde byla paní agronomka, a to bylo něco, co se nedalo přežít.

Jakkoli to všechno směřuje k tomu si myslet, že jsme ukňouraní a lenost sama, je to, milý čtenáři, vážně jinak. A předesílám, že jsme skutečně pracovali dost a pokládali jsme to i naivně za jistou svědomitost a naši povinnost. Paní agronomka na pole co třikrát za den docházela. Měřila metr na výšku a metr dvacet na šířku a s šátkem na hlavě zavázaném nad ušima v tom nejstrašnějším neestetičnu na nás neustále a dokola řvala. A neustále den co den jsme měli na talíři, že jestli si myslíme, že jsme nějaká elita, že studujeme, že studujeme na vysoké, tak že na nás už zítra půjde stížnost na kraj, že naprosto neplníme socialistický plán. Vpodstatě jsme denně vyžírali posměšky kdekterého z řidičů za volantem traktorů, připomínky, jak vysokoškolák je líný dobytek, jak jsme hrozní. Je to asi ta situace, kdy proti vám sebevědomě stojí někdo – kdo má v očích napsáno, že jestli mu chcete vy vyprávět, že má v hlavě lejno, tak pozor, já jsem na to hrdej a tebe si zpracuju, protože, hochu, sakra můžu.

A tak spolužačka, která bydlela pět kilometrů odsud a místní poměry dobře znala, na poli nad kýblem odolné nové odrůdy povídá: ,,Hele, jediná cesta je přes Procházku, ten je dobrej a v životě nezklamal.“

Procházka byl pan doktor. A za ním bylo třeba přijít s plížící se nemocí, která jako nemoc vyhodnocena bude. A protože vzdělaný MUDr. Procházka sakra věděl, jak si rok co rok místní zvumlovatělí jednoduši vysokoškolský kádr užít umějí, v jistém tichém spiklenectví nepotřeboval té nemoci až tak mnoho, no nějakou trochu.

I sesedlo se ráno v pět kolem umakartových oloupaných stolů mezi palandami osazenstvo jedna ku jedné. Děvčata čtyři kuřivá nás čtyři nekuřivé učila kouřit, kouř do sebe vtahovat, pozdržet, abychom měly důvod se dusit a v tomto přidušení předstoupily s respiračními potížemi před pana doktora Procházku. Mě učila Jaruška, dnes matka čtyř dětí, naši věřící spolužačku – která už tehdy jako ten vyskokoškolský dobytek mluvila plynně čtyřmi jazyky, učila spolužačka Helenka. Kterážto i za socíku mluvila jazyky třemi. Monika vytvářela tutorial pro Lindu a Lída pro Vlaďku, Iva byla nadějný a antisocialistickým Bohem nadaný samouk…

Pan doktor Procházka nad počtem osmi lidí ani nehnul brvou, opravdu našel důvod naše plíce nezatěžovat, vystavil několikero doporučení brigádu opustit a přesunout se se záněty průdušek a počínajícími zápaly plic do domácího léčení.

Jakkoli se tohle může zdát podlé a že už tehdy byli vysokoškoláci z cukru, dám ruku do ohně, že nám nikdo z dozorujících kantorů tehdy nic nevyčítal a tu situaci tiše chápal a věděl přesně proč. Proč je velmi poučné, aby si ti, kdo by se tehdy bez studentské pomoci neobešli, prostě neobešli – poněkud razantně uvědomili, že někde je všemu urážení mez a pracovní síly lidské mohou ze dne na den zmizet. Měli jsme tolikrát naposloucháno, že jsme ostuda národa, líný dobytek – ač jsme se na nejčistší svědomí jako ti debilové nezastavili, že toho bylo právě akorát. Tak, že jsme se k poledni z jedné vísky u Karlových Varů bez jakéhokoli pochroumaného svědomí rozjížděli do svých domovů krajem bilbordů s nápisy Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak a Vlast socialismu ubráníme…

Víte, dovedu pochopit, že vysokých škol je dneska v době svobody moc a že kvalita je různá. Jak kdysi dávno trefně vyjádřil známý na adresu jedné přechytralé paní – zatímco medicína je šestiletý nápor na nervy k nepřežití, její vysoká jde vystudovat cestou v devítce z hlavního na Anděl. Tedy není ona vysoká žádnou zárukou elitního výstupu. Chápu. Ale také vzpomínám na článek jednoho filozofa, který k víceletým gymnáziím napsal – jak těch jedinců vskutku vysoce elitních je víceméně v každé společnosti procentuálně málo, ale že naprosto největší a devastační národní chybou by bylo si elity cíleně nepěstovat. Elity…

Mám za to, že máme příhodnou dobu slovo elita a elity nezneužívat. Tušit, že si možná nějaký vyčůraný vykuk v kariérním doštrachání na místa vysoká zaslouží praštit klackem, ale vážit, co a kdo je ukryt ve starém dobrém slově elita a snažit se nepohrdat elitními kolem nás. Vojáky, profesory a docenty, politiky filzofických střihů, vzdělaných politiků – jsou, množstvím našich elitních lékařů, špičkových technologů a zkrátka neházet do větru slovo elita v pohrdání, když máme možnost právě teď , právě nyní  – mu navrátit klíče od pravé podstaty.

díky za vaše čtení:)

 

Subscribe
Upozornit na
guest
21 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Někdy si myslím, že možná právě o tom by mohl být onen starozákonní příběh o babylónském o zmatení jazyků. Ne, že lidé mluvili rozličnými jazyky, ale že ve svém jazyce dávali pojmům odlišný význam, a slova ztrácela smysl a váhu. A právě toho jsme svědky i nyní. A netýče se to jen terminologie politické, kdy samy sebe označují za liberály ti, kteří chtějí lidem omezovat svobodu, nacionalistická levice je vydávána za pravici a tyranie většiny za demokracii, nositlé odlišných názorů za dezinformátory etc.. Pohříchu jsou slova devalvována na smysluprostou vycpávku už i tam, kde to žádné přímé politické cíle nemá.… Číst vice »

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Promiň, holt blbnu. 😉

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Á propos, příští měsíc hraju poblíž, ne sice ausgerechnet v Plzni, ale v Holoubkově, tak pokud bychom se sešli a potvrdili potykání, třeba si to zapamatuju. 😉

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Viz tenhle můj dnešní blog.

jana melišová
jana melišová(@janamelisova)
3 měsíců před

Pripomenulo mi to moje študentské brigády. Bol to podobný scenár. U nás to bol pán doktor Novák, ale na jednom JRD sme tak prechladli, že nám vypísal normálnu diagnózu, ba aj do školy sme nastúpili neskôr. Komentáre boli, že tí mladí študenti nič nevydržia. Mnohé tzv. elity zrejme trpia syndrómom osobnej dôležitosti, ktorá je ako každé krmimo pre ego zradná v tom, že jej nikdy nie je dosť. Myslím si, že z tej únavne a falošne zozbieranej dôležitosti, niektorým elitám pocit naplnenia nemôže zostať natrvalo. Ďakujem za počteníčko. Krásny večer.

jana melišová
jana melišová(@janamelisova)
3 měsíců před

Pre mňa je ešte zaujímavé, že niektorí ľudia, ktorých by som označila ako elita, sa tak vôbec necítia a majú v sebe pokoru. Väčšinou sa ako elita cítia tí druhí.

Michaela Klímová
3 měsíců před

Elita se může obětovat, vysvětlovat, omlouvat – všechno marné, když je na druhé straně komplex. Bolševiků je holt víc. 🙂 ♥

Michaela Klímová
3 měsíců před

Rozumím… 🙂 Já jsem je tak pojmenovala trochu schválně. Ze zoufalství.

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
3 měsíců před

Myslím, že jsme národ, který měl elit, v tom dobrém slova smyslu, v každé době dost. Dokonce si myslím, že tomu tak bylo i v dobách komunismu, předesílám však, že za elitu nepovažuji tajemníka KSČ, držitele nějaké stranické knížky nebo vrcholného politika či generálního ředitele korporace. Funkce samotná elitu z nikoho nedělá. Jenže dost lidí u nás sedělo vždycky i na tom opačném pólu. Co je lepší? Hodně dobra a hodně zla nebo šedivý a neškodný průměr? Jsem pro to první. Jinak kouření má jednu úžasnou vlastnost. Spojuje lidi, vždy se najde někdo kdo nemá oheň či cigaretu a jak… Číst vice »

Bohumil Michal
Bohumil Michal
3 měsíců před

Elita – kdo to je?
comment image
Gulf Oil executive and noted horse-racing enthusiast Willard F. Jones (second from left) in the stands as they were in 1951
To by mohla být elita, že? A podívejte se, kde a jak sedí (město Louisville, KY, domov KFC).
Nebo je elita Monika Babišová? Alena Schillerová? V představách lidí asi spíš ty dvě a podobné a podobní – a z toho ta pachuť.

Bohnumil Michal
Bohnumil Michal
3 měsíců před

Promiňte, ale já ty dvě Babišovy Nanynky elitou nenazývám. Podezírám je spíš z toho, že se za elitu považují ony. Mám za to, že ten, kdo je „elita národa“, se sám za ni moc nepovažuje a rozhodně neoznačuje, když už by připustil, že do ní patří. Částečné seznamy elity národa u nás sepisuje historie v různých fragmentech, jen jakoby mimochodem. Třeba spisek dedikace ulic města Brna – v některých částech (Židenice, Královo Pole) je nezanedbatelné množství ulic pojmenovaných po člověku, charakterizovaném „úředník, 44 let, popraven pro účast v odboji“. Ale jestliže se někdo považuje za elitu, nebo dokonce prohlašuje za… Číst vice »

Tomáš Vodvářka
Admin
3 měsíců před

Jsem také znechucen, jak pojem elita dostává dnes zabrat. Zkus kohokoliv ve veřejném prostoru takto označit a hned se slétnou znalci jako vrabci na čerstvý kobylinec, aby Ti objasnili, cože je to ta elita. A ten jedinec, kterému to samozřejmě přísluší, dostane od nich čočku, jako ta Tvoje fýrerka na poli. Jako student gymnasia a posléze medicíny jsem si chodil o prázdninách vydělávat na koksovnu Nové hutě Klementa Gottwalda, jak zněl celý název. Vždy jeden měsíc do fachy a druhý relax. Osádka koksárenské baterie byla tvořena vyjma mne jen trestanými jedinci (většinou neplacení alimentů). Byla to skvělá společnost, do které… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial