Závislosti…. Aneb jen tak si zablikat….

Jelikož mé blogy na témata osobních démonů z Idnes už nejsou k mání a jelikož díky Šárky knize proběhla řada zajímavých diskuzí, nedá mi to něco málo nenapsat.
Když mi bylo čerstvě přes dvacet a začalo mě pálit dobrý bydlo, málem mě nezbylo než si to obrazně na nějakém bidlu hodit…
Prvopočátek je asi v tom, že si člověk přestane vážit peněz. Tedy u mě byl určitě, jinak je to asi silně individuální… Jenže co je naplat dobrý vychování, když během krátký doby z necelých tří tisíc v hrubým začnete nosit domů ve slabších měsících dvacku čistou … komu by z toho nehráblo ?
Pokud bude číst někdo z plzeňáků a pamětníků, tak si možná vybaví staré Kartágo na Locháči. Otvíračka od čtyř hodin odpoledne do rána. Nad zdánlivě nekonečným barovým pultem plejáda kořalek v dávkovačích, hlasitej rock n roll , bezstarostný devadesátky doslova všude kolem.
Na tom baru sedávala směs lidí, to už dneska není možný. Fakturanti, světský, galerka, policajti i lidi z prokuratury a spousta těch co se jen přišli bavit. Kromě kurev a dealerů všechno co noční svět rozhazoval po hrstech.
Za rohem byl kulábr, šipky a za další stěnou celá řada blikajících beden. Žádná bezduchá mašinka krmená kreditkama. Sem si člověk musel ještě poctivě naházet kováky a navázat tak téměř intimní vztah. Tady postupně končila lidská existence a z člověka se stával hráč. Časem na sebe přestal dbát… za otočení válců by dal duši ( a nejen svou). Viděl jsem tu rozpady hrdosti v přímým přenosu. Doktora kterej v pět ráno škemral abych koupil hodinky za zlomek ceny, plakal a pak vyhrožoval…
Viděl jsem fakt dost abych se měl na pozoru. Přesto jsem se tam jednoho krásnýho dne posadil a hodil prvního bůra. Všechno jsem si to nakonec odžil na vlastní kůži. Nejde o výhru nebo prohru. Nejde o to kolikrát si ráno slíbíte, že už nikdy… Jde o ten pocit euforie, když se válce točí. Adrenalin naběhne a najednou fakt dejcháte…. Co na tom, že se jedná o podělanou lež a ve skutečnosti je všechno naopak.
Na poslední chvíli se mi to povedlo umyslet. Na nějakej čas jsem se odstěhoval na vesnici. Udělal si mozoly na dlaních, ale vykoupal duši. Měl jsem kliku a spoustu času začít znovu.

Díky a ahoj Filip.

Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Melišová
Jana Melišová(@janamelisova)
3 měsíců před

U nás sa hovorí: Čo ťa nezabije, to ťa posilní. Ďakujem, že Ste Vašu skúsenosť s nami zdieľal. Je to posilujúce. Pekný večer.

Hana
Hana
3 měsíců před

Máte sílu, a hlavu a srdce na svém místě.A anděla strážného.😊👏Tak se držte. Kdo ví, jaké nástrahy nám život chystá.

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
3 měsíců před

Rozejít se se svou závislostí tímhle způsobem zasluhuje smeknout!

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
3 měsíců před

Každá závislost má něco, z rodiny mám zkušenost, že automaty patří k nejhorším. Mám sklony být zavislý na čemkoliv. U mě bylo jednoduché cigarety hodit do záchodu, sklenku vylít do umyvadla a finito. Nejtěžší to zatím bylo s jednou ženou. Zbyla mi závislost na sladké a s tou se loučit nechci 🙂 Dokud nebudu muset. Ale vážně. Klobouk dolů před Vámi. Viděl jsem, co to dělalo se synovcem. Hezký večer

Tomáš Vodvářka
Admin
3 měsíců před

Filipe, bingo….

Šárka Medková
Šárka Medková(@sarkamedkova)
3 měsíců před

Díky, Filipe:-) V Plzni bude snad dost času o tom pokecat:-)

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial