Je větrno aneb Rusové nás asi fakt zachránili, Lucie – glosa

 

I když se nabízí pláč, zkusím to zvesela. Kauze Vrbětice, když mám říct pravdu, se nevěnuju už dlouho. Dnes mi ale mobil vetřelecky podsunul kulaté brýle a za nimi pana Ovčáčka. A pak něco o tom, že je větrno. Vítr mě okamžitě zavál k jednomu pořadu Lucie Výborné.

Lucie Výborná, moderátorka a reportérka kdysi následovala svého muže do Moskvy a vytvářela rozhlasové dokumenty o svých cestách po Rusku. A tak si nejde nezapamatovat historku, jak natáčela v Karélii, místě gulagů. Bizarností, faktů a reportážní autenticity, tedy nepříjemné pravdy tam bylo hodně, ale to hlavní, a pro nás jako jistý hřebík do rakve, byla situace, kdy k ní přiběhla znenadání nějaká babička.

Na Lucii Výbornou se vrhla stylem matky, které se zcela nečekaně vrací z války dávno v mysli pohřbený syn, mohutně ji přitiskla na prsa, slzy té stařence stříkaly na všechny světové strany a v hořekování u toho objímání vykřikovala – děvenko, děvenko moje zlatá z Československa, dítě, já jsem tak šťastná, že jsme vás v tom roce šedesát osm tenkrát zachránili! Lucii Výbornou hladila a radovala se z ní jako ze zachráněného dítěte. Lucie Výborná k tomu v reportáži přidala vyjádření, že tady pochopila za á velikost Ruska a systém informovanosti a za bé, že něco nemá vůbec cenu vysvětlovat. Byli jsme zkrátka zachráněni, kdybyste netušili, jak to dodnes kolem toho našeho osmašedesátého někteří v Rusku mají.

Zestručna vzato, trochu otazníků. Proč se papíry se zprávou, kdy část našeho území vyletí do povětří a kdy v tom mají s velkou pravděpodobností prsty naši bývalí bratři na věčné časy, velice rychle ocitne mezi drápy skartovacího zařízení? Po osmi měsících je pro náš Hrad zpráva, co nepříjemně odkazuje, jak Vrbětičtí ix let nemohli vylézt na vlastní zahrady, nedejbůh poslat své děti na louku, nezajímavá. Co na tom, jak se život těch lidí rapidně změnil a to nemluvím o smrti a kdo to tehdy odnesl. A už vůbec ne o tom, jak si tu u nás někdo zvenčí dělá, co chce.

Když jsem nastoupila do práce, bylo mi řečeno, že slohové práce se archivují pět let. Znamená to tedy, že každé vyprávění o tom, jak někoho pobodala včela a že za chalupou chodil v noci ne vrah, ale ježek – uf, to jsme si s kamarádem Jirkou oddechli – můžete převázáno provázkem ve štosech někde ve sklepích školních zařízení i dnes objevit a včela i ježek to mají spočítané; hledat jim advokáty umožněno. Ne tak vrbětické poletování vzduchem. Nezajímavé. Nic. Nic pro archivaci. Hrad to vidí jinak než školní sekretářky a uklízečka, Hrad to vidí pod ježky a včelky méně.

Tak nevím. Mám za to, že je asi dobře, že to tehdy Lucie Výborná té babičce nevysvětlovala. Vypadá to, že jsme stále tak trochu zachráněni. Opravdu a bohužel.

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Melišová
Jana Melišová(@janamelisova)
3 měsíců před

Jasne, výstižne a vtipne napísané. Ani som netušila, že sme boli zachránení.

Tomáš Vodvářka
Admin
3 měsíců před

Stále více a více se ukazuje, že Zeman, Mynář a Nejedlý je obyčejný kriminální spolek, který slouží rusákům a Číňanům. Věřím, že voliči pana Zemana zažívají každodenní uspokojení ze své volby…..

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
3 měsíců před

Bydlím asi 50 km od Vrbětic. V době, kdy se kauza řešila mi nad hlavou na zahradě létaly tím směrem vrtulníky. Říkal jsem si, kdo v nich sedí. Zeman určitě ne. Je to smutné a ukazuje to jen to prostředí Hradu a co se v něm děje. Hezký den Radko

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial