Venezuela: krajina, která vypadá jako fotomontáž

Vždy, když fotím někde v cizině, snažím se, aby obrázek, který vidím v hledáčku zrcadlovky, vystihoval zemi, ve které se zrovna nacházím. Jako kdyby stačilo pod tu fotografii napsat vždy jen jediné slovo – název té země. Už když se dívám prostřednictvím svého Nikonu, honí se mi hlavou: „Ano, toto je přesně NORSKO. Nebo, toť SENEGAL. Nebo jindy zase: jojojo – toto je KEŇA…“ Nejinak to bylo i s tímto obrázkem z cest.

Když jsem uviděl stolové hory a vodopád, který se z nich valí, bylo mi jasné, že tady vznikne fotografie, pod kterou napíšu opět jen to jediné slovo. V tomto případě VENEZUELA. Na dovolené v této exotické zemi jsem nafotil stovky, možná tisíce záběrů. To už jsem fotil na digitál, takže jsem nemyslel na to, že každé stisknutí spouště znamená xy korun, které v době analogové stávalo každé políčko negativu, hlavně pokud to byla „barva“. Z těch tisíců záběrů mám z celé cesty tento obraz nejraději. Kdyby nevznikl žádný jiný, než tento jediný, měla má venezuelská výprava smysl. Je v něm totiž úplně vše, co Venezuelu představuje – neuvěřitelná příroda, hory, voda. A k tomu ještě lidé, v tomto případě původní domorodci, kteří se naštěstí tak rádi fotí.
Obrázek je pořízen v národním parku Canaima. Ve stolových horách Canaimy je ukryt i nejvyšší vodopád světa – známý Salto Angelo, kde se voda řítí do bezmála kilometrové hlubiny. Viděl jsem ho a fotil jsem jej z malého letounu, kterým jsme nad Salto Angelo zakroužili. Byl to neskutečný pohled v reálu, ale na fotce tak nějak „nic moc“ – řeka, která se na hraně kopce mění ve vodopád a řítí se někam dolů. I proto je na fotce, kterou jsem vybral jako symbol cestování po této zemi, jiné místo, a tím je spodní část Canaimy. Tady už voda, řítící se z hor, ztratila svou dravost, rozlévá se do klidné řeky a tvoří vyhřátou lagunu. Je to pastva pro oči, protože voda je zbarvena do růžové až červené barvy, a to díky příměsím, které obsahuje.
Když jsem toto místo začal fotografovat, připadalo mi na první pohled trošku nudné. Přece jen vodopád a hory. Nebylo ani poznat, jak je ta scenérie obrovská. Jak existuje film Nuda v Brně, toto by byla čistá Nuda ve Venezuele. Tedy nikoliv fotka, která tu zemi plně charakterizuje, fotka podle mého gusta. Až jsem přišel do míst, kde se koupou indiáni. Mimochodem právě v Canaimě je vláda (v té době ještě Chávezova) přestěhovala z jejich obvyklých chýší do moderních bytových domů. Chodil jsem po břehu laguny a bylo jasné, že s lidmi v popředí získává obrázek další rozměr. Už bylo zřetelné, že vodopád je OBROVSKÝ a hory v pozadí MONUMENTÁLNÍ. Když jsem pak uviděl indiánské děvče, jak pere prádlo přímo v laguně, bylo jasné, že toto je ten snímek, který hledám a pod který můžu jednou napsat: VENEZUELA. A tak jsem exponoval, což v praxi a v překladu znamená, že jsme zmáčknul spoušť.
Vznikla z toho zmáčknutí spouště jedna z mála fotografií, které jsem v tom digitálním světě nakonec přenesl i do reálu. Nechal jsem z pixelů vytvořit papírovou fotografii.
Tu jsem zarámoval a dlouhá léta měl na zdi své kanceláře. Mnozí lidé, kteří ke mně přicházeli, se se mnou přeli a tvrdili, že jde určitě o fotomontáž. Prý je obrázek ve skutečnosti složen z několika záběrů, vlastně ze tří pásů, které jsem pak v počítači slepil k sobě. Na jednom záběru, a tedy pásu, byly určitě jen hory, na druhém vodopád a na třetím jsem zachytil tu lagunu.
Svedl jsem několik debat na toto téma. A tak teď, stejně jako návštěvníkům své kanceláře, tak i vám, ctěným čtenářům, slibuji na svou čest a stvrzuji na holý pupek: je to jedna fotka. Fotka stolových hor, vodopádu, laguny, mladé indiánské pradleny. Tedy instantní podoba přírody Venezuely.
Toto je VENEZUELA.