Zaměstnanec, nebo živnostník ?
Strávil jsem v zaměstnaneckém poměru skoro čtvrt století života a popravdě povětšinou si nemůžu stěžovat. Dílem to způsobil fakt, že v době, kdy se lámal chleba jsem si z variant zda jít studovat nějaký z humanitních oborů ke kterým mě to od dětství táhlo, nebo jít na řemeslo vybral řemeslo. A historii, literaturu nebo filozofii nechal jen jako hýčkané koníčky. Sám o sobě tvrdím, že jsem v nich něco jako poučený laik. Tradiční vzdělání zkrátka nemám…
Přesto mou osobnost formovala hlavně poezie…. Zamiloval jsem se do ní už jako dítě. Ono když jste v šesti letech skoro hluchej kripl s kterým se vrstevníci nemají jak bavit a kterému tudíž ani nerozumí, někam utéct musíte. Moje lásky jsou se mnou dál i když jsem ulitu dávno opustil. Medicína je mocná věda a kdo to neví dneska můj hendikep se sluchem vůbec nepozná.
Mentoři, kteří mě pomáhali tu lásku chápat a krotit už tu definitivně nejsou. Pan Hrubý, největší západočeský básník, který mi vždycky říkal „Nerozumím tomu jak si u tak náročného a ubíjejícího řemesla udržíte svou imaginaci..“ No bylo to tím, že mě ubíjející nikdy nepřišlo, náročné to ano… Nedávno odešel v požehnaném věku poslední z těch majáků které jsem měl čest znát, Karel Šiktanc.
Ale abych se vrátil k původnímu tématu… Asi jsem nikdy nebyl tradiční vzor dělníka proletáře (ač pivo a fotbal já tuze rád) . Ke dřině jsem si v životě čichl dost. Neskutečné „šichty“ od ranního šera, končící po půlnoci, tak to v náročných provozech chodilo běžně. Na zaměstnavatele jsem měl ale skoro celý život štěstí. S většinou z nich jsme doposud v kontaktu a vzájemně se můžeme na sebe kdykoli obrátit. Nepovedla se až poslední dvě zaměstnání. Připouštím, že to se mnou není snadný. Ale aby ze mě někdo dělal zloděje, případně s trojkou v žíle nás s mou paní vybržďoval a vytlačoval ze silnice, to jsou fakt neadekvátní reakce. Nepovedla se tak, že jsem se rozhodl a začal si šéfovat sám.
A přes všechny průšvihy spojené s pandemií jsem nejšťastnější jak jsem v životě byl. Když něco poseru tak si to zaplatím a můžu si vynadat a snížit prémie. V extrémním případě snížím příjem lahůdkových pochutin a zásob v lednici (to je ale nejkrajnější potrestání). Stejně tak se umím odměnit. Nejen v penězích .
Některé dny jsou dlouhé. Začnete v sedm ráno ve škole kam chodím učit, odpoledne se věnujete živnosti a večer rozjíždějícímu se „eseróčku“. Ve volných chvílích píšete blogy, kuchařky, články…Jenže když chci, vyškrtám diář a jedu odpočívat. Rozhoduji si sám kdy, kam a kolikrát.
Občas se zamozřejmě dozvím, že dělám hovno a jen melu hubou, že jsem hochštapler co si žije nad poměry, nebo jak říkají s oblibou politici kteří rádi utráci peníze které nevydělají…. parazit společnosti. A nejlepší na tom je, že všem těmhle závistivým pitomcům se můžu v klidu zasmát a ze svého života je vytěsnit.
Odpověď na úvodní otázku je tedy jasná.
Díky a ahoj Filip.
Dycinky žinostník. Ta svoboda moct se dobrovolně udřít k smrti je největší adrenalin života.Můj Kamarád vždycky říkal, že když jdeš na živnost musíš mít odvahu vyběhnout z ohrady do volné džungle a ulovit si žrádlo sám.
Davide…. díky za návštěvu zkušenějšího lovce 😀
Přeji vám jen dobré a ať vám ta radost ze správné volby vydrží. Živnostníci jsou už nyní vzácným druhem. Pokud jsou ještě slušnými lidmi, pak je to jedinečná kombinace.
Díky, padesátka pomalu klepe na dveře, myslím, že preference už nezměním 🙂
Ahoj Filipe, skvělé téma. Dobrý řemeslník se nikdy neztratí a mít k tomu navíc intelekt, tak to je dvakrát dáno. 🙂 Ať se daří…
Díky moc, za návštěvu i přání 🙂
Ďakujem za Váš článok, zhodou okolností v poslednej dobe tiež uvažujem o živnosti. Len vidím v tom ako ekonom dane, ktoré budem musieť zaplatit a tiež dôchodkové zabezpečenie, ktoré ako živnostník poklesne, pretože zvýšené platby do sociálky nezvláda zárobkovo mnoho živnostníkov na Slovensku, s legislatívou v tom zaostávame za Vami. Krásny večer, želám.
Rovněž přeji dobrý večer, či spíše dobrou noc 🙂 Samozřejmě je živnost o výzvách, nikoli jistotách. A hlavně o tom, dopředu počítat…..V případě, že se pak rozhodnete mimo sebe ještě někoho zaměstnat tak klidně dvakrát.
Hezký čtení. A je fajn, že jste se, Fiipe, odhodlal. Nedávno jsem se pŕipletla k probírání šmécka v podnikání dvou přátel 20 let… neuvěřitelného šméčka…Měla jsem pocit, že devadesátky jedou stále naplno. Dnes čtu od Vás o pokusu Vás trochu vychovat …na silnici…Pořád to není sranda, jak vidno. Ale pořád lidem jako jste Vy , že jdete do pozice být jen svúj…vysekávam poklonu. A to už proto, jak v ostrých hledáčcích dnes člověk dík internetu je a jak málo stačí s jeho pověstí veřejně zatočit. Držím palce.:)
Díky moc Radko, Rozhodně nejsem světec, ale vyblbnul jsem se v mládí a asi to tak je ideální, protože člověk má pak prostor na dospělá rozhodnutí. Být svůj…. já jsem si plně vědom, že to že vůbec můžu je dar, který nemají zdaleka všichni. Z nejrozličnějších důvodů. A byť se taky umím zachovat jako blbec, není to programové. 🙂
Čím dál více mne mrzí, že Vy v Plzni a já v Ostravě, Filipe. Určitě bychom dali dlouhou a plnokrevnou řeč. A jsem rád, že jste rád.
No, já poslední dva roky kvůli té celé situaci měl cest po republice proti normálu minimálně a Ostravě jsem se nejvíc přiblížil dva dny v Olomouci… Ale věřím, že jednou to klapne, taky bych Vás poznal osobně moc rád .
No vidíte, já to mám skoro opačně. Celý život živnostník, až mi covid živnost vzal (cestovní ruch). A stal se ze mě v podstatě zaměstnanec. Proč v podstatě? Protože dělám stále na IČO, pro různé subjekty. Pro jeden tak 2-3 dny v týdnu. Pro druhý ve volných chvílích na PC. Semtam přijedou i nějací výjimeční turisti. Prostě klasický nádeník OSVČ. A ta změna? Méně peněz, trochu více času tou prací strávených. Takže ekonomicky dolu. Ale psychicky? Pohoda, tabáček 😊. Žádné starosti, žádná velká zodpovědnost, žádný stres. Své si udělám a v podstatě volné večery, víkendy. A teď už je jen… Číst vice »
Njn, možná nás oba zkrátka baví ta změna…. Jinak musím říct, že jako šéfkuchař jsem moc víkendy a čistou hlavu neznal už jako zaměstnanec. Ale prostě to tak bylo a neřešil jsem to….
Říkalo se kdysi, jdu na kuchaře, lidi budou jist vždycky, to má budoucnost. A ejhle, dvacátá léta a spousta kuchařů přišla o práci. Vy jste ovšem důkazem, že nezáleží na oboru, ale na naturelu. Tak ať se daří.
Díky, no první vlna byla fakt rána…. Ale měl jsem kliku, že portfolio činností jsem dokázal poskládat (část přechodně i mimo obor) tak, že následné vlny už jsem celkem přežil, ač stále nejsem na číslech z konce roku 2019. Ale nestěžuji si. Řada lidí to tak snadné neměla.
Dobrý den Adélo, není to tajemství, můj obor je gastronomie, jsem kuchař 🙂 Už tu nějaké blogy na to téma i mám. Ano, je to zajímavé. Nejzábavnější je, když Vám něco takového vmete do obličeje člověk, který podnikání okusil, neuspěl a jen teoretizuje….
🙂 Nevím, jak dlouho podnikáte, ale na nevyžádané rady si zvyknete, jen je potřeba je pouštět okamžitě z hlavy, naučit se neutrální hm a hlavně do toho hovoru vůbec nezabřednout. Věřte mi, jsem Pražák podnikající na malém městě, užili jsme si taky svý.
jak píšu v blogu, čtvrt století jsem byl zaměstnancem, živnost mám od roku 2017, netrápit se tím jsem se naštěstí rychle naučil… ostatně trochu trénink jsem měl i ze zaměstnaneckých poměrů… „Proč děláš šéfa, mě by to šlo líp…“ 🙂
Omlouvám se, jestli jste to sem už psal, ale co je Vaším oborem?
Jinak Vám samozřejmě blahopřeji, že jste spokojený se svou volbou. Vždycky mě překvapí, že i dneska se najdou lidé, kteří považují živnostníky a podnikatele za nemakačenka. Nerozumím tomu, proč si to nezkusí sami, když je to tak super.