Jako svatba bez nevěsty a ženicha

Během svátečního rozjímání mi přišel na mysl fragment ze života jednoho z největších staroizraelských proroků. Jmenoval se Eliáš a jako mnoho jiných služebníků Hospodinových, i on se znelíbil mocným své země.

Biblická kniha První královská popisuje v 19. kapitole, že byl nucen prchat před hněvem Jezábel, manželky krále Achaba, panovníka severní monarchie – Izraelského království.

Eliáš se dostal na poušť, kde se událo cosi zvláštního:

●   A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.

A až v tom jemném a tichém hlasu byl Hospodin, který k Eliášovi promluvil a předal mu další úkoly jeho prorocké mise.

Upřímně: kdo z nás by nepodlehl pokušení domnívat se, že Hospodin bude ve větru rozbíjejícím skály, v zemětřesení, v ohni. Mocný Bůh a mocné živly! To k sobě přece patří.

Kdo by takto uvažoval, mýlil by se.

Očekávat přítomnost Hospodina v tichém a jemném hlasu? Jaký to kontrast s našimi, mými a možná i Eliášovými představami. A přece to tak bylo.

Přenesme se ze starověku a sinajské pouště do současnosti.

Vánoce jsou provázeny mnoha efekty a bezpočtem rituálů. Zvyků a pověr, tradičních i soudobých. To vše zabaleno do třpytivého pozlátka komerce „zkulturněné“ všudypřítomným zvukem koled.

Jenomže … zabíjení kaprů, jmelí, stromeček, dárky, vůně purpury, cocacolový Santa Claus, miliardy světelný efektů, štědrovečerní salát, cukroví – to všechno jsou průvodní znaky Vánoc, ale není v tom skryta jejich podstata.

Na hoře Oréb byly silný vítr, zemětřesení a oheň pouhými průvodními znaky Boží přítomnosti. Hospodin se projevil jiným způsobem: tichým hlasem, který Eliáše oslovil. Bez tohoto tichého hlasu by Eliáš byl svědkem čehosi okázalého, ohromujícího – ale nic víc. To zásadní v příběhu by chybělo.

Stejně tak o Vánocích. To všechno kolem může být úchvatné, může to vyvolat v člověku pozitivní emoce a vytvořit nezapomenutelnou atmosféru, pakliže nás ale neosloví o svátcích ten, kvůli komu to všechno vzniklo a vygradovalo do ohromujících rozměrů, dopadneme stejně jako by dopadl Eliáš, kdyby přeslechl tichý a jemný hlas.

Eliáš byl pozorný, citlivý, vnímavý: Boží poselství pro sebe uslyšel.

Uslyšíme i my jemný a tichý hlas, který nám připomene, proč betlémské dítě na svět přišlo, lhostejno, zda to bylo v prosinci či v létě? Dotkne se nás poselství evangelia, anebo zůstane jen u „silného větru, zemětřesení a ohně“?

Ne, nejsem jiný než ostatní, ani nepatřím k denominaci, která Vánoce neslaví vůbec. Vím a respektuji to, že k těmto svátkům nejrůznější vnější projevy patří. Jen jsem chtěl připomenout, že Vánoce bez Ježíše jsou čímsi jako svatba bez nevěsty a ženicha.

Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Hana
Hana
22 dní před

Máte pravdu. Lehounce plynoucí dny vánoční přeji.😊

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial