Pozdrav tam nahoru, Jane…

Jan Jílek by měl 15.12. narozeniny. Bloger, terapeut, chodec, cestovatel. Psal chlapsky s citem, nikdy se nepřetvařoval. Pokorný a s Bohem spojený tím opravdovým a ne v póze obalastěným způsobem mentorů. Jeho nadhled chybí.

Jana Jílka jsem měla ráda. Mám ho ráda pořád. Psal si blog čistě svůj a pak na iDnesu. Byly to rozsahem střízlivé kratší texty, kdy jsme jednou četli deník, pak dávné zážitky, pak úvahy, třeba to, co kde kdo jednou někdy řekl a k jaké úvaze ho to vedlo. Na ten jeho úplně jiný systém v systému jsem musela přijít. Byl to systém totální autenticity a to i v tom, jak je zrovna naladěný a že dnes nechce vyprávět a že si klidně bude jen tak psát. Co vidí z okna a že si jde lehnout k fotbalu na gauč, doplněno konstatováním o politice jednou větou. Nakonec jsem v balastu toho všeho, co se tvářilo jako velespisovatelské a autorská práce z klávesnice nově objevených politologů v politických rozštípnutích, pochopila, že je vzácným zbožím. Kde věděl, věděl a odmítal se darmo dobývat do zoufale prázdných beden, kde nevěděl, přiznal to, šel dál. Na pitomostech čtenosti a palců vzhůru nelpěl. Jeho civilnost přitom byla něčím, co umí právě jen ti spisovatelé nejlepší. Jednoduše řečeno – baví vás prostě s jejich slovy být.
Proč bych nepřiznala, že mě něco dme hruď a říkám to ráda. Postupně se stal mým prvním nočním čtenářem. Dodnes mě taky hřeje, když takový bomba mužský, co životem prošel s chybkami a neřestmi i – k úkloně, poctivým bojem, kdysi napsal, že má rád ty, co ho něčím obohatí, inspirují. A jmenoval pana doktora Tomáše Vodvářku, Marka Trizuljaka a mně, Kielbergerovou. Vážím si toho moc a jak jsem to už někde napsala, to kafe, co mě na něj lákal a co jsem ze studu odložila a kdy na něj nikdy nedošlo, mě mrzí fest. Byl milý a já v možná zbytečném upozadění, kdy mi bylo žinantní býti lačnou setkání kobylkou brzy. Čas mi tohle záhy nandal, že některý věci našeho prokaučování se vážně už podruhý nevracej.
Dalo by se na něj vzpomínat hodně. Jeho cesty s báglem po světě, cesty naboso, jeho Lásky, jeho řeka Labe, jeho zkušenosti a práce terapeuta a divadlo a skupina lidí a herců, kterým dodnes velice chybí. Jeho pořady v televizi, jeho přijatá pozvání, kde je radost ho poslouchat.
Představoval pro mě v svých úvahách o práci něco, co je, řekla bych, možná považováno za drsné a třeba ještě vzácné, ale co je jedním z nejvíc naplněných odkazů Bible: Miluj bližního svého, ale vyhodnoť, kdy je třeba už sebezáchovně milovat sebe samého. Někdo by to měl za sobecké. Jan Jílek, jak ženy miloval, jak k nim, když tam hloupost převážila, dokázal být příkrý, dokázal otevřeně mluvit o matkách, co se zbytečně obětují pro muže, kteří si to nezaslouží a že ten boj převzít nelze. Mluvím k vám, vy nešťastné ženské, mámy, které bojujujete s démonem alkoholu za někohoho jiného – utečte a mějte se rády. Nehrajte si na spasitele – život máte jen jeden. Učinily jste dost. Dá se říct, že jsem si ho za ten nepokrytecký postoj a otevřenost k životu a k jeho radostem zamilovala.
Když odcházel, provázel nás čtenáře svým odcházením. Popisoval, nelhal, nemachroval. Věřil a pořád zdůrazňoval, že i s těmi chybami, co člověk naseká, a pak ho to mrzí, nebo si k tomu mrzení musí složitě cestu najít, že je ten život krásný. Vím , jak na něm lpěl, jak se chytal v propasti sladkých jahod, jak psal, dokud to šlo. Jeho spojení s tím nahoře bylo neokázalé, bylo jeho nezdůrazňovanou součástí. Odráželo se v skutečné autenticitě jeho života, promluvách a pochybách. O sobě samém. Nečekal na cosi lepšího na onom světě, věděl, že život se žije a má žít tady.
A tak si někdy říkám, kde by dneska stál? jojo… kde…?Kdyby se to všechno povedlo a vyléčil se. Věděl, jak je život křehký a že je nádhera ho uchovat.  Mám za to, že by chápal nutnost být tou oddanější součástí lidského a božího společenství a věřím, že by rebeliím zviditelňovacích typů kladl do cesty shovívavé pokrčení ramen. A úctu jen tak, co nám káže zákon. Žádnou víc. Mám za to, že v životě, který si naboso s doteky všech kamenů na cestě prošel, viděl dost zbytečných starostí a zklamání a bojů prohraných – i složitě vyhraných, aby dokázal dnešní boj pojmenovat, správně uchopit a vidět buď život, nebo jeho velmi rychlý konec.
Třeba se pletu. Každopádně na něj myslívám. A psát bych chtěla umět jako on, pochlapsku, bez kudrlin, napřímo, na komoru, s pokorou i sebevědomím a jako v Hemingwayově metodě ledovce mít pod těmi slovy ukrytou životní moudrost a nadhled. Jako tohle uměl on.

 

Věnováno k nedožitým jednasedmdesátinám Jana Jílka, terapeuta, chodce, scénáristy, spisovatele pojednání širších a pojednání malých, které jsem čítala tak ráda.
Zítra kouknout na nebe, kdož jsou na tom podobně jako já:) S přáním klidu na věčnosti:)

Jan Jílek 15. 12. 1950 – 4. 7. 2019

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
6 měsíců před

Taky vzpomínám.
Chtěl jsem sem vložit fotku z našeho posledního společného natáčení s Janem, ale systém to nějak nepobral, tak jen vzpomenu.

Last edited 6 měsíců před by Vladimír T. Gottwald
Ivan Marek
Ivan Marek
6 měsíců před

Děkuji za krásnou vzpomínku paní Kielbergerová, byl to člověk s velkým Č.

Tomáš Vodvářka
Admin
6 měsíců před

Jsou věci, které mne budou mrzet celý život. Jedna z nich je to, že jsem se Janem nesetkal osobně. On svůj život prožil neuvěřitelně plným způsobem, jistě nemusel litovat, že něco nestihl. Takovíto lidé jsou solí země, jsou svým způsobem vyvolení, aby jako pověstný kvas prosytili společnost tím podstatným. Jak jsem psal v nekrologu, fakt se těším, až se jednou setkáme.

Jan Šik
Jan Šik(@jansik)
6 měsíců před

Hezká vzpomínka. Měl jsem pana Jílka taky rád, chvílí mi trvalo taky najít si k němu cestu. Je milé, že si vzpomenete na člověka, který odešel. U příbuzných vzpomínáme, ale na cizí lidi, byť jsme k nim měli vztah dobrý, to málokdy tak dokážeme. Hezký den, Radko

Filip Vracovský
Filip Vracovský(@filipvracovsky)
6 měsíců před

Moc jsem se na ten blog těšil Radko a stálo to za to…. Inu chlapáku je spousta, chlapa aby člověk pohledal. Ale dá se 🙂

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial