Nostalgie po socíku se nekoná…..
…ač se to často při vzpomínkách mé generace Husákových dětí může zdát. Pravdou je, že se nám nestejská po omlácenejch fasádách domů, kyselým dešti ani neustálé potřebě úniku z reality.
A to i přesto, že ne všechno je dneska růžové. Že ne všechno je absolutně spravedlivé a že ne všechno se může zavděčit všem. Ale tak to prostě je, a vždycky bude. Utopistické společnosti kde nedojde k žádnéné závislosti na násilí jsou skutečně jen utopie. Navíc kdo hltá scifi tvorbu jako já …. ví dobře, že přesně při utváření takových idylek lze stvořit nejvíc bezpráví. Kdo neholduje scifi, ale historii umí tuto myšlenku potvrdit.
Takže jasně… stejská se mi po tom, že už nestojím bez následků i ty nedrsnější držkopády. Po tom, že se svět a čas nám na něm vyměřený se zdál nekonečný. Po vůni vzrušení a objevování. Po jistotách domova kam se člověk vracel a kde dostával lásku bez podmínek…. Ale ne po socíku.
Vždycky život porovnávám s vodou z naší studny. Za Husáka díky melioracím a kilogramům hnojiv schazovaným kousek za plotem pitnou jen po provaření. Dneska osvěžující, s hutnou chladivou jiskřivostí, která zažene žízeň mnohem lépe, než to co ve městech teče z vodovdních kohoutků, nebo to co taháme domů zabalené v plastu.
Díky a ahoj Filip.
Filipe, zdravím moc. Mám já vám vždycky trochu problém s oblíbenými retroblogy. Autorku nejmenuju. Fér je říct, že jich mam i já na kontě pár. Protože ať dělam, co dělam, z některých vzpomínání mi pod kůží po hezké vzpomínce zústane ve výsledku pocit a apel….vraťme čas…bylo líp. Lidi vzpamtujte se…bývaalo krásně…obyčejněji líp. Nebylo. Slovo přenechám M. Žantovskému. Když tohke slýchá na setkáních při besedách. Položí otázku, jestli lidi ví, kolik jsme se dožili dřív a kolik dnes. A že jak to je v Rusku.za tu dobu nesocíku. A jak říká…pak je okamžitě ticho. U nás v Čechách od revoluce 9.8… Číst vice »
Já píšu retroblogy taky rád…. ale právě, že je nevnímám, jako nostalgii po systému… Díky za návštěvu i pěkný komentář 🙂
.)
Ona to taky NENÍ nostalgie po systému. 🙂
Problém je, když dáváte rovnítko mezi nostalgií nad dětstvím a nostalgií nad politickým systémem. Blogerka, na kterou narážíte, přece neidealizuje totalitu.
Možná jste si všimla, že spoustu lidí neví, co s tím. Nezapojí se do diskuze…rozpaky. Ač si myslím že o vehementní glorifolikaci opravdu nejde. Nevím…jako knízka dobrý. Nic proti. Jako blog….holt prostredi.
Musím přiznat, že jsem si nevšimla, že spousta lidí je v rozpacích a proto se nezapojí do diskuse. Nevím, jak poznat že se někdo chce vyjádřit, když se nevyjádří?
Když to dovedu k absurditě: Tak na dětství nemůžu vzpomínat, protože bylo za komunistů? Pokud bylo mé dětství v divokých devadesátých letech, tak vzpomínat můžu?
Dětství a mládí máme jenom jedno, a politickou situaci v dané době jsme ovlivnit nemohli.
uzavřeme to… její blogy jsou promakané a hezké.
Mám za to, že mám jiný náhled na maličko zbytečně přidávané výkřiky, jdou na ruku právě těm nostalgikům, o nichž je v blogu Filipa řeč. Vizte moji poznámku o prostředí… Resumé – Ať si každý píše, co chce. I já ráda vzpomínám na dětství…Hezký den
Je to v tom, Filipe, že prostě náhle se zvedla klec. Z původního malého prostoru se stal prostor volný, z některých se stali predátoři, někdo svobody využil tím, že odešel a začal žít jinak. A pak jsou i ti, kterým ta možnost svobody přišla jako šílená, protože byli zvyklí, že někdo rozhodoval za ně a najednou zmizel a oni byli a doposud jsou bezradní, protože nevědí, co mají dělat. Proto ty myšlenky o krásném socialismu, kdy byli mladí, nic jim nebylo, a de facto ani nevěděli, že je možné žít jinak. Budu do smrti tvrdit, že jsem B-hu vděčný, že… Číst vice »
Děkovat není zač, to já musím… za komentář i prostor 🙂 Měl jsem delší mezeru, cokoli jsem rozepsal, přišlo mi zapšklé. Jelikož takového prvoplánovaného materiálu je v prostoru dost, tak jsem radši mlčel a čekal, než se to srovná 🙂
Přirovnání s vodou se mi moc líbí. Myslím, že to ohlížení za dobami minulými spočívá v tom, že populace stárne a ohlíží se zpět, na dobu, kdy je při vstávání nebolelo tělo. Já když se ohlédnu, tak v tomto ohledu je to pro mě stejné a proto o ní hodně přemýšlím, ale jinak tu dobu vidím jako šeď a tu dnešní jako paletu barev. Oboje má svoje. Myslím, že plivat na všechno, co bylo je špatně. Jsem z moravské vesnice, hodně se tu dřelo, lidi, kteří pracovali, sice byli doma z práce dříve než dnes, ale převlékli se do montérek… Číst vice »
Díky za návštěvu i obsáhlý komentář, vše dobré i Vám 🙂