Ex offo, aneb modlitba za uvedené v zodpovědnost
Jevím se sem tam jako obojaká, nejasná. Pro mě jsou pro posuzování věcí cenné ty příběhy, jakými procházel třeba skvělý advokát JUDr. Resler v soudním procesu s K. H. Frankem. Umění nenechat se strhnout davem a emocemi i za cenu upadnutí v nemilost. Profesionalita. Je to pro mě příběh, kdy se člověk ocitá pod extrémním tlakem z mnoha stran. Okolí pana prezidenta do těchto rolí staví advokáty dávno a momentálně právě lékaře. Stylem, že pokud jakékoliv už modlitby, patří právě jim…
https://www.csfd.cz/film/24839-ex-offo/prehled/
Nedovedu si představit, jakým situacím musejí čelit zdravotníci v nemocnici našeho páně prezidenta zotavování, kteří momentálně musí- a nic jiného jim nezbývá – tančit doslova po špičkách a jistě i mezi exkrementy. Dostát péče na nejvyšší úrovni, dostát lékařskému tajemství, dostát – to mi nikdo nevymluví – nabádacích telefonátů a jistě cílených masáží shora, neztratit přitom kredit dobrého jména nemocnice. Protože pokud se začínáte pohybovat v přebíjení karet vole lehni, kde je jedna lež a diplomatická nepravda přebíjena druhou v zběsilé rychlosti, je to stav akčňáku. A bohužel žádný klid na práci. Do věcí nikdo nevidíme, vidíme jen kancléře, který se po chodbách nemocnice pohybuje jako doma, rozesmátého Vondráčka, který získává pocit, že primářem je tu tak nějak samozřejmě kamarád Vratislav. A sledujeme nemocnici, která se místo léčení, zoufale a pro ni nadplán, zabývá vyvracením žoviálních vzkazů těch dvou v kvádrech tak, že se musí ohrazovat a vydávat prohlášení. Nesmí pochybit, nesmí nic zanedbat a nesmí zřejmě ani uplatňovat zákazy a příkazy na cedulích při vstupech na oddělení. A veškeré kamery a otázky a média jsou napřímeny směrem personál nemocnice.
Hradnímu personálu se zkrátka zadařilo jedno – naše hry a podivné manýry přesuneme na doktory, na personál jiný. Máme tak pořád krytá záda. Stejně jako se daří omluvy za lži konkrétní osoby přesunout v zodpovědnosti na ministerstvo a na stát. Pokud má kdosi pocit, že právě obviňuji justici – není to tak, jen říkám, že jen charakter, co aspoň charakterem v něčem je, nenechá věci vláčet několik let po soudech a prostě se omluví.
Když si vzpomenu na situaci kolem hospitalizací Václava Havla, barvitě vzpomenu, neumím si vůbec představit, že by kdokoli začal pochybovat o tom, zda je v nemocnici či prostorách kliniky nějaký systémový nepořádek, kdy by měl kdokoli za to, že se nějak podezřele musel k mikrofonům strkat operatér prezidenta a v kyselosti a nechuti mluvčí nemocnice. Bylo totiž čisto. Byla to totiž doba, kdy se pravdoláskařsky pravdě dařilo, skvělého lékaře a čestného Pavla Pafka má v úctě každý bez pochyb dodnes. Neb všichni doktoři kolem Václava Havla na kameru mluvili tak, že jste jim věřili lásku k práci a to bylo to jediné, co se z jejich tváří dalo vyčíst. Ostatně slova profesora Pafka o pravdě sdělené lidem je až k slzám dojemné číst, co bývalo a bylo a není…https://plus.rozhlas.cz/chirurg-pavel-pafko-havlovi-jsem-poradil-rict-pravdu-bez-souhlasu-pacienta-ale-8596930
Nezávidím. Nezávidím doktorům ani sestrám ani žádnému pomocnému personálu, který tvoří pracovní tým kolem někoho, kdo žije v evidentně intrikářském prostředí. Nechápu tu základní Vondráčkovu neznalost postupu věcí. Kdy člověk v době vyhroceného zdravotního stavu blízkého dostává od primáře Jipky jedině písemný souhlas, nebo je to souhlas i osobní, kdy o něm ovšem musejí být zpraveni všichni, kdož se o pacienta starají. Jestliže se po nemocnici s propiskou pro akci může pohybovat pan Vondráček bezstarostně, je to jedna z dalších zpráv: Ono není tak zle, potřebujeme jen čas.
Co to právě dělám? Právě útočím na nemocnici, která se rázem ocitá v situaci pověsti hotelu s maličko zvýšenou péčí pro jistá vybraná blahorodí, za maličko jiným důvodem hospitalizace.
Dělat tohle nechci. A co nadělám, když se právě tohle člověku na mysl dere?
Jak říkám… Jestli je mi v tomto procesu někoho opravdu líto (a mám pro některé podivné kroky snad i jisté pochopení ) – jsou to všichni ti, kteří jsou momentálně v hledáčku a je na ně převedena veškerá zodpovědnost a nesmírná nálož rozhodovacích postupů ve vyjádřeních.
Nezávidím. Věru ne…Katova smyčka.
A jedna jistota. Ten příběh by se mohl jmenovat – jak ti, co si z pravdy a lásky dělali několik let šoufky, prosí náhle v modlitbách o lásku – pravdu že dodají po neděli. Skoro to vypadá na jedno. Že by láska a pravda skutečně nakonec vyhrávala na plné čáře?
Proč něco neřeknou, co myslíte?
A ještě díky za vzpomínku na JUDr. Kamilla Reslera. Tento statečný člověk byl před nesmírně těžkou volbou. Jistě si uvědomoval, co je to převzít obhajobu K.H. Franka, kata českého národa. (je s podivem, že nebyl lynčován v Rakovníku, kde jej lidé poznali na útěku do americké zóny. Resler musel samozřejmě vědět, že to nemůže dopadnout jinak, přesto hledal nějaké prvky, které by jeho mandanta zlidštily (což musela být těžká práce). JUDr. Resler byl poté jedinci, kteří nepochopili, o čem je soudní líčení, nenáviděn a skandalizován. Čest jeho památce.
díky…přesně tak. Pan doktor Resler je zcela unikátní postava poválečné historie, nemůžu si pomoct, ale rytíř v první linii se všemi ctnostmi i odvahou v daném řádu…Právě proto je mi líto profíků v nemocnici, kteří samozřejmě vidí ten stav prezidenta a přesně ví, jak je i jakékoli konstatování upadnuto v podezření. A dostát cti a balancovat a pořád být profesionál ve všem… No nelehká pozice.
Ahoj Radko, už jsem to psal v minulém blogu. Umím si docela představit toho parvenu Mynáře, kterak kráčí a odstrkuje sestry, protože jde JÁ. A nenajde se žádný statečný lékař, který k němu přijde a řekne, že jestliže okamžitě nevypadne, zavolá policii, případně ho prostě složí na zem, klekne na krk a chvíli podusí. Mám zkušenost, že by podobný zákrok vyvolal obrovský posun u obou. U toho hajzla, který by najednou zjistil, že nemůže dýchat a že se dusí a že možná, když to bude ještě chvíli trvat, tak zhebne. Doktor by se stal národním hrdinou a případné odškodnění by… Číst vice »
Zdravím a díky ti za čtení i komentář…Tomáši, mně se samozřejmě nechce psát naplno ještě něco – že uvnitř nemocnice zcela jistě existuje křídlo těch poslušných a křídlo těch, kteří bublají vzteky…a věc se jim zhusta nelíbí. A říká se tohle velmi blbě, nechci činit konspirace, ale i tohle, pokud to tak je- a já se domnívám, že to tak bude, je výsledek toho nátlaku, o němž píšu a ten nejniternější dopad na personál, mám-li poctivě sejít až k jádru a na dno věcí…Obecně vzato, kolika lidem ti nahoře zatopí a dostanou do sporů kvůli pevné sesli pod řití –… Číst vice »