A je to tady! Stardens!

Nevím, jestli to máte taky tak, ale pro mě je to taková ta zima, co se přivalí a ptá se. Blbě se ptá. Sakra blbě. A blbě se jí odpovídá. Třeba na: Cos dělala? Proč máš místo pěti kil dole pět nahoře? Vidíš, jak to vypadá, když se maká? A už sis roztancovala, když ne vůbec nic, aspoň záda?

Vidíš ta zpevněná těla? Vidíš ty štíhlé kotníky? Vidíš jak je Chlopčík furt jako z kozy duch? A vidíš tu pohodu v tvářích? A tu jiskru? Zatímco ty blbneš a vrháš se do podzimních splínů? Vidíš, jak se lidé radují a tančí? Jak zhubli do laněk? A je jim krásně?

Každý rok si říkám, jo! Zhubnu do laněk. Začnu s tancem. Začnu. Já, která chodila za taneční a kterou kdysi vyrazili z baletu. Ne vyrazili, ale vyrazila. Paní učitelka baletu. Bylo jí už tehdy lehce pod osmdesát, měla postavu od pasu do čistokrevného pravidelného písmene o, získaného jako výsledek vykloktaných kloubů ze všech pěti baletních pozic, jimiž se živila v divadle přímo v Paříži. Zdůrazňovala totiž, že přímo z ní se sem na ves do pohraničí vrátila. Dodnes nechápu, že socialismus byl reklamou pro návraty z Paříží, ale vypadalo to, že to rodina byla asi tím táhlem. Zřejmě jo. Protože na kluka Rudu, jediného kluka v baletním kroužku, zbožně a protekčně koukala a mám právě že za to, že to byl nějaký její synovec nebo syn synovce či tak něco. Protože Ruda byl dřevo. A to ona nesnášela. Neptejte se, proč tohle tak dobře zrovna já vím. Jediné, co Rudovi šlo – byla neskutečná ohebnost. A pak už jen stál a semtam na zaječení francouzské pozice ladně vyhodil špičku nohy do strany a my děvčata kolem dělala hodinu jako nádenice víly alias labutě. Rudova ohebnost se rovnala zásadnímu cviku. Dát si v leže na břiše špičky nožiček na čelo zadem a tvářit se u toho, že vás tohle strašně jednoduché lámání kostí baví. A že byste si klidně palcem u nohy utřeli i koutky úst a podrbali se s rozkoší pod bradou. Horem a zadem a snadno. A právě tohle nešlo mně. Když se k tomu přidalo, že jsem už tehdy v druhé třídě měřila metr šedesát, zatímco drobotina včetně Rudy měla kolem metru deset, je jasné, že jsem byla typem labutě Jára Cimrman v dívčí škole Minerva. Vzpomínám si, jak mé mamince paní učitelka Saváková sdělila na chodbě po pěti lekcích, že dík své nepružnosti a naprosto nemožnému vzrůstu, který by dávno omezoval vstup na prkna světových divadel – a co teprve až vyrostu!!! – nemohu zde přítomna baletnímu umění zůstat. Není v tom potřebná estetika, říkala…Měla u toho vážného hovoru tradiční upnutý baletní dres, z něhož vystupovaly její neuvěřitelně na šíři futer rozložité kyčle, které řídily opis písmene v černých punčocháčích, špunty ála cvičky a vosí brýle Věry Chytilové pod havraním atomovým hřibem na hlavě. Ten den skončilo moje osobní a intimnější přiblížení se tanci.

Taneční věku středoškolských slečen jsem prošmejdila mimo sál, protože nás dali do kurzu s chlapci z prvních ročníků, kteří ze základních škol tehdy v těch časech odcházeli z osmičky. Prakticky to znamenalo, že zatímco my dívky byly v největším rozpuku, kdy se poohlížíte po prvním sexu a máte zbraně v plné polní, do sálu nakráčeli chlapci, kteří čerstvě opustili dřevěné náhrady samopalů a boje na dvorku a co jim začínal hopsat ohryzek nad motýlkem v sinusoidách hlasu. Začínali teprve tak každý druhý z nich trochu růst po těle ve svalstvu, první jejich kníry vypadaly jako ojínění – alias mráz na hovně- jak říkávala moje teta – a dosahovali svou výškou vzrostlejším dívkám k ňadrům, a mně pod ně. Bylo jich tak o třetinu méně než nás a po dvou lekcích o celou polovinu. A pro žirafy se nechodí. Ale vinárna vedle byla fajn.

A tak už pojedenácté zase začal festival tance A já budu zas možná žasnout, jak se tohle dá i u neumětelů naučit. Můj tatínek, který tu už není a prvně ho neuvidí, měl tendenci vyslovovat jeho název stardante a já mu to vždycky se spolknutým úsměvem vysvětlovala, že je to jinak. Vždycky fandil a měl tenhle pořad strašně rád. Přestože na plesy extra rád nechodil. A jaký byl tanečník, vlastně moc nevím.

Stardance je tu znova. Vím, že se dívat spíš moc nebudu. Nebo ne pravidelně. Nemám totiž ráda palčivé otázky…Kdyžtak mi ale pak někdo řekněte, jak dopadl Zdeněk Godla. Miluju klid😊)) A on má jako jediný nepalčivý přenádherné břicho… laňka jeden…

hezkou neděli všem:)

rakia

rakia

Subscribe
Upozornit na
guest
19 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Ježíšmarjá, ten Ruda jsem já, samozřejmě ne přímo on, ale byl jsem jedním z těch osamocených chlapečků v baletní přípravce – rytmice. Mamka, milovnice kultury všeho druhu, velmi toužila, abych tyto vlohy měl a proto mne bedlivě pozorovala snad už v kočárku. Nejspíše jsem někdy hnul rukou z peřinky na hudbu a bylo rozhodnuto, že budu baleťák. Proto jsem byl již v pěti letech předveden na baletní rytmiku, kde jsem byl bouřlivě přivítán jak dvěma učitelkami tak houfem holčiček. Ač jsem byl velmi populární bylo to velmi děsivé, avšak k mému štěstí jsem se jako pětiletý rovnou zamiloval do jedné… Číst vice »

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Jo mazurka, já vysoký byl, měl jsem jako pubertální chlapec úplně jiný problém. Slečna Darina s šatičkami bez ramínek asi cítila, ano doslova jsem s ní trpěl priapismem a nedokázal následně při promenádě nejen konverzovat, ale hlavně vyndat ruku z kapsy, aby to hergot nebylo tak vidět 😀 Bylo to hrozný období, naprosto přesně takové, jak sepsal Payne ve své nejslavnější knize Mládí v hajzlu. ( rozrušení z rytmicky bublajícího radiátoru či ze slova koŇadra v časopisu). A hvězdy jsem měl rád taky, 14 let jsem jezdil na astronomické tábory, které jsem velmi miloval, protože se třeba do tří ráno… Číst vice »

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Však ano, my se scházíme doteď a vím, jakou kluci i dívky mají kariéru, většinou Matfyz či ČVUT a pak povolání, kam k nim od svých krav ani nedohlédnu. Dokonce mnou prvně sevřené ňadro patří osobě, která vystudovala meteorologii a nyní uvádí počasí na ČT. Jenže to v patnácti není důležitý, důležitý prostě je rozdrtit vedlejší tábor Okuly Nýrsko ve sportovním utkání 😀

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Švýcarsko tedy neví o co přišlo 😀

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Samozřejmě, že přesně tak jsem to myslel , určitě byste byla drzá sofistikovanějším způsobem 😀

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Tady je můj mail, Radomíro, píšeme sice hezky v náznacích, ale přesto veřejně, ale tak čitelně 😀 Radomír 😀 matejovskyrad@post.cz

Tomáš Vodvářka
Admin
1 měsíc před

Jsem doposud netančící nekuřák neabstinent. Hodlám v tom zůstat již do konce. Ale pravdou je, že koukat na krásný tanec mě prostě baví, vtip a šarm Marka Ebena dělá z estrády cosi, na vydržím hledět až do konce. A jak píše níže Brigita – mráz na hovně mě dostal taky…

Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Jj, ja som robila minulý týždeň rozhovor do Mladé Fronty Dnes a na poslednú otázku redaktorky, že aký sen túžim, aby sa mi splnil, som odpovedala, že aby si ma Marek Eben pozval „Na plovárnu“, keďže ho považujem za veľkého profesionála…a na záver som postrehla vetu, že budúci týždeň sa bude tancovať na Suchého pesničky – aspoň tak som to pochopila……

Brigita
1 měsíc před

Radkoooo…. Díky. Moc jsem se bavila. Zhubnout do laně a mráz na hovně mě dostaly 🤣s baletem mám také zkušenosti… Já, mé slovanské boky, oblé tvary, alias vychrtlost mých miniaturních spoluzacek… Velká výzva… Vaše pojetí moc pobavilo.. Viděla jsem vše v jasných konturách a moje nálada se projasnila. Mějte se fajn..

Brigita
1 měsíc před

Krásný týden i Vám

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial