Piráti pořád na vlnách, my pořád ne a ne na pevnině

Volby dopadly, jak dopadly, a jistá opatrně nadpoloviční národní radost rozpouštěná v bublinkách sektu, se vidí jako pochopitelná. Jakkoli mám dojemnou a nepokrytě slanou radost, co jsme to konečně dali Václavu Havlovi k nedožitým narozeninám – to, že on nechal kdysi státnicky moudře demokraticky na nás, ať se poperem, a my to po třetině století nakonec dali, něčemu se v kyselosti neubráním. Říkám si, jestli by on sám nad námi tak úplně jásal.

Když to vezmu hodně zeširoka a poctivě, s pohledem do zlatem orámovaného zpětného zrcátka, je to jistý nostalgický pocit, že sociální demokracie by měla být nějakým způsobem zastoupena v moderní společnosti jako vyvažující element žralokům drsných vod vždycky. Jako jistý pilíř s ušima a srdcem proti těm, kterým se může stát, a ono se tak samozřejmě stává, že – jsem-li bohat já, zařiď se a buď bohat i ty… Je to ízy, tejkitízy – život je pink, což se v jisté paralele rovná době lakování věcí na krásu socialistických estrád. Tohle se nerado připouští. Leč život je takový a takový a protividlemi pana prezidenta Klause kdysi – je třeba si i nevybrat „lepší a lukrativnější“ povolání, aby společnost jako celek fungovala; bohatí majitelé zámků nevznikají ze zdravotních sester a učitelek mateřinek. Co naděláme, když počínaje hezkou šmejdovinou Miloše Zemana na styl strany, která vizi moderní sociální strany nastavený měla, jsme se přes Paroubky a Chovance dopracovali ke stylu strany, která podrží tašky jako zoufalec všemu a všem. Nikdy jsem je nevolila, ale po stylu Bonda se sociálním srdcem – Jiřím Dientsbierovi starším, po Pavlu Dostálovi taky, slzu uroním. V politice tahle chlapská čest prostě chybí.

Čteme různé komentáře, jak vlastně jediní levicoví jsou tu teď – a zaplaťbůh slabí – Piráti. Stává se to diskutovanou a vysvětlovanou pravdou (kdy stojí za to politologům o té pirátské levicovosti naslouchat), až oblíbeným žvástem těch míň přemýšlivých až jednodušších. Piráti, to je levice. Piráti jsou nebezpečná levice. Ještě že to projeli, tohle je největší dárek. Dojeli na naivitu, jsou mladí a neznají ani Sněžku, přijímali by migranty a nutili by nás jim poskytnout naše chaty a byty a dobře jim tak. A neomarxistický Bartoš má dredy!

Nebudu rozebírat, nakolik komu pomohli a nedělejme, ani vítězové drazí, že tohle není pravda. Jen se maličko otřu o to, čemu u nás tak nějak tradičně – jsi-li mlaďas – musíš čelit. A dlužno říct, že ze všech světových stran.

Docela si tak v tom celém jásání vážím těch, kteří dokážou přiznat, že tahle strana, ač s chybami a s naivní otevřeností svých jednání ve sdílení pro všechny, zvláště svých vášní z podpalubí, že byla pracovitá a že na zádech vynesla vítězství jiným. Docela si vážím těch, kteří ač vítězní, dokážou rázně upozornit na špinavou neférovou protipirátskou kampaň a není jim tohle doopravdy jedno. Docela si vážím těch, kteří si nemnou ruce a řeknou, že je jim Pirátů skutečně líto, protože boj má mít čestné koule a ne podpásovky. On mlaďas prostě něco vydrží, navíc mlaďas, co by nám sem tahal kdekoho, ubíral by nám hlasy, mlaďas co je moderní hybnou silou, sic v trdlení jednotlivců, ale má to nějak moc sociálně a zároveň až moc světově nastaveno a to já bych byl o kus míň zápaďák. Zápaďák v mantinelech bývalého socialistického bloku. Protože ať tu kdokoli vysvětlí, proč Piráti vhození do uren ve všech koutech světa měli největší tah na branku?

Neznají Sněžku, možná plavou ve znalostech jako ve vlnách, ale tohle se doučit dá. Mají na to čas.  Mají hlavně to velmi důležité. Dobrou základnu svého osobního uzpůsobení, která je zformovaná, a dá se dokonce i předpokládat, že překonávají i ono Lennonovo – nevěř nikomu, komu je přes třicet. Oč horší je, když nemáte ani znalosti a docentům historie se kroutí palce, i nabízejí lekce českých dějin zdarma, a jste k tomu namistrovaným zavedeným politikem s pupkem, duší šméček a šikmých očí. Tam jsou věci prohrány. Dávno.

Piráti mají chyby. Ale je to tisíckrát poctivější a potřebnější strana, uskupení moderního typu, než svého času ódeesácký konstrukt mladých konzervativců, často vehnaných do politiky svými tatíky, co právě odložili průkazky KSČ. Kdy se jelo ve stylu Václava Klause a kdy se mládí protimladě rovnalo velmi brzy pupkům s kmotrovskými manýrami.

Piráti jsou možná děti. Ale nemají mindráky v podpaží z žádné minulosti, koukají dopředu. V nápravách bolestí, co tenhle svět potřebuje. V koktejlu. Pracovat, vydělávat, užívat si u toho všech krás života, pomáhat, vnímat svět mecenášsky, vidět a slyšet a naslouchat, chápat svět v jeho složitostech a ragovat na něj, posunout se někam, kde má právo být každý, doslova každý šťastný… a smetam si u toho všeho i nabít hubu.

Přiložený trailer z filmu, všechny záběry z filmu v těch třech minutách – kdy v Británii v roce 66 nebyla možnost poslouchat jistou muziku,  je přesně to, co jsem chtěla svým článkem o nás říct. Svoboda v nás je i to, kdy nepřeju neúspěch někomu pracovitému a dobrému jen proto, že už jsem maličko starší a mám proto tisíc vysvětlení o moudrosti a znalostech anebo tisíc shovívavých devótních povzdechů… Svoboda je i o tom, že jsme fér a aspoň slovem proti neférovostem podpořím a podám ruku. Zleva zprava.

Ne…neměl by z nás Václav Havel radost jako ze společnosti jeho vizí ideálních rovných pevnin tak úplně čistou. O tomhle jsem tedy přesvědčená. I když se komunistická strana poslala v háj, něco nám k jeho pevninám pořád chybí.

Pirátům blahopřeji. Ke světu, kde obstáli. Poradit se v podpalubí a vzít zas po deváté vlně po moři za kormidlo. Jste sympatičtí, krásně mladí… a bude vás třeba. A ne že ne. Jednou z vln vylezete a tu Sněžku dáte.

https://www.csfd.cz/film/239255-pirati-na-vlnach/prehled/

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články