Tajná zákoutí profesionálních kuchyní…..
Kde hledat polévkové lžíce?
Tajemné místo, které pomalu z kuchyni mizí. S přibývajícím časem stále víc a víc kuchyní dělá vlastní tatarskou či rajčatovou omáčku, i hořčici. Takže dobám, kdy se při nedostatku lžic stačilo podívat na dno kyblíčků s kečupem a zmíněnými komoditami pomalu ale jistě zvoní umíráček….
Kuřárna
Stále víc a víc mladých kuchařů přechází na tvrdší drogy a tak je i kuřárna zapsaná na seznam chráněných druhů. Přiznávám, je to škoda…. Spousta skvělých receptů, meníček, nebo mileneckých poměrů vzniklo tam kdesi na dvorku s výhledem na popelnice. Nikde káva tolik nechutnala. Ádios romantiko….
Personální stolek
Tolik radosti na tak malé rozviklané ploše. Co na tom, že kuchař si k němu nesedne nikdy a číšník obědvá v jedenáct večer. Často bývá bez židlí, sedí se na přepravkách či bednách s nealkem. Umístěn je většinou tak, aby kuchař na kamnech v těch jedenáct večer netrefil nožem číšníka, který naťukal poslední objednávku a provokativně si sedl ke zmíněnému obědu…..
Lapač myšlenek, aneb chladící box či sklad….
Nejzačarovanější místo celého objektu. A čím dál z kamen do něj musíte…. tím větší švanda. Byl v Plzni podnik, kde jste musel vysprintovat na chodbu a po křivolakých schodech odhopkat do sklepa k přípravnám a boxům…. Ve chvíli kdy jste běžel pro mrkev, bylo jasné že sotva budete na místě…. Chvíli postojíte dumajíc co jste chtěl, do přepravky se zelím hodíte pro jistotu pár jablek, celer a poběžíte zpátky….
Tiskárna od kasy
Jo, jo…. Její zvuk vás bude budit ještě dlouho po smrti. Nekončící rachot bonů…. A když je náhodou klid, pak je to jen klid před bouří. Ve chvíli kdy vypadne z elektriky a vy si toho hned nevšimnete, jedná se dokonce o klid smrtící. To co z ní vyleze po restartu bych nikomu nepřál…..
Díky a ahoj Filip 🙂
Ovšem já nejsem troškař, už mám lapače myšlenek po celém domku.
Já už úplně všude 😀
Pravda! Taky… ;o)
Cítím vůni smažené cibulky..😊
Chvilku jsem si myslel, že sem dorazila moje paní…. ale ona je Hanička 🙂 Díky za návštěvu …..
Moc pěkné reminiscence, Filipe.
Díky moc 🙂