Když Arabové zabíjejí Araby

Od pondělí do středečního (12. 5.) rána bylo na Izrael vystřeleno z Pásma Gazy na tisíc raket. Jedna z nich zasáhla ve vesnici Dahmaš* poblíž Lodu automobil a zabila Khalida Awada (52) a jeho dceru Nadine (16).Oba jsou izraelští Arabové.

(* Jenom na okraj: Domy v této vesnici si postavili Arabové na zemědělské půdě. Tu obdrželi od státu  náhradou za tu, o níž přišli v důsledku první války arabsko-izraelské. Dalmácie jako decimálka, parcela zemědělská jako stavební.)

K naprosté dokonalosti tak chybí jediné. Aby některá z raket, jimž teroristé útočí na Izrael, přistála na střeše mešity Al Aksa na jeruzalémské Chrámové hoře. Když si rakety nevybírají mezi Židy a Araby, proč by nemohly trefit třetí nejposvátnější mešitu islámu?

Při sledování zpravodajství ze Svaté země se člověk neubrání dojmu, že kdyby byla druhá světová válka v této době, skutečnost, že agresorem je Německo v čele s Hitlerem a jeho nacistickým režimem by byla médii upozaděna a televize by se „vyžívaly“ v obrázcích německých dětí zabitých při náletech Spojenců. Efekt by byl zřejmý: takovýto důraz na malé bíle rakve by hrál do not nacistické propagandě.

Stejně tak i dnes přílišný mediální důraz na arabské děti, které přijdou o život během protiteroristických sebeobranných opatřeních Izraele v Pásmu Gazy, hraje do karet propagandě teroristů a takto se chovající média plní roli příslovečných užitečných idiotů.

Jsem si jist, že za světové války nebyly jednou z nejvýznamnějších součástí zpravodajství statistiky o tom, kolik bylo mezi mrtvými německými civilisty dětí. Ne, to není výraz cynismu autora vůči nevinným obětem. Zde hovořím o principu. Proč volit takový mediální obraz války, který podvědomě vytváří sympatie vůči těm, kdo válku vyvolali a stejně podvědomě antipatie vůči straně, která se brání agresi? Něco takového snad patří do světa s převrácenými hodnotami. Že by to byl i náš současný svět? Někdy se zdá, že ano.

Stejně tak není fér stavět vedle sebe počty obětí, které způsobily rakety Hamasu a které eviduje útočník po odvetných operacích Izraele. Skutečnost, že na izraelské straně je „jenom“ šest zabitých civilistů (stav k poledni 12. 5.) a v Pásmu Gazy několikanásobně víc o ničem zásadním nevypovídá, je dokonce zavádějící. Podstata je jinde. Nebýt raketových útoků Hamasu (a spol.), vypadalo by skóre 0 ku 0.

Vina za smrt civilistů na obou stranách padá na agresora. Bylo tomu tak v případě Hitlera, je tomu tak i dnes v případě Hamasu.

Ve středu 12. 5. dopoledne hlásil web Jpost.com, že kromě raket byly z Pásma Gazy do jeho izraelského sousedství vystřeleny ATGM – protitankové řízené střely. Jedna z nich typu Kornet (ruské výroby) zasáhla vojenský džíp, jehož osádku zranila a jeden voják – štábní seržant Omer Tabib – později zemřel. Tím stoupl počet obětí v Izraeli na šest.

Ilustraci přibližující, jak vypadalo noční nebe v oblasti Tel Avivu a centrálního Izraele nabízí následující krátké video zveřejněné na Twitteru izraelské armády. (Střely systému Iron Dome likvidují rakety teroristů.)/ZDE.

ARZENÁL TERORISTŮ

Orientační výčet přinesl 11. 5. server Jpost.com

HAMAS

• několik desítek raket s doletem 100 až 160 km/ typy R 160, M 302B a D; mohou zasáhnout sever Izraele včetně Haify;
• stovky raket s doletem 70 až 80 km/typy J-80, M-75 první a druhé generace, Fajr 5; zasáhnout mohou mj. Tel Aviv a okolí, Ben Gurionovo letiště, Jeruzalém;
• rakety Fajr 3 a Sejjil 55; zasáhnout mohou mj. velká města na pobřeží Středozemního moře, města v centrálním Izraeli včetně Rišonu le Cion, Rehovotu nebo Bejt Šemeše;
• pět až šest tisíc raket s doletem 40 až 55 km včetně různých variant raket Grad; zasáhnout mohou mj. Ašdod nebo Beerševu;
• dále Hamas disponuje různými raketami Qassam, kterými ohrožuje nejbližší okolí Pásma, a také asi tisícovkou minometů, které představují podobnou hroizbu;

PIJ – Palestinský islámská džihád

• menší počet střel Buraq 100 s doletem nad 100 km;
• střely Buraq 70, dolet 70 až 80 km;
• střely Badr 3, dolet cca 40 až 50 km;

Jde o orientační výčet, tak jak byl zjištěn zpravodajskou činností. V každém případě jde o masivní arzenál. Připočítáme-li k tomu řádově tisíce střel, jimiž podle dostupných údajů disponují teroristé Hizballáhu na severu v Libanonu a patrně i v Sýrii, pak je zřejmé, jak velká je míra ohrožení izraelského státu a jeho obyvatel. A možná mnozí lépe pochopí, proč si Izrael počíná tak, jak si počíná.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články