Když Arabové zabíjejí Araby

Od pondělí do středečního (12. 5.) rána bylo na Izrael vystřeleno z Pásma Gazy na tisíc raket. Jedna z nich zasáhla ve vesnici Dahmaš* poblíž Lodu automobil a zabila Khalida Awada (52) a jeho dceru Nadine (16).Oba jsou izraelští Arabové.

(* Jenom na okraj: Domy v této vesnici si postavili Arabové na zemědělské půdě. Tu obdrželi od státu  náhradou za tu, o níž přišli v důsledku první války arabsko-izraelské. Dalmácie jako decimálka, parcela zemědělská jako stavební.)

K naprosté dokonalosti tak chybí jediné. Aby některá z raket, jimž teroristé útočí na Izrael, přistála na střeše mešity Al Aksa na jeruzalémské Chrámové hoře. Když si rakety nevybírají mezi Židy a Araby, proč by nemohly trefit třetí nejposvátnější mešitu islámu?

Při sledování zpravodajství ze Svaté země se člověk neubrání dojmu, že kdyby byla druhá světová válka v této době, skutečnost, že agresorem je Německo v čele s Hitlerem a jeho nacistickým režimem by byla médii upozaděna a televize by se „vyžívaly“ v obrázcích německých dětí zabitých při náletech Spojenců. Efekt by byl zřejmý: takovýto důraz na malé bíle rakve by hrál do not nacistické propagandě.

Stejně tak i dnes přílišný mediální důraz na arabské děti, které přijdou o život během protiteroristických sebeobranných opatřeních Izraele v Pásmu Gazy, hraje do karet propagandě teroristů a takto se chovající média plní roli příslovečných užitečných idiotů.

Jsem si jist, že za světové války nebyly jednou z nejvýznamnějších součástí zpravodajství statistiky o tom, kolik bylo mezi mrtvými německými civilisty dětí. Ne, to není výraz cynismu autora vůči nevinným obětem. Zde hovořím o principu. Proč volit takový mediální obraz války, který podvědomě vytváří sympatie vůči těm, kdo válku vyvolali a stejně podvědomě antipatie vůči straně, která se brání agresi? Něco takového snad patří do světa s převrácenými hodnotami. Že by to byl i náš současný svět? Někdy se zdá, že ano.

Stejně tak není fér stavět vedle sebe počty obětí, které způsobily rakety Hamasu a které eviduje útočník po odvetných operacích Izraele. Skutečnost, že na izraelské straně je „jenom“ šest zabitých civilistů (stav k poledni 12. 5.) a v Pásmu Gazy několikanásobně víc o ničem zásadním nevypovídá, je dokonce zavádějící. Podstata je jinde. Nebýt raketových útoků Hamasu (a spol.), vypadalo by skóre 0 ku 0.

Vina za smrt civilistů na obou stranách padá na agresora. Bylo tomu tak v případě Hitlera, je tomu tak i dnes v případě Hamasu.

Ve středu 12. 5. dopoledne hlásil web Jpost.com, že kromě raket byly z Pásma Gazy do jeho izraelského sousedství vystřeleny ATGM – protitankové řízené střely. Jedna z nich typu Kornet (ruské výroby) zasáhla vojenský džíp, jehož osádku zranila a jeden voják – štábní seržant Omer Tabib – později zemřel. Tím stoupl počet obětí v Izraeli na šest.

Ilustraci přibližující, jak vypadalo noční nebe v oblasti Tel Avivu a centrálního Izraele nabízí následující krátké video zveřejněné na Twitteru izraelské armády. (Střely systému Iron Dome likvidují rakety teroristů.)/ZDE.

ARZENÁL TERORISTŮ

Orientační výčet přinesl 11. 5. server Jpost.com

HAMAS

  • několik desítek raket s doletem 100 až 160 km/ typy R 160, M 302B a D; mohou zasáhnout sever Izraele včetně Haify;
  • stovky raket s doletem 70 až 80 km/typy J-80, M-75 první a druhé generace, Fajr 5; zasáhnout mohou mj. Tel Aviv a okolí, Ben Gurionovo letiště, Jeruzalém;
  • rakety Fajr 3 a Sejjil 55; zasáhnout mohou mj. velká města na pobřeží Středozemního moře, města v centrálním Izraeli včetně Rišonu le Cion, Rehovotu nebo Bejt Šemeše;
  • pět až šest tisíc raket s doletem 40 až 55 km včetně různých variant raket Grad; zasáhnout mohou mj. Ašdod nebo Beerševu;
  • dále Hamas disponuje různými raketami Qassam, kterými ohrožuje nejbližší okolí Pásma, a také asi tisícovkou minometů, které představují podobnou hroizbu;

PIJ – Palestinský islámská džihád

  • menší počet střel Buraq 100 s doletem nad 100 km;
  • střely Buraq 70, dolet 70 až 80 km;
  • střely Badr 3, dolet cca 40 až 50 km;

Jde o orientační výčet, tak jak byl zjištěn zpravodajskou činností. V každém případě jde o masivní arzenál. Připočítáme-li k tomu řádově tisíce střel, jimiž podle dostupných údajů disponují teroristé Hizballáhu na severu v Libanonu a patrně i v Sýrii, pak je zřejmé, jak velká je míra ohrožení izraelského státu a jeho obyvatel. A možná mnozí lépe pochopí, proč si Izrael počíná tak, jak si počíná.

 

5 4 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Milý Lubomír, nedalo mi a musela som aj ja napísať blog…je mi z toho smutno…

Tomáš Vodvářka
Admin
1 měsíc před

Bouřlivý souhlas, Lubomíre. Mrtvé dítě na rukách rodičů, zoufalství v očích a jasný viník – střela z letounu IDF. Pro některé jasná rovnice, která už nemá žádnou další neznámou. Donald Trump, ať byl jakýkoliv, volil správnou cestu „odklonu“ peněz na arsenál Hamásu, který vypočítáváte. Zdá se, že nyní je peněz dost a tak místo pomoci chudým v Gaze se nakoupí rakety, které se – jak zvykle – odpalují z civilního prostoru. A čeká se, až odvetná rána střelí do obytného domu. Je to regulérní válka a mám obavy, že hned tak neskončí.

Tomáš Vodvářka
Admin
1 měsíc před

Pořád si myslím, že se prostě musí objevit někdo na arabské straně, kdo bude mít autoritu a řekne, dost, tohle nemá cenu, zkusme raději přeměnit meče na radlice. Zázraky se dějí a toho zabíjení a nenávisti už bylo strašně moc.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial