K ramadánovým nepokojům v Izraeli

Kdo zná mé politické postoje týkajícího se konfliktu ve Svaté zemi, sotva mě bude podezírat z toho, že jsem přehnaně proarabský. Nejsem ale ani slepý proizraelský fanatik, jak si mnozí myslí. Zejména lidé posedlí chorobnou nenávistí vůči mé osobě. (Blogosféra  je výjimka potvrzující pravidlo.)

Jak to tedy je? Stojím na straně historické pravdy, spravedlnosti a práva; to vše je principiálně na straně Izraele.

Co to pro mě osobně znamená v praxi budu ilustrovat na současném zvýšeném napětí v Jeruzalémě, ale nejen tam.

Letošní ramadán (od 13. dubna 2021) byl zatím násilnější než řada předchozích. Epicentrem konfliktu se stala jeruzalémská Damašská brána, resp. prostor v jejím bezprostředním okolí. Zde je nutné říci: nedochází výlučně ke střetům mezi arabskými protestujícími používajícími násilí a izraelskými bezpečnostními silami (policie, pohraniční policie, případně armáda), ale svoji roli v konfliktu hraje i třetí strana: ultranacionalisté židovští, kteří také nemají k násilným projevům daleko.

Zjednodušený vzorec Arabové vs izraelská policie tu neplatí. V tomto týdnu byly bezpečnostní síly mezi dvěma mlýnskými kameny. Kromě toho, že musely čelit arabskému násilí, bylo u Damašské brány jejich úkolem separovat dva tábory – militanty arabské od židovských (ti patří ke krajně pravicové organizaci Lehava) a zjednat na místě pořádek. Jak uvedl server Times of Israel, zcela oddělit obě skupiny se nepodařilo, díky čemuž násilí ještě vzrostlo. Dosud nejhorší byl večer a noc ze čtvrtka na pátek (22-23/4).

Na jedné straně tu máme agresivní Araby útočící kameny (jeden zasáhl důstojníka jízdní policie do obličeje), petardami a zápalnými lahvemi a zapalující kontejnery na odpadky, na druhé straně militantní Židy volající hesla „Smrt Arabům“, „Smrt teroristům“ nebo „Arabové vypadněte“ a rovněž bojující kameny a zapalující popelnice. Policie musí reagovat. Omračujícími granáty, slzným plynem, vodními děly.

Následky pak mají podobu čísel do statistiky – tolik a tolik zatčených, tolik a tolik zraněných; naštěstí nikdo nepřišel o život.

Dvě děsivé ilustrace:

/1 Židovský řidič osobního auta byl v jeruzalémském Starém městě napaden Araby – házeli na jeho vůz kameny, on se snažil pěšky uprchnou, byl dostižen a zkopán (Twitterový VIDEOFLASH ZDE), auto zapáleno.

/2 Násilníci v židovském táboře bezdůvodně napadli dům Arabů. Házeli dovnitř předměty, šířili strach. (Twitterový VIDEOFLASH ZDE)

Arabové si stěžují, že jim Izrael neumožnil shromáždit se u Damašské brány, kde po večerních modlitbách o ramadánu vždy s oblibou relaxují. Policie tvrdí, že tomu tak bylo proto, aby komunikace vedoucí skrz bránu na Chrámovou horu (kde se v pátek muslimové účastní tradičních modliteb – 23/4 během druhého ramadánové pátku se jich tam sešlo na 60 tisíc) byla pro chodce volná.

Na čí stranu se postavit? Na stranu arabských násilníků? Jistěže ne. Na stranu židovských ultranacionalistů? Také ne. Zbývá třetí možnost: stojím na straně izraelské policie. Ta se na adresu demonstrantů Lehavy vyjádřila jasně:

• Povolujeme protesty ve jménu svobody projevu, ale podnikneme kroky proti jakékoli formě násilí.

Souhlasím. Znamená to snad, že toto mé uvažování zavdává důvod zařadit mě mezi proizraelské fanatiky?

Protesty Arabů a demonstrace Židů je jedna věc, druhá pak to, co se stalo v noci z pátku na sobotu (23-24/4). Z Pásma Gazy bylo na území Izraele vystřeleno 36 (slovy třicet šest!) raket. Další projev agrese teroristů vládnoucích v Pásmu.

Izrael okamžitě reagoval, jeho stíhačky bombardovaly teroristickou infrastrukturu v Pásmu. Dodejme – bez ohledu na to, která teroristická formace se k útoku hlásí. Hamas v Pásmu vládne, Hamas má tedy plnou odpovědnost za to, co se na teritoriu pod jeho vládou děje. A Hamas musí nést následky.

Izraelci reagovali také v politické rovině. Náčelník generálního štábu armády genpor. Kochavi narychlo zrušil plánovanou cestu do USA a na ministerstvu obrany v Tel Avivu se sešel v vysokými představiteli vlády a bezpečnosti: premiérem Netanjahuem, ministrem obrany Gantzem, ministrem veřejné bezpečnosti Ohanou, šéfem Národní bezpečnostní rady Ben Šabbatem, šéfem Mosadu Cohenem, náčelníkem policie Šabtaiem a dalšími.

Zde už jen pro pořádek. Na čí stranu se má člověk postavit v záležitosti zmíněných raketových útoků? Odpovídat snad nemusím. Jen podotknu: znamená to snad, že jsem proizraelský fanatik?

DVA FOTOODKAZY SPÍŠE PRO PÁNY

Uniforma izraelské policistky./ZDE

Uniforma členky sboru izraelské Pohraniční policie./ZDE

•

Náhledový obrázek: Zdroj: Unsplash.com.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články