K prvnímu výročí: Jaký byl?

Rok 2020. Potvrzení slov moudrého rabína, že všechno je jinak. Jak jsme si ten rok se ženou malovali po štědrovečerní večeři 2019! Toho dne časně ráno jsem odjížděl na svoji poslední službu v hlavním zaměstnání.

Nebudu prozrazovat o jaké šlo, mnohem zajímavější je, že jsem na jedné a téže pozici setrval čtyři dekády (takříkajíc v jednom křesle). Žertem říkávám, že jsem navštívil Egypt za všech režimů – za Mubaraka, Tantawiho, Mursího, Mansúra i Sisiho. Stejně tak platí, že jsem na onom křesle sloužil za „všech obou režimů“ – předlistopadového (10 let) i polistopadového (zbývající tři čtvrtiny do čtyřiceti let – práce, nikoli věku).

Byl to den rozloučení a těšení se na čas penze. Přijel jsem domů před půl osmou večer, čekalo na mě šampaňské a vánoční večeře, se ženou jsme se objali a viděli budoucnost v zářivých barvách. Konečně spolu, žádné služby v noci, o svátcích, kdykoli – když to tak nešťastně vyšlo. A že těch dnů, kdy žena trávila sváteční čas sama, bylo požehnaně. Nikdy více.

ČLOVĚK MÍNÍ …

Bezstarostného času jsem si užil sotva měsíc. Začátek února přinesl první varování před přílišným optimismem. Nevšiml jsem si, že na nově vybudovaném parkovišti u Městské tržnice je zvýšený obrubník. Výsledek: fraktura pravého malíčku na horní končetině, ruka měsíc v sádře.

V březnu následovalo odborné vyšetření ve Fakultní nemocnici v Plzni a v dubnu verdikt, který určil můj program na léto covid necovid: nádor. Můj odborný lékař mě sice ujistil, že to „není na Pelhřimov“, nicméně operace byla nutná. Na řadu jsem se dostal v srpnu. Místo k Rudému moři jsem zamířil na příslušnou plzeňskou kliniku.

Mezitím se i v naší zemi naplno usadil koronavir. Ze spokojeného penzisty se stal pomocný učitel distančního vzdělávání. Našim mladým se totiž ze dne na den rozpadlo podnikání v oblasti cestovního ruchu, ze dne na den byli bez turistů a tudíž bez příjmů, starostí měli nad hlavu a jeden ze způsobů, jak jim ulevit bylo pomoci s výukou starší ratolesti. Znovu jsme se s manželkou vnořili – ani nepočítám po jak dlouhé době – do učiva sedmé třídy (a letos zdárně pokračujeme, byť ne v takovém objemu, s učivem osmé třídy).

Po pravdě: s tou operací někdy v penzi jsem počítal, přál jsem si, aby to nebylo dřív a já nekomplikoval kvůli dlouhému marodění personální situaci ve firmě – a to mi, díky Bohu za to, vyšlo. Ovšem s pandemií a jejími průvodními jevy jsem nekalkuloval ani v nejbujnějším snu.

Byl to rok plný zkoušek, poznání nepoznaného, rok obav, zmatků, projevené solidarity i nezodpovědného rebelství. Pro mě ale především období, které vyústilo v upřímnou vděčnost. Osobní zdravotní problém dopadl dobře a také covidu jsem byl ušetřen. To je nejpodstatnější. Že jsem v roce 2020 nebyl, poprvé po mnoha letech, u moře, v Egyptě? Že jsem pod rudomořskou hladinou nefotil ten magický korálový svět, kde se cítím nejlépe? Co na tom, v životě jsou důležitější věci. I to mě rok 2020 naučil.

A jako bonus: mohl jsem být svým nejbližším užitečný. Také to má svoji hodnotu.

TROJÍ POTĚŠENÍ

V Bibli čteme slova apoštola Pavla: „Boj výborný jsem bojoval.“ Říci něco takového si netroufám, přesto se svěřím s trojím hodnocením z loňského roku, které mi udělalo radost.

Když jsem se ve firmě loučil s kolegy, jeden z profesně nejbližších, který sloužil jako můj zástupce a moc toho za ta léta nenamluvil, před odchodem na parkoviště řekl: „Sloužilo se mi z tebou dobře.“ Je to povzbuzující, stejně jako vyznání nejstarší vnučky určené mně a ženě: „Já jsem tak ráda, že vás mám.“ Kapky rosy na covidové poušti. Do třetice. V okamžiku, kdy jsem na klinice opouštěl pooperační pokoj a byl i s lůžkem odvážen na oddělení o patro níž, přišla ke mně sloužící sestra, podala mi ruku, popřála dobrou rekonvalescenci a dodala: „Takových pacientů jako jste vy, kéž by bylo víc.“ Ani nevím, čím jsem si to zasloužil. (Žertem dodám: musím si ze sebe vzít příklad.)

Často na ně vzpomínám, jak se jim asi slouží v této pro ně přetěžké době.

A karavana života, ošlehaná větry a pískem, často omámená fatou morgánou, navzdory všem oplakaným ztrátám kráčí dál. Nemá na výběr.

5 6 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Hana
Hana
14 dní před

Děkuji, že jste se podělil. Zní to příjemně i přes tu hloubku bolesti, kterou statečně překonáváte. S manželem jsme uzavřeli pracovní kapitolu ve stejném čase, jako vy s hlavami plnými radostného očekávání a plánů.Pak následovala má zlomená ruka, poté další problém, operace a hledání příčin potíží. Snad jen na to vnouče se teprve těšíme. Místo školní výuky mám výuku pečení a vaření. A netrpělivě čekáme na vakcínu.

Soňa Bulbeck
15 dní před

Ďakujem, Lubomíre, veľmi príjemne sa mi to čítalo a dokázala som vycítiť medzi riadkami, že to nebolo až také ľahké, ako ste sa snažili nám tlmočiť,a o to je to vzácnejšie, keďže je jednoduchšie sa len sťažovať…snáď bude tento rok lepší..držme si palce…

Vlasta Fišrová
16 dní před

To se četlo jedním dechem… v Egyptě jsem dosud nebyla, až letos, před snad 14 dny mě napadlo, že bych se tam mohla vypravit, hlavně k moři, ale kvůli práci to není možné. Na operačním stole jsem naposledy byla už kdysi dávno, nejvíc si pamatuju tedy zákrok zvaný císařský řez, jak mě doktoři zbavili bolesti a umožnili pohodlné narození syna velkého až tak, že to bylo na nějaký rekord. A ten syn mě dnes doučuje matematiku, abych jakžtakž zvládala testy k přijímačkám na školu, kde možná ještě i budu studovat, i když u jsem babičkou, a mám dvě vnučky, třetí… Číst vice »

Tomáš Vodvářka
Admin
16 dní před

Dodal bych jednu věc – jsem jako admin rád, že jste tady, Lubomíre. Takže děláte radost jednomu chlapovi na druhé straně republiky….takže čtvrtá radost.

Tomáš Flaška
16 dní před

Já také podnikal v cestovním ruchu. Také incoming. Poslední zakázka byla v únoru 2020. A věřte nebo ne, někteří z těch profláklých diskutérů na idnesu se mi za to posmívali.

Tomáš Vodvářka
Admin
16 dní před

Stavil jsem se na Idnesu s článkem, který je snad nemůže nikoho prudit. Takové zamyšlení nad smyslem života. A přesto se našel jeden, který si prostě neodpustil naprosto zbytečnou invektivu. Je mi jej líto, nejsem naštvaný. Oni jsou nešťastní, musí útočit, musí se posmívat a psát podobné věci. C.G.Jung by jim objasnil jejich nitro. Nic veselého by to ale nebylo.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial