AD POVALEČI Z KAVÁREN DO POLÍ A TOVÁREN …

Sotva jsem dočetl Tomův článek, bylo mi jasné, že si zaslouží víc než reakci v diskusi. Dotkl se totiž v obecné rovině tématu, s nímž já vnitřně bojuji už dlouho. A není ze zdravotnické sféry, byť se jí lehce dotýká. Vysvětlím níže. Skutečnost, že tento text publikuji s mnohahodinovým zpožděním nemá jiné důvody než časové zaneprázdnění aktivitami, které mi neumožnily reagovat dříve.

Úvodem: může to vypadat tak, že se zde občas poplácáme po ramenou. Na druhou stranu ale … pokud jsem Blogosféru správně pochopil, může sloužit i k tomu, abychom se navzájem podpořili, je-li třeba. Zde neplatí ono Werichovo: To co třeba, netřeba.

A ještě jedna poznámka „před závorku“. Neřeším v tomto článku otázku, kdo má či nemá nastoupit jako „helfr“ do nemocnic, neb mi absolutně nepřísluší se k tomu laicky vyjadřovat; řeším něco poněkud jiného.

Vím o trendu v průmyslu: kvůli snižování personálních stavů ve firmách je popírána specializace v oboru elektro. Na mysli mám obor elektro v širokém slova smyslu. Je pravda, že Ohmův zákon a některé další fyzikální zákonitosti platí bez výjimky pro všechny, kdo jsou v této oblasti profesionály, ale to je tak všechno. Je rozdíl mezi pracovníkem elektro se specializací zaměřenou na vysoké napětí, autoelektrikářem, opravářem automatických praček či servismanem trojkombinace tiskárna-skener-kopírka. Chci tím říci, když to extrémně zjednoduším, že všichni samozřejmě zvládnou základní opravy, které se v životě běžně vyskytují, ale v principu platí, že na opravu televizního přijímače v době, kdy se tyto ještě nevyměňovaly za nové,  jsme nevolali výtaháře.

Zmíněný trend v praxi znamená, že místo více pracovníků elektro s jednotlivými specializacemi jsou v dané organizační jednotce dva nebo dokonce jeden, který musí zvládnout vše. Když se o něčem takovém člověk doslechne, položí si otázku: Zdalipak ten, kdo takto rozhodl, až zjistí, že se mu kazí zrak, vyhledá gynekologa? Doktor jako doktor … (Před pár dny jsem byl na kontrole očního pozadí – a světě div se, bylo to u očního specialisty, nikoli u zubaře, ačkoli ten má ambulanci blíž.)

Byl jsem přesvědčen, že ve zdravotnictví se něco takového, o čem píšu v souvislosti s elektrem,  nemůže stát. Po přečtení článku Toma Vodvářky jsem nabyl dojmu, že může. To mě naplnilo obavami (byť vím, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří a že ledacos může být v praxi poněkud jinak).

Jsem fanda letecké dopravy, létání mám rád stejně jako atmosféru na letišti – lhostejno zda na velkém (Ruzyně) či docela komorním (Karlovy Vary). Je o mně (a mých blízkých) známo, že když jsem v době předcovidové doprovázel ženu a členy rodiny na jedno opakované specializované vyšetření v nemocnici Na Homolce, jehož součástí jsou v 6:30 ráno odběry na lačno, jezdila vyhladovělá rodina na snídani na ruzyňské letiště (bydlíme asi 120 km od Prahy) – což je jeden z důkazů jaký mám, vlastně máme, k letecké dopravě vztah.

Leteckou dopravu a způsob jejího fungování jsem vždy dával za příklad jako vzor profesionality. Kromě jiného také tím, že jsem říkal (a říkám stále): sleduje TV seriál Letecké katastrofy – a pochopíte. Způsob uvažování v letecké dopravě včetně vyšetřování a jejich závěrů týkajících se leteckých tragédií můžeme v jiných oblastech života společnosti těm, kdo v letecké dopravě působí, jen závidět.

Tam platí, že neplatí „pilot jako pilot“. V jednom díle došlo k havárii jenom proto, že si jeden z pilotů spletl pedály: byl zvyklý na jiný typ letadla téže firmy – a neštěstí bylo na světě. Závěr expertů zněl: Takto ne!

Tom napsal:

  • S pokračujícím rozvojem společnosti je těchto (lékařských – LS) specializací čím dál více a tak již v dnešní době není lékař, který by zcela beze zbytku a úplně ovládl celý svůj obor.

Dovolím si parafrázovat: v dnešní době není elektrotechnik, který by beze zbytku a úplně ovládal obor elektro; stejně tak není dopravní pilot, který by dokázal „z fleku“ pilotovat každé letadlo na světě. Kdo létá s Boeingem 737-800, sotva může zítra „zaskočit“ za nemocného pilota v Airbusu A 380.

Myslím, že toto měl Tom na mysli. Znovu opakuji: netroufnu si tvrdit, jak a kým by měly být personálně posíleny nemocnice a jiná zařízení, kde se dnes a denně doslova rvou lékaři, sestry, ošetřovatelky a další o životy covidových i ostatních pacientů (moje sestra je také v první linii, takže trochu vím o čem píšu). Chtěl jsem říci jen to, že neplatí:

  • doktor jako doktor;
  • elektrotechnik jako elektrotechnik;
  • pilot jako pilot.

Toť vše.

5 5 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jan Šik
4 měsíců před

Pracuji ve finančnictví a taky si nedokážu představit, že by mě za týden poslal zaměstnavatel na Wall Street, abych prodával akcie. Tomuto oboru absolutně nerozumím a jediné pojítko s mým oborem jsou potištěné virtuální barevné papírky. Aby šel personál z ambulancí pomáhat do očkovacích či odběrových center je nejlepší řešení a nemocnicím uleví. Hezký den

Hana
Hana
4 měsíců před

Zajímavé pokračování a rozvinutí prvního textu. Opakování v tomto případě není na škodu věci.Co se týká elektro oborů, může být snad trošku uklidňující, že silnoproudí a jaderní specialisté zprůměrování odolávají. Operátora jaderného bloku skutečně nemůže dělat opravář elektrospotřebičů.

Tomáš Vodvářka
Admin
4 měsíců před

Zdravím Vás, Lubomíre. Ani vteřinu jsem nepochyboval o tom, že víte, o čem mluvím / a to na rozdíl od známých „diskutérů“ na NP, kde můj článek vyšel včera a kde – dle očekávání – někteří absolutně nepochopili smysl napsaného /. Nicméně situace se vyvinula jasněji včera odpoledne, kdy jsem byl pozván na videokonferenci s hejtmanem kraje pane Vondrákem a jeho náměstkem + kolegové (šéf Svazu ambulantních specialistů dr Jojko a předseda ostravské lékařské komory dr Sojka. Musím s potěšením konstatovat, že vedení kraje pochopilo naše obavy ze zavření ordinací a dohodli jsme se, že ambulantní lékaři půjdou (po skončení… Číst vice »

Hana
Hana
4 měsíců před

To jste mne hned dvakrát potěšil.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial