Stačí nasypat …
Za oknem sníh, nikoli v kapkách jarního tání, jak píšu v jednom svém verši, ale v krystalech desetistupňového mrazu. Kolem sýkorky, které jistě neodmítnou lidskou pomoc. Prostírání je prosté – na parapetu. Z tepla obývacího pokoje je radost je pozorovat; jedna z nemnoha této chladné, nevlídné, smutné doby. Semínka našly, odlétají, vrací se, máme nové přátele. A pocit, který zná jen darující.
Foto: Autor blogu nebo Soňa Stejskalová. Jak kdo přišel k oknu (a pak řešte autorská práva …)
Milé…pamätám si, že sme ako deti kedysi robili krmítka…drevené a potom ich mali na dvore a dávali do nich odrobinky a vešali kožky zo slaninky…učili sme sa myslieť na druhých…niečo, čo sa dnes už veľmi nenosí…užívajte si to…
Dobrá inspirace. Díky za blog.
Dobrý den, ani sýkorka, ani zvonek, krásný čížky tam máte 🙂 Kluky i holky 🙂
Tak bingo 🙂 !
máme jich letos na krmítku hejna…. loni byl rok sýkorek, letos čížků, alespon u nás 🙂 Lepší než televize, a těch barev díky velké druhové diverzitě… pecka.
Jj, měla jsem největší radost z hejna stehlíků. Ale zmizeli, jak přiletěli. Asi v zimě cestují .:)
Děkuji. Vyznám se víc v korálových rybách než v opeřencích.
To je Zvonek 🙂
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvonek_zelen%C3%BD
Ti jsou taky moc milí a chytří!
Je to velká radost a člověk nikdy neví, kdo zavítá příště… 🙂
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%AD%C5%BEek_lesn%C3%AD
U nás je to podobné, máme k sypacímu prostoru (drtivá většina vrabčáci) v dobách, kdy nemrzne, ještě nádobu na koupání. Bývá to skvělé kino, jak se tam to hejno začne rochnit. Prima blog.
Díky.