Nečekané, vzpomínkové, potěšující
Něco takového zažije člověk obvykle jen jednou za život, pokud vůbec. Objekt, kam jsem jako dítě, někdy i s mladším bratrem, jezdil na prázdniny, se stal kulturní památkou.
Na západě Čech leží Krušné hory, v jejich západní části pak město Kraslice – a na jeho území stojí dva svatostánky. Katolický kostel Božího Těla v centru města a nad ním, na okraji Kraslic, kostel evangelický. Tvoří i s farou jeden architektonický celek, který se stal, jak 26. ledna 2021 informoval Český rozhlas Karlovy Vary, krajskou kulturní památkou.
Kostel, dílo německého architekta Otto Bartninga, byl vysvěcen v roce 1912.
Jak jsem již několikrát ve svých článcích uvedl, patřím po otci k potomkům pobělohorského evangelického exilu (byť pozdějšího); otec, jeho rodiče a další předci se narodili v Polsku, kde patřili k české evangelické komunitě reformovaného (kalvínského) vyznání.
Po skončení druhé světové války tatínek a dědeček s babičkou reemigrovali do Československa a usadili se v severních Čechách. V druhé polovině 60. let minulého století se naše širší rodina přestěhovala do západních Čech. Dědeček s druhou manželkou, mojí druhou babičkou, našli nový domov v Kraslicích a zde nějaký čas, než si koupili rodinný dům, žili na evangelické faře, která, jak jsem uvedl výše, je spojena s kostelem v jeden celek.
K faře je připojena zahrada, která tehdy, v době mého dětství, kdy se mi zdála neuvěřitelně rozlehlá, byla plná květin a nechybělo ani jezírko. Zde jsem trávil prázdninový čas. Netušíc, že prožívám bezstarostné chvíle v budoucí kulturní památce.
Z té doby, a je to víc než půl století, si vzpomínám na jeden labužnický zážitek. Na kraslické faře mě poprvé pohostil dědeček s babičkou loveckým salámem. Od té doby patří (ten salám) k mým oblíbeným.
S farou obecně je spojena ještě jedna zajímavost mého života. Než rodiče koupili na severu Čech rodinný dům, žil jsem s nimi po narození asi tři roky (1956-1959) také na evangelické faře. Spolu s mým bratrancem, jehož tatínek, švagr mých rodičů, sloužil v tamním sboru jako evangelický farář.
A teď dva fotoodkazy na novou kulturní památku:
Kraslický evangelický kostel – venkovní pohled. Na pravé straně s kostelem spojená fara. ZDE
Stejný kostel uvnitř. ZDE
Fajnový, Lubomíre!
A zajímavý tip, kam se podívat, dožiju-li konce stanného práva ještě coby mobilní.
Potěšující i pro čtenáře. Pohoda z textu dýchá. Po všech těch severočeských mejdanech, protekčních papaláších předbíhajících při očkování, po rušení nerušení očkování seniorům atd. jsem takové nadechnutí moc potřebovala. Díky.
Máte zajímavou genealogii, Lubomíre. A jsem rád, že kraslický kostel je uznanou památkou, takže jej – aspoň doufám – nečeká zánik….
Bezpochyby ne.