I já? Ano, i já …
Jakže to zpívají Tony Linhart a přátelé v trampském songu Ruty-šuty Arizona, Texas? „Byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůj jsem naletěl.“ Můj případ.
Ta zpráva mě zastihla ještě na lůžku. Vlastně mě probudila. Píp, píp, píp. Nebyla jedna. Taková menší lavina. Co se děje hned po ránu? Člověka napadne ledacos.
Mám mobil na nočním stolku. Kdysi jsme tam mívali rozečtenou knihu – nová doba: host vyhazuje číšníka a u postele místo místo románu smartphone.
Pípnutí se týkala aplikace Whats App. Po odkliknutí se objevilo varování:
Bylo od důvěryhodných lidí. Což samozřejmě nic neznamená, ale na druhou stranu: v poslední době jsem na neméně důvěryhodných serverech zaznamenal, že WhatsApp cosi chystá. Nejsem expert, jen prostý uživatel a rozespalý jsem si hned neuvědomil, čeho se vlastně týká.
Možná je to právě toto, napadlo mě.
A udělal jsem něco, co jsem udělat neměl – chybu. Zprávu jsem přeposlal dál. A podvědomě se probíral do zasněženého dne s pocitem, že jsem snad udělal dobrý skutek. Jak bláhový a pošetilý člověk dokáže být!
Z omylu mě vyvedla až vnučka. Žádné malé dítě, studentka VŠ. Odepsala obratem: „Neboj, je to jen spam. Už jsem informovala ostatní.“
Uf!
Vzápětí mi napsala sestra: „Co s tím mám dělat, poslat ti to zpátky?“
„Nedělej vůbec nic,“ odpovídám, „je to blbost.“
Pak přišlo další lakonické sdělení, že je to hovadina.
Co mohu uvést na svoji obranu? Pokud vůbec něco, pak jen: v době, kdy je náš svět doslova protkán zprávami i „zprávami“ (fake news), přesycen nejrůznějšími konspiračními teoriemi a spamy, kdy Twitter blokuje účet amerického prezidenta a účty skutečných politických kreatur nechává bez povšimnutí – tak v takové atmosféře člověk snadno udělá chybu.
Stalo se. Snad se z toho poučím.
😀 Stane se, ale když vás takový gigant, jako je Whatsapp, žádá, abyste cokoliv kamkoliv přeposlal, tak už by Vám měla blikat červená kontrolka. Tahle appka určitě nepotřebuje vaši spolupráci, aby o Vás věděli, jak častým uživatelem jste. Mně jednou přišla zpráva na facebooku od známé, kterou sice mám v přátelích, ale kterou jsem neviděla spoustu let, jestli bych jí nemohla nějak online poslat 100 Kč, že mi to určitě vrátí. Psala to úplně bezchybným jazykem, bylo to fakt realistické, ale bylo jasný, že to je podvod, fakt nevím, co by Milena dělala s mými sto korunami. Podezřelé bylo, jak… Číst vice »
A právě takovýmito chybami se člověk učí. (Ještě že jen takovýmito, kde zatím o nic nejde …)
Vážený příteli, z toho si nic nedělejte, svět se dle mého vyvíjí exponenciálně a my důchodci či skorodůchodci již tak úplně nestíháme sledovat vše. Naštěstí Vy i já máme děti /Vy i vnoučata/, které nám pomáhají v náročné orientaci v kolotu dějin. Moje děti mne jednou zachránily od bankovního podvodu, za což jsem jim vděčný a od té doby silně ostražitý. Přeji hezký den.
I já Vám. Tady od noci sněží, sněží a sněží. Tak si jen říkáme, kdyby takto bylo na Vánoce. Teď je to „kalamitní krása“.
Kéž by i u nás, běžky trestuhodně zahálejí…..