Dámy ve při

Poté, co se k čerstvě zformované izraelské politické straně Nová naděje expolitika Likudu Gideona Saara připojila Michal Diamantová – právnička, dosud také členka Likudu a vnučka Yicchaka Šamira -, schytala to od Miri Regevové.

Nejprve, kdo je kdo. Yicchak Šamir, bývalý top politik Likudu a sedmý ministerský předseda Izraele (1983 -1984 a 1986 -1992). Miri Regevová – politička Likudu, nyní ministryně dopravy.

Regevová je na Diamantovou roztrpčena. Vnučka jednoho z otců – zakladatelů státu si prý počíná stejně jako někteří pravicoví politici na začátku 90. let. Připomeňme: Když šel Šamir jako lídr Likudu v roce 1992 do volebního klání proti Rabinovi z labouristické Strany práce, došlo k tomu, že Yicchak Modai*/ v čele Nové liberální strany a někteří další politici menších partají rozdělili pravicový blok. Výsledkem bylo vítězství Rabina (Modai a jeho NLS se do Knesetu nedostali). Následovalo to, co Regevová nazývá katastrofou. Míní tím dohody s Arafatem, dohody z Oslo. Podle ní je něco takového z principu chybné a nesmí se to opakovat (rozumějme: aby se pravicový blok rozdrobil a umožnil vítězství politickým oponentům).

*/ Jeho syn Boaz je současným ambasadorem Izraele v Bratislavě.

Co Regevovou přimělo k ostré reakci zahrnující výrok, že dědeček Diamantové, kdyby znal její současné počínání, musel by se v hrobě obracet?

Australský web Jwire.com.au přinesl 3. ledna 2021 vyjádření Diamantové, v němž mimo jiné říká, co ji dědeček naučil. „Součástí mého pohledu na svět je také přesvědčení, že předseda vlády Státu Izrael se při výkonu své funkce musí řídit principy a ideologií, ne pouze politickými úvahami.

Když se dědečka ptali, kdo by podle něj měl po Netanjahuovi sloužit jako premiér, odpověděl, že je důležité, aby to byl někdo, kdo si zachová morální integritu i poté, co získal prestižní post šéfa vlády židovského státu.“ (Šamir byl velkým kritikem svého nástupce v čele Likudu Benjamina Netanjahua. Považoval ho vůči Arabům za příliš „měkkého“ – LS.)

K tomu dodala, že je přesvědčena, že takovou osobností je Gideon Saar. Proto, byť to nebylo snadné rozhodnutí, opustila Likud a v plné důvěře se připojila k Nové naději.

Na „lekci z historie“ od Regevové zareagovala na svém Facebooku tak, že jí také jednu poskytla.

Připomněla, že její dědeček v roce 1999, kdy už ve veřejném životě nepůsobil, zklamán z politiky premiéra Netanjahua, který podle ní pokračoval v tom, co Regevová nazvala katastrofou, z Likudu odešel. „Pokud by vás to zajímalo, Yicchak Šamir souhlasil s návratem až poté, co Netanjahu odejde z vedení strany.“ To se pak skutečně stalo, Netanjahua nahradil ve vedení Likudu Ariel Šaron a Šamir se do partaje vrátil.

O rozchodu Šamira s Likudem psaly 25. března 1999 The New York Times (viz screenhot 1); expremiér tehdy podpořil formaci Herut – Národní hnutí stojící napravo od Likudu. Jeho rozhodnutí odejít ze strany urychlilo Memorandum od Wye River podepsané předchozího roku v Bílém domě Netanjahuem a Arafatem; ujednání předávalo další území v Judeji a Samaří do rukou Arabů.

… screenshot 1/Zdroj: Web listu The New York Times.

Šamirova vnučka také Regevové vmetla, že to je ona a další politici Likudu, kdo zničil kdysi slavnou stranu a nedal jí jinou možnost, než ji opustit. Vyčetla jí, že rozsévá rozdělení a nenávist, šíří pomluvy vůči všem, kdo nejsou v její partaji – a stejně tak prý pohrdá voliči a celým národem.

Silná slova, zbytečně ostrá a vyhrocená. Z obou stran. Leč, i to je součástí předvolební atmosféry v demokratické zemi. Ani se mi nechce použít klišé: a bude hůř.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články