Šťastnější nový rok…

Jsme tím starým sejmutí, až to hezké není. Zúročila se v něm nejen bída objektivních příčin, co posílila rozdělení už tak rozděleného, ale i naše nedůvěra ve všechno. Jde nám ale všem o dobré nadechnutí. O ty takzvané plíce…

Máme my lidi tohle těžké. Leccos si děláme sami. Nikdy jakákoliv doba nebyla bez třenic a neštěstí. Nikdy nebyla doba bez zpráv špatných, přikrmovaných těmi, co mají k přikrmování důvod. Ze všech stran. Máme to těžší v tom, že na věci přistupujeme, i když nás drtí. Samy děti už nějakými testy učíme systému – nauč se vidět, kde ti lžou. Kdeže je to obyčejné prastaré – doplň, urči, napiš, nakresli, vyhledej, kolik, proč…Máme systém – najdi, co není pravda, najdi, co z textu nevyplývá, co je nejméně pravda, najdi – kde ti lžeme. Zkus nad námi vyzrát. Divný svět, kde se dobrovolně připravujeme nikomu a ničemu nevěřit a hledat, kde nad námi kdo potřebuje vyhrát. Uzavíráme se…dobře to není.

Navzdory všemu, co nás ubíjí, věci někde mají konec. Věřím tomu. Mám za to, že mají. Vidíme to v tom, že problému, co nás všechny poznamenal, učiněna byla přítrž. Vynalezena byla vakcína. Zase známe firmu a firmy. A zase mi chybí konkrétní člověk, vím že nebyl sám…který ve víře běhal měsíce z laboratoří pro trochu spánku domů a nežil ničím jiným. Tenhle Úkol stal se mu doslova životem. Přála bych vědcům pozornosti víc. Protože z podstaty věcem věří. Musí. Závidím jim, jak nastaveno tohle mít musejí a jak tohle nastaveno mají. A jak tahle víra nakonec často zvítězí.

V letošním roce došlo vlivem koronavirové hrozby k porušení lajny některých vztahů a sociálnějších vazeb. Ne docela – nevyhlašuji to jako tragédii a generální deklaraci – a ne tak, že by si lidé nepomohli. Ale každý cítíme jistou vykolejenost. Strach a neznámo, loterii, co se nás neptá. Vyhráno není, ale věřím, že bude líp. Věřím jako věří vědec.

A tak jakoby s Máchou vidím symbolicky přírodu jako to, co vyhrává. Co nepotřebuje nikým z bůhvíjakých důvodů manipulovat, co je čistá. A vždycky na jaře se zmátoří ze zimy a je líp. Je nad námi. Paní Petra Burianová, vítězka jedné slavné soutěže, v své krásné a právě vzniklé knížce říká, že když dělá velikonoční mazance, s pomoučenýma rukama vyběhne po vzoru hospodyní dob našich babiček těma pomoučenýma rukama obejmout na své zahradě strom. Poděkovat mu. Jestli vás tohle právě zahřálo, patřím k vám.

Je to vlastně prosté. Věřit. Sázet budoucnost na naše děti, na tyhle naše boží šťastné a nepopsané čisté listy, nenechat taky jen tak pro nic za nic padnout strom, když je plícemi Země, věřit jeden druhému víc a vykašlat se na zbytečnosti. Vrátit se zkrátka z nějaké bytostné potřeby k podstatě. Jako vědec – a dítě zároveň – věřím, že takhle neuvažuji zdaleka jako jediná…

Hodně štěstí do nového roku 2021 všem, kdo věří, že věřit v to lepší je jediná cesta:)

Zdraví, štěstí, lásku, dobrou vůli…:)

​

(raKia)

​Všem čtenářům Blogosféry, všem zdejším blogerům přeji šťastný nový rok 2021 a do něj jen to nejlepší:)

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články