I Lucie říká, že naděje tu je. Třetí adventní neděle
Jste nedočkaví? Možná. A možná nejste sami. I v tomhle je Pánbů jako jeden z nás… musí si ještě drobet počkat.
Tak, Otče, buďte prosimvás trpělivý…tak deset jedenáct dnů ještě. Bohajeho! Nojo, ten kluk se tam teda hází…! (raKia)
Lucie je vždycky světlem v tmách… (raKia)Hezkou třetí neděli adventní, vše nejlepší Luciím, které v dobách dávných chodívaly dvanáctého prosince večer jako takzvané Lucky a mířily s káravým pohledem i s nadějí na všechny. Nejen na děti. Přicházely se světlem, jako s povzbuzením v době těžko snášeného čekání a podivné tmy venku i v lidských duších. Ve Švédsku chodívají právě až tento večer, na svůj svátek. U nás tradice vyhynula, a pokud se oživuje, jsou Lucie hastrošácky ošklivé a strašidelné. Legenda přitom praví, že Lucie jako křesťanská mučednice zamilovaná do Ducha svatého zemřela asi jako třináctiletá, ošklivá být tedy nestihla. Zmeřela krutou smrtí – byly ji vydloubnuty oči. Milosrdné nebe ji však obdařilo očima ještě krásnějšíma.
Jen poznámka, oči jí nebyly vyloupnuty, ale vyloupla si je sama… Hezký text.
Děkuju Vám moc. Nojo, já jsem to asi o ní i kdysi jinde psala, už nevím, je to tak pět let. Lenivím a hrubě zapomínám:)) Hezký čas Vám přeji, pane Matějovský:) díky za čtení
Děkuji za bezva ráno s Tvým blogem a Scorpions.
To já děkuju moc, Tomáši:)