…nebo básničku! Strach, napětí. Pokukování. Co nese Mikuláš, co čert, co anděl. Jestli to bude letos uhlí, mrkev, brambory, nebo něco lepšího. Letos bude možná všechno jinak. Byl to po čertech špatný rok. Nejen pro děti…
Hlavně dneska dětem jen samou radost. Letos by bylo skoro nefér je večer čímkoliv strašit. Hra na strach má za tenhle rok vrchovatě vybráno. Obejmout se. A na vyčítání hříchů a neposlušnosti a čehokoliv prostě zapomenout.
Krásný den a krásný předvečer svatého Mikuláše ve všech rodinách…pokud možno.
Hezkou druhou adventní neděli.
(raKia)
„Tak dneska jinak! Zazpívej!!! Kdy konečně zmizíš? Snaž se…!“
Mám ráda svobodu a nenechám si moc pískat. Jsem nemoderní silážník paměti lidstva, z dětství mi zůstala láska k divokým starým zahradám, a protože už zřejmě nevylezu na každý strom, tak si z dětství pěstuju aspoň milovanou kolojízdu a lásku k tichému dialogu s nakreslenou čarou. Kontinuálně taky nepřestávám žasnout nad otevíráním obrazu praktické chytré mysli našich předků a nepřestávám se bát, jak se v tom dnešním vychytralém světě jednou ztratím. Kdyby se mi ale povedlo mít vnoučata a psát chytré povídky, co baví, budu jednou ráda. Pro oboje platí, že ilustrace knížek mám splněné. Pro děti i pro dospělé. Melancholik a strašpytel nevhodný do tohoto světa, co to všechno přebíjí srandou a sarkasmem.
Zobrazit archiv autora: Radka Kielbergerová
Dávno, dávno již tomu, co jsem Mikulášům cos blekotal, a ač jsem míval paměť sloní, v tomhle případě už je tak milosrdna, že mě ušetřuje toho, co a jak.
Leč byv dlouhé roky pravidelným Mikulášem v šumperském Podjeseničí, mnoho zpěvánek a rýmovánek jsem slýchal. A vcelku pochopitelně mne nejvíc těšily ty, při nichž já rudnul a dusil se tutlaným smíchem, zatímco P. T. Rodičovstvo se dusilo a rdělo studem, co za čuňárnu to z jejich ratolesti vypadlo.
;o)
Zdravím, Radko, a vinšuju laskavé dny chanuky, adventu, slunovratu či čehokoli libo!
díkymoc:) jo… kdybych mohla, jen kreslim a maluju:) a jo… můj manžel bývával 30 let Mikulášem obecním s partou chlapů – kouzelní muži andělé naši kámoši – to bylo moc fajn…A já vždy jakož ta manželka pak do takové naší kůlny musela napéct hluchec a dát tam vše možné od zábavného ostrého pití – pivo, tvrdý pití, víno, kafe… takže ubulené děti vždycky pak říkaly – mami táta je vždycky až do noci pryč, ale ten Mikuláš má každej rok tam někde na zahradě u kůlny hlas jako von… Dneska už nechodí, nebo v pekle nebo v nebi…nevim, nezkoumam…čertovsky nezvládnuté… Číst vice »
Pro mě jakožto zadrhávajícího introverta byla každoroční povinnost recitovat nebo zpívat neuvěřitelně traumatizující. A to i když jsem věděl, že Mikuláše dělá Radka (ehm, to je pouhá shoda jmen s autorkou, aby bylo jasno) z 6. poschodí a čerty její spolužačky. O tom když tak až někdy jindy (to je douška pro mou velkou obdivovatelku a sběratelku všech mých „někdy jindy“ Majku Šípkovou, kdyby sem náhodou zabloudila).
(raKia)
Dávno, dávno již tomu, co jsem Mikulášům cos blekotal, a ač jsem míval paměť sloní, v tomhle případě už je tak milosrdna, že mě ušetřuje toho, co a jak.
Leč byv dlouhé roky pravidelným Mikulášem v šumperském Podjeseničí, mnoho zpěvánek a rýmovánek jsem slýchal. A vcelku pochopitelně mne nejvíc těšily ty, při nichž já rudnul a dusil se tutlaným smíchem, zatímco P. T. Rodičovstvo se dusilo a rdělo studem, co za čuňárnu to z jejich ratolesti vypadlo.
;o)
Zdravím, Radko, a vinšuju laskavé dny chanuky, adventu, slunovratu či čehokoli libo!
Á propos, pěknej obrázek!
díkymoc:) jo… kdybych mohla, jen kreslim a maluju:) a jo… můj manžel bývával 30 let Mikulášem obecním s partou chlapů – kouzelní muži andělé naši kámoši – to bylo moc fajn…A já vždy jakož ta manželka pak do takové naší kůlny musela napéct hluchec a dát tam vše možné od zábavného ostrého pití – pivo, tvrdý pití, víno, kafe… takže ubulené děti vždycky pak říkaly – mami táta je vždycky až do noci pryč, ale ten Mikuláš má každej rok tam někde na zahradě u kůlny hlas jako von… Dneska už nechodí, nebo v pekle nebo v nebi…nevim, nezkoumam…čertovsky nezvládnuté… Číst vice »
Ta představa, jak dělá Mikuláše v podsvětí, je ale i tak milá! Hezky na něj vzpomeňme!
Díky za blog, Radko. A krásnou druhou adventní neděli…..
Taky tak, Tomáši. Fajn den.) Tobě i celé rodině:)
Pro mě jakožto zadrhávajícího introverta byla každoroční povinnost recitovat nebo zpívat neuvěřitelně traumatizující. A to i když jsem věděl, že Mikuláše dělá Radka (ehm, to je pouhá shoda jmen s autorkou, aby bylo jasno) z 6. poschodí a čerty její spolužačky. O tom když tak až někdy jindy (to je douška pro mou velkou obdivovatelku a sběratelku všech mých „někdy jindy“ Majku Šípkovou, kdyby sem náhodou zabloudila).
ahoj , pozdě:)))