Židovský humor XXVII

Další porce humoru, který je jak k smíchu, tak i k zamyšlení. 

Po Vánocích se sejdou tři spolužáci a říkají, jaké dárky dostali.
Jožko se chlubí:
′′ Byli jsme na večeři a potom jsme otevřeli dárky a já dostal pušku, co dělá ratatatatatatá a lego a auto v rádiu.“
Janko se nebude stydět:
′′ Byli jsme u prarodičů a po večeři jsem otevřel krabice a dostal jsem úžasného robota, který chodí a bliká, potom letadlo, tank, ten na baterky a jezdí v jakémkoliv terénu.“
Dívají se na Davida, protože vědí, že neslaví Vánoce a začnou se mu smát.
Jen pokrčí rameny a říká:
′′ Tatínek mě večer vzal do práce a strašně se smál, když mi ukázal úplně prázdný sklad, vůbec nic tam nebylo, všechno bylo pryč. Víte, máme velkoobchod s hračkami.“

Do oddělení hraček jednoho obchodního domu přijde maminka s malou Rachel. Holčička si vyzkouší tříkolku – a nechce z ní slézt, jezdí všude možně po obchoďáku a překáží. Veškeré pokusy maminky, personálu a přítomných Rachel sundat z tříkolky selhávají – holčička má záchvaty vzteku a zuřivosti.
Nakonec si vedoucí oddělení vzpomene na dětského psychologa Mathiase, který má ve vedlejším domě ordinaci. Doktor přijde, něco zašeptá holčičce do ucha – a ta bez dalšího odporu sleze z tříkolky a utíká se schovat k mamince.
Když obě odejdou, ptá se vedoucí, jakým psychologickým trikem doktor děvčátko dostal z kola. Terapeut odpoví: „Bylo to prosté. Řekl jsem jí, že dostane takový výprask na toches, že si na něj tři dny nesedne!“
/Toches = místo, kde záda ztrácejí své jméno/

Hugo Mendl se netaktně ptá své sestřenice, kolik je jí vlastně let.
„Víš Hugo, že vlastně nevím? Musím to spočítat. Vdávala jsem se, když mi bylo osmnáct a mému muži třicet.. Dnes je mému muži dvakrát tolik, takže mě je 36 let.“

O pesachovém šábesu se ve Veleradě sesypali kolegové na Josefa z Arimatie: „Josefe, ty jsi prý přenechal ten svůj nový hrob tomu buřičovi, tomu rouhači z Nazareta! Jestli je to pravda, tak máš velikej malér!“
Josef na to smířlivým tónem: „Ale bratři, nedělejte z toho kdovíjaký problém – vždyť je to jenom na víkend…“

Čtyři ženatí Židé hrají golf. U čtvrté jamky se dají do řeči:
První chlapík: „Nemáte tušení, co jsem musel udělat, abych mohl tento víkend vyrazit na golf. Musel jsem slíbit své ženě, že příští víkend vymalujeme celý dům.“
Druhý chlapík: „To nic není, musel jsem svojí ženě slíbit, že příští týden nechám udělat na zahradě u bazénu novou terasu.“
Třetí chlapík: „Chlapi, kam se oba na mně hrabete! Musel jsem ženě slíbit novou kuchyň.“
Pokračují ve hře, když si uvědomí, že čtvrtý spoluhráč neřekl ani slovo. Tak se ho ptají:
„A cos musel udělat ty, abys mohl tenhle víkend jít na golf?“
„Jen jsem nastavil budík na půl šestou. Když přestal vyzvánět, zeptal jsem se ženy: „Golf nebo sex?“ A ona odpověděla: „Nezapomeň si svetr“.“

Kohn a Stern přecházejí na červenou.
Policista je zastaví a beze slova začne vypisovat pokuty.
Stern tu svou beze slova zaplatí.
Kohn se ptá: „Pokutujete také válečné hrdiny?!“
„To samozřejmě ne,“ zasalutuje policista a odchází.
„Voni byli ve válce, Kohn?“
„A já o tom nic nevím?“ nestačí se divit Stern.
„Můžou bejt klidnej, Stern, nic jim neuteklo,“ vece Kohn.
„Já ve válce nebyl, jen jsem se tak pro úplnost zeptal.“

Praha po ruském obsazení v srpnu 1968. Na policejní stanici vrazí rozčilený židovský spoluobčan a hlásí: „Pane komisaři, právě mi jeden švýcarský voják ukradl moje ruské hodinky!“
„Asi chcete říci, že vám ruský voják ukradl švýcarské hodinky“, upřesňuje policista.
„To jste řekl vy!“, říká rychle oznamovatel.

Jeden bohabojný Žid žil s rodinou v nejhorší bídě. Napsal dopis Bohu, v němž vylíčil svoji chudobu. Na obálku napsal „K rukám Pána Boha“ a vyhodil ji oknem.
Náhoda tomu chtěl, že zrovna šel po ulici sekretář bankéře Kohna, který vzal obálku svému šéfovi. Bankéř ji otevřel a – otřesen obsahem listu – dal tajemníkovi sto zlatých, aby je donesl těm chudákům a řekl jim, že on, Kohn, je s Bohem v neustálém kontaktu a že vlastně sám Bůh ho informoval o jejich údělu.
Tajemník splnil úkol.
„Dovedeš si představit“, řekla pak žena chudého Žida, „že jestli Kohn nám dal z pověření Boha sto zlatých, kolik si asi strhl za zprostředkování?!“

– Cilko, zlatíčko, podej tátovi noviny, prosím.
– Ach, tati, ty jsi úplný dinosaurus. Jaképak noviny, když existují smartphony, notebooky, iPady … Kdo dnes potřebuje noviny?
– Oj vej, podej mi bekitzer třeba iPad, bože můj …
Moucha nikdy nezjistila, jak draho vyšel její pohřeb na kuchyňském stole…

Tak pěkný týden a případně i svátky Chanuka…..
4.8 5 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Nada
Nada
4 měsíců před

Golf, nebo sex, Nezapomeň si svetr 🙂 🙂 🙂

Martin Irein
4 měsíců před

Policejní komisař: “Pane Sauerteig, máme tady na Vás stížnost, zjevně žijete v konkubinátě.“
Sauerteig: “Konkubinát – co je to?“
Policejní komisař: “To znamená, že žijete s cizí ženou tak jak s vlastní.“
Sauerteig nadšeně: “Nesmysl – mnohem, mnohem líp!“

Bohumil Michal
Bohumil Michal
4 měsíců před

„Šalom,“ pozdravil vlk.
„Uffff!“ oddechla si úlevou prasátka.

Vladimír T. Gottwald
4 měsíců před
Reply to  Bohumil Michal

Tenhle mám rád. Ovšem ještě radši ve své původní formulaci:

„Šalom,“ pozdravil vlk.
„Mazel tov!“ oddechla si tři malá prasátka.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial