Bezmozek za volantem

Tak řídí a tak to dopadá. Stejně proti nim nic nepomůže. Tam, kde chybí mozek, se účinkem míjí i jakákoliv osvěta, nebo dokonce výchova.

„To je debil,“ poznamenala moje žena za volantem, když ji u výjezdu z obchodního centra předjel protisměrným pruhem nadupaný bavorák. Zjevně spěchal po nákupu domů. Zvuky silného motoru bylo slyšet i přes zavřená okénka a hrající rádio.

Pokračujeme k první křižovatce a hle, bavorák stojí na červené přímo před námi. Tady prostě zákony semaforů a několika stojících pruhů vedle sebe fyzikálně jakýkoliv předjížděcí manévr vylučují.

Naskakuje zelená a celá kolona se dává do pohybu. Bavorák je nalepený na škodovku před sebou, asi by řidič nejraději nahlédl skrz zadní okýnko, co má na sedadle.

„Takovéhle je lepší mít před sebou,“ poznamenávám zase já ze sedadla spolujezdce.

Kolona aut mezitím nabrala už slušné tempo a jede kolem padesáti kilometrů v hodině, jak se ve městě má. Nicméně to bavorákovi nebrání být stále v odstupu asi metr od auta před sebou. Navíc je stále vyosený trochu doleva, že řidiči v protisměru radši uhýbají více k chodníku aby nepřišli o zrcátka. Konečně! Konečně v protisměru nic nejede a bavorák se dočkal. Slyšíme zvuk podřazeného motoru a bavorák vítězoslavně vtrhne do protisměru a předjíždí hned tři auta za sebou. Obec, neobec, stovku tam má určitě. A konečně nám mizí z očí.

Po asi pěti minutách dojíždíme ke zúžení. Silničáři se v létě rozhodli opravovat tento úsek, tak se tu jezdí kyvadlově a provoz řídí semafory. A co nevidíme? Ob auto před námi stojí bavorák a poslušně musí čekat s ostatními až mu blikne zelená.

„Ten se asi unudí až bude muset tím staveništěm projíždět pomalu s kolonou,“ poznamenám škodolibě.

Kolona se dává do pohybu a všichni tak nějak čtyřicítkou projíždíme asi kilometrový úsek staveniště.

Za tím nepřichází samozřejmě nic jiného, než že jakmile to jde, tak bavorák vyráží jako divý a předjíždí auto před sebou na plné čáře. A opět nám mizí z očí.

„Tohle je opravdu bezmozek,“ poznamenává moje žena a v klidu pilotuje směrem k domovu. Máme to asi 15 km od nákupního centra domů, poslouchám rádio a souhlasně jejímu názoru přikyvuji.

Po dvaceti minutách jsme skoro doma a co nevidíme? Bezmozek stojí na červené kousek před námi. Ono to prostě asi po všech těch semaforech zřejmě rychleji nejde, ať děláte co děláte. Ale to ví a chápe každý, jenom bezmozci ne. Bezmozek odbočuje jiným směrem, definitivně nám mizí z očí a já to pouštím z hlavy.

Ujedeme dalšího asi půl kilometru a hle. Konečně dnes poprvé vidím policajty. Stojí za zákazem vjezdu do ulice, ne jejímž konci je momentálně staveniště a bedlivě lapají a lapají.

Autor: Tomáš Flaška

Člověk který nic nezrestituoval, nezprivatizoval, nikdy nikoho nezaměstnával a nebyl nikým zaměstnán. Prostě dělající jen na sebe a svou rodinu, od nikoho nic nepožadující a na stát přispívající. A z toho důvodu se s psaním nemusím nijak omezovat.

3
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
David Vlk

Mamuta už dnes neulovíš,rytířský turaj nevyhraješ,tak si aspoň předjedeš dvě auta.Někteří hoši dospívají až v hrobě.

Bohumil Michal
Bohumil Michal

Bohužel někdy do toho hrobu místo sebe pošlou někoho jiného, kdo měl jen tu smůlu, že byl na silnici na stejném místě ve stejném čase.

Tomáš Vodvářka

Znám to, jezdím do práce stále stejnou trasou, a vždycky mne udivují jedinci, kteří to pálí devadesátkou, abych je opakovaně dojel v klidu na světlech. Ale máš pravdu, někdo má v onom BMW náhradní genitál.