Vlastně se mám fanfánovitě tulipánovitě

Náš rozpolcený docent na vejšce se nám do srdcí zapsal hlavně věčnými povzdechy -no neni prostě čas. Budu se po něm opakovat: momentálně opravdu neni. Ale dneska – tedy včera, jsem si zas ukrojila další rok z času mně tady přisouzeného, a protože to byl den vážně hezký, čas si dělám. K neděli je to fajn a pro pozdrav všem tady třeba též. A… je hezké něco změnit a něco nezměnit

Jsem srdcař na tulipány. Milovaná kytka. Láska na první pohled se kdysi dohledala s věcmi, co tu lásku umocnily. Že jsou tulipány na slavných obrazech holandských barokních zátiší, si jeden všimne, ale fascinace nabalenou informací z britského seriálu Zahrady světa s Audrey Hepburnovou mě zmámila docela. Za cibuli téhle kytky kdysi dům a majlant. Jazykové hledisko původu jména z perštiny -delbant, jako turban, a spojení s tureckou národní záležitostí květiny číslo jedna se možná ví, tohle nevím. Vím ale, že mi nikdy neříkaly nic kytky mohutné a exotické. No a vidíte, aniž mě napadlo, kolik exotiky má v sobě tulipán vyšívaný v lidových národních   krojích a vítacích vyšívaných plátnech nad dřevěným obložením dveří do sednic českých a moravských stavení.

A tak jsem včera dostala změnu. K svým narozeninám vůbec poprvé jsem dostala hvězdník amarylis. Červenobílý pruhovaný jako retro šaty z roku dvacet pět nebo jako cirkusácký stan rozmarných lét roků stejných. Dostala jsem tuhle kytku od svých dětí a změnila ve vteřině systém“jediného“. Nechala jsem se omámit, jak se tahle kytka složená ze tří obřích květů nedá odbýt a vtáhne vás tou krásou úderně jako Adéla dovnitř, aniž ty tulipány od kamarádky Evelíny vedle ve váze milovat přestanete. Dobrá zpráva- srdce mám snad ještě pro leccos nové dostatečně široké a pro to milované staré dostatečně věrné. Dívám se tu tedy od včerejška jako u vytržení ve snímání nastražené kamery, jak mi tu před očima třetí květ bujně mocně rozkvétá a neskrývám nad tou krásou a tím darováním mými dětmi dojetí. Ono je toho víc.

Mám za sebou den u řeky, kde jsme se sešly my tři z vejšky a udělaly si na zemi piknik. Ne…ty dvě to pro mne k narozeninám vymyslely. Zrovna tak, jako kdysi vymyslely po státnicích Paříž v době, kdy to vlastně nešlo a kdy to obnášelo stát se zákazníky veksláků nebo se stát semtam volem, na něhož padlo štěstí a dostal devizák. Klábosily jsme o všem, smály se stejným věcem jako dřív a nic na tom, že já jim z dosahu na dvacet let zmizela do manželství pryč a ted tu cestu k sobě hledáme zase zpátky. Vida…Něco jste měli možnost změnit, ale vlastně se stane, že nezměníte…protože lidi se taky moc nemění. Jedna z hezkých věcí v životě je, že ten, s kým si po dvaceti letech výpadku dokážete povídat a i se dohadovat, a to zcela stejně, jako když jste od něj z „kafe“ odešli včera, je kamarád asi pro vás tak nějak ten pravý. Řád jistého a známého a poznaného vlastně milujeme i s nalepenými mouchami, neb to skýtá bezpečí. Bylo mi prostě dobře…

Večer po návratu jsem se po dlouhé době posadila k televizi a pohádce, fantasy. A u toho si s dcerou při vínu lebedila nad dárky…krásným obrázkem – vystřihovánkami retrošatů, neskutečně krásnou secesní sponou brouka a Holbeinovými dřevoryty Tanec smrti v maličkaté knížce s úžasnou předmluvou, jak Holbein s postavou živé aktivní Smrti, živější než jsou v povoláních vyobrazení ti, které odvléká, jak s ní filozoficky a výtvarně nakládá. Věnovaly jsme se zas střídavě té výpravné americké pohádce a já si nabubřele jen tak tajně pro sebe říkala, jak tohle pro mne tak úplně moje káva není – nebýt té sperkostýmové a imidž podívané. Ale bylo mi stejně nějak tak uvelebeně moc dobře.

Den se měl uzavřít a uzavřel se hezky. Jak kdysi v jednom prostoru říkával terapeut Jan Jílek – věci, když to má tak být, vám do cesty šikovně vstupují nějak samy.

A tak mně, která v životě dítěte milovala dva herce – Alana Delona a Gérarda Philipa, vstoupil, ba přistál z televize do mé divácké náruče pro uzavření kruhu Tulipán. Milovaný Fanfán Tulipán. A já se přistihla, jak všem pohádkám a fantasy tou svou nafrněností na žánr vlastně strašně křivdím. Vzpomínala jsme si poctivě, jak šla v tomhle fanfánovitém filmu z roku padesát dva kolem mě dítěte ta přehrávaná hra, co cuká koutky dospělých, a já toho tam jako ti dospělí tehdy spoustu neviděla. Jak je to sranda z války a ze všech generálů, jak se učiní Dobrotivým sexuální kanec Ludvík XV., majitel versailleské obory patnáctiletých souložnic  – co by takhle krásnou Adélku Ginu Lolobrigidu v reálu v životě nikomu nenechal. Nebo jak jeden viděl Fanfána a Lamželeza jako opravdický borce, co z okna z výšky tří metrů skočí rozkročmo běloušům na hřbety a bez známek normálního chlapského poranění uhanějí srdnatě v dál. A jak jsem si jako dítě představovala, že budu mít taková krásná prsa, která tahle Adélka Lolobrigidová nosí celým filmem a někdo jako Gérard Fanfán se mi bude dívat do očí a bude mě zachraňovat. Vzpomínala jsem na dětství, upíjela víno a … rozhodla se sem napsat svůj první text. Nejen proto, že je neděle a chce to něco klidného, ale proto, že mi byl velkoryse nabídnutý prostor a já za něj majitelům moc děkuji. Pozdě, ale přece:)

Nevím, kdy to změním všecko a jestli to místo, odkud tady všechny znám, vyměním zcela. Snad mi to moje věčný motání ve změnách a nezměnách zatím odpustíte.

krásnou neděli všem a děkuji za čtení:)

 

 

 

 

 

 

0 0 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
31 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Michaela Klímová
11 měsíců před

Taky proplouvam změnami, tak jsem tenhle blog trošku propasla – ale vzpomněla jsem si, Radko! Všechno nejlepší a hodně štěstí!!! Amarylis Ti pokvete každý rok… to je pak teprve zážitek! 🙂

aleš
aleš
11 měsíců před

Nádhera !!! Radko, miluji Vás !! 🙂

Marek Trizuljak
11 měsíců před

Gratulaci k Vašim narozeninám jsem propásl, Radko. Tak aspoň dodatečně. Fanfántulipánový článek je krásný, potěšil mě 🙂
A s neuvěřitelným gustem jsem sledoval reprízu filmu fanfánovitého v sobotu večer. To byla nádhera, včetně hlášek ve stylu: „Tak my jsme tu bitvu vyhráli bez jediného výstřelu? To je ohavné! Generále, vždyť jste mi slíbil deset tisíc mrtvých!“

Dáša Stárková
11 měsíců před

Taková romanticky poetická oslava….všechno nejvíc nejlepčejší k narozkám, Radu. Když já jsem nikdy na hezouny a na romantiku nebyla… já jsem milovala Lina Venturu :-). Hezký víkend

Vlasta Fišrová
11 měsíců před

Milá Radko, taky jsem se s chutí včera podívala na fanfánovitý film a obdivuju krásu tulipánů…jen teď nevím, jestli mě to sem pustí komentovat, uvidíme.

Marek Valiček
11 měsíců před

Tulipáni, irisy, narcisy a este velký česneky a pivoňky. To sou moje kytky – plný vody. A vodu miluju odjakživa. Dodatečné k narozeninam přeju radost. To je stejně nejvíc. A sem rád, že tu si. Fajn neděli přeju

Niké Pácová
Niké Pácová
11 měsíců před

Dodatečně všechno nejlepší k narozeninám milá Radko.
Pěkné čtení 🙂

Tomáš Flaška
11 měsíců před

Vítám. A jsem rád, že Vás tu potkávám.

David Vlk
11 měsíců před

Tak to má radost Radko vítej 🙂

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před

Vítám Radku v dobré společnosti, dokonce bych si dovolil říci, že jsme čekali více dlouho, než bylo záhodno. Pěkné povídání to je a se stejnou zkušeností, že člověk, s kterým jsem si rozuměl před 30 lety a potkám ho, tak jednoduše pokračujeme v rozhovoru tam, kde před tím dlouhým časem přestal a nic nového pod sluncem.

David Vlk
11 měsíců před

Kamaráde začíná tady být bezva parta. Asi jsme teda nebyli sami ,komu už ta atmoška u Babiše lezla krkem 😀 Takže nakonec to, že jsem se nasral a ty odhodlal spustilo něco dobrého. 🙂

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před
Reply to  David Vlk

To je tak vždycky, když máš pocit, že jde všechno šejdrem. A pak se stane, že máš prostě dceru, která Ti řekne, ať se na to vykašleš, že udělá blog pro Tebe a slušné lidi. Kdysi jsme jí dali nějaký dárek – šlo o IT školení v programování…. a přineslo to dobré plody. Pěknou neděli, Davide.

Tomáš Flaška
11 měsíců před

Dcera není ajťačka? Tak to je dobrá práce.

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před

Ne Tome, není, jen jí to baví a dělá to tak bokem. Zatím to jede, ale plánujeme (tedy spíše ona), že až bude více času, tak vychytá mouchy.

Tomáš Flaška
11 měsíců před
Reply to  David Vlk

Davide, já se omlouvám, ale zůstávám tzv. rozkročen. Tedy zde (děkuji) i tam. Nerad vyklízím bojiště a těm smradům tam je potřeba znepříjemňovat život (tím myslím mnohé diskutující). A pomocí blogů jim zase trochu otvírat obzory, protože jinak to tam jenom zrudne, zhnědne a zababišuje se.

Niké Pácová
Niké Pácová
11 měsíců před

Pane Flaško, chápu a souhlasím, ale někdy jsou ty komentáře diskutérů takový „hnůj“,
že se kolikrát divím, že to vydržíte. Máte můj obdiv. Jen jestli to není házení perel sviním…, jsou zaťatí, alespoň někteří

Niké Pácová
Niké Pácová
11 měsíců před

Radko, ti lidé si tam léčí svoje mindráky, jsou ukřivdění, osamělí a hlavně zlí. Včetně té dotyčné grafomanky, ta obzvlášť. Nějak se tam ten počet prudičů stále zvyšuje.
Oni se tak už narodili. S věkem se špatné lidské vlastnosti prohlubují. Já vím, že je to nijak neomlouvá. Včera mne to taky pod blogem pana Trizuljaka docela zarazilo, kam až jsou schopni dojít. A zatím, co Vy se zde skoro omlouváte za tu svojí reakci, tak tam žádná sebereflexe není. Napsala jste to dotyčné „moudře“ 🙂

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před
Reply to  Niké Pácová

Tomáš má taky můj obdiv. Nicméně – i tady se občas objeví někdo, kdo si chce vylít žluč, kdo má potřebu nadávat a urážet. Ale – systém ho nepustí. Sprosté komentáře, útoky ad hominem apod. jsou likvidovány bez možnosti jejich zviditelnění. Už i tady se stavil psychotik Horák….

Ladislav Nádvorník
11 měsíců před

…já to nevydržel..a praštil tam s tím už před pár lety… a nyní jsem vděčen…že můžu být tady…

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před

Děkuji, ale to málo, co umím, mne naučila Adélka – dcera. Téměř všechno dělá ona sama, já pouze příštipkařím. A taky pěknou neděli…a těším se, že tady začnete psát.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial